Včera v noci jsem střešním oknem spatřila padající hvězdu. Ohnivě zářila a chvíli jsem dumala nad tím, jestli to není kometa. Vypadala jako hořící čarodějnické pometlo. Kdybych ji spatřila jako malé dítě, určitě bych hlavu schovala pod peřinu a doufala, že mne ta čarodějnice nezahlédla. Hvězda prolétla kolem a zmizela ze zorného úhlu mému oku i střešnímu oknu. Musela spadnout kousek od naší vesnice. kdybych nebyla nemocná, tak se seberu a vyrazím ji hledat.
Vzpomněla jsem si na všeobecně známé pořekadlo, že když člověk uvidí padat hvězdu, má si něco přát a ono se mu to vyplní. Tak jsem si tedy přála. Bylo to sobecké přání a já se za něj hned začala stydět. Přála jsem si totiž, abych byla zdravá a vyšlo mi to autorské čtení. Nejspíš jsem neměla být tak sobecká, ale znáte to, když vás něco trápí, tak většinou myslíte prvně na sebe než na ostatní okolo. i když mne bolí i trápení jiných, to mé přece jen stále převažuje. Někdy si říkám, že jsem proto špatná a proto mi nevychází to, co nejvíc chci, aby právě vyšlo.
Když se upeklo autorské čtení, začal se v mé hlavě rojit plán, že bych mohla pozvat na něj Temnářku (mé spisovatelské guru) a že by i ona mohla uskutečnit své první autorské čtení. A právě v Ostravě. Je to přece jiné město než Praha, na kterou všichni nadávali na křtu Hladových přání. Skákala jsem dva metry vysoko, když Temnářka řekla, že přijede, a brečela jsem štěstím. Teď roním slzy smutkem, protože můj sen se zhroutil jak domeček z karet. Asi jsem toho chtěla moc, když jsem se chtěla osobně setkat s Temnářkou a popovídat si. Byl to můj sen od té chvíle, co jsem objevila její blog a její tvorbu. Byla jsem v sedmém nebi, když si mne pak přidala do přátel na FB a když jsme se poprvé bavily přes chat. A myslela jsem si, že i vyjde tohle osobní setkání, ale nemoc vše změnila.
Zachvěl se svět a vše bylo zmařeno.
Už od prosince se mne pořád drží dýchací potíže. Přes léto se to spravilo, ale s nástupem podzimu a neustálým měněním prostředí. Z vesnice do města, z města na vesnici. Tam zpátky. Tělo vypovědělo službu a rozhodlo se mi ukázat, že tudy cesta nevede. A tak tu teď ležím v posteli. Dnes jsem konečně bez teplot. V pondělí jsem navštívila doktorku, která mi naordinovala tisícovky antibiotika. Takové bere má máma na boreliozu. Sledovala jsem doktorčin výraz, když jsem ji vše vypověděla o mém zdravotním stavu. V její tváři byla bezradnost, stejnou jakou měla v tváři před 3/4 rokem a úplně stejnou měl i ten doktor na plicním. Když už doktoři neví, co mi je, tak asi není něco v pořádku.
Někdo by mohl namítnout, že to způsobilo kouření. Ano, čtete dobře, kouření. O prázdninách se ze mne stal sváteční kuřák. Teď už neodsuzuji kuřáky. Chápu je. Nikotin je droga, ale v některých situacích pomáhá. Začala jsem kouřit, když mne extra deptal otec. A máma tomu moc nepomáhala. Někdo si dá jointa, někdo zákusek a já si dala cigaretu. Za ty 4 měsíce jsem měla celkem asi deset cigaret, což není velké skóre – z toho jde vidět, jak jsem odolná, protože doma je problémů denodenně nejméně padesát. Je to divné, ale cigareta měla na mne daleko lepší a delší účinek než tabulka čokolády. Pokud vás teď někoho napadá otázka, zda jsem teď v neposlední době kouřila, tak ne. Od začátku října jsem nevzala do huby ani jednu, protože doma jsem byla jen na víkendy a to se dalo nějak překlepat.
Tak trochu se mi všechno hroutí. Jen ta „kariéra“ ne. Někdy nechápu, že se mi daří v něčem, na co bych se nejraději vykašlala. Nač mít spoustu bezcenných papírků, kterým jen lidé přisoudili takovou nebo makovou cenu, když chybí to, co potřebuje srdce? Začínám mít takový pocit, že hvězdy přejaly od lidí zvyk libovat si v elitářství. Mám dojem, že jejich moc plnit přání je vyhrazena jen pro učitou skupinu lidí, kam já nepatřím.
Práce sice šlechtí, ale za dřinou by měla následovat odměna.
P.S. Nepovídejte mi pohádky o tom, že jsem ubrečená nána, nevíte, jak to všechno bylo a je, tak nesuďte a radši si zameťte před vlastním prahem. Tu špínu vidím až sem.
Prášky nic nevyřeší…
ostravský smog tvým plicím taky moc nepomůže..
Hlavně se uzdrav, vidět se můžeme i jindy.
MYslím, že to cháu, taky mám hodně velký problémy doma a i přesto, že je lidi nechápou, jsou tady.. A taky kouřím jen kvůli nim.. Jinak, já hvězdu nikdy padat neviděla, musel to být krásný zážitek!
Nikdy bych se neopovážil zrovna o tobě tvrdit, že jsi ubrečená nána.
Povím ti tedy jinou pohádku: časem se vše srovná. Ve většině případů je to pravdivé tvrzení, budu doufat, že i v tom tvém.
Děkuji za podporu v mém protiamerickém boji.
Většina dnešních Čechů už s Českem nemají nic společního. Nebo nechtějí mít.
Mě kouření nijak neláká…
Já sem začala kouřit, když sem byla púsychycky trochu v prdeli, takže ti naprosto rozumím 🙂
Brzo se uzdrav zlato … 🙂
Some specialists claim that <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> aid a lot of people to live their own way, because they can feel free to buy necessary goods. Furthermore, banks present small business loan for all people.