Zdravím milý čtenáři,
neděle nám na severu začínala pěkně. Slunce praží i přes deštivé předpovědi, nu i mistr tesař se utne, zvláště ten z Norska. Včerejším dnem nám započalo léto. Litha, letní slunovrat, čas radosti a hojnosti. Jakoupak jsi měl sklizeň? Pevně věřím, že nejsi na tom tak zle, abys inkasoval na svatého Bouchala. Ačkoliv někdy jsem toho názoru, že tělesné tresty by neměly přestávat s přibývajícím věkem, ale s přibývajícím rozumem.
Když tedy máme to léto, započala jsem jej vskutku letní písní. Nevím jak Tobě, ale mé osobě se vždy ve spojení s létem vybaví moře, i když jsem u něj nebyla už patnácte let. Při poslechu Santiano mne napadla velice zajímavá myšlenka. Nu, spíše otázka. Co si představí pod pojmem léto lidé od moře? Svůj domov? Hory někde na severu? Jiné moře? Vnitrozemské město? Co myslíš?
Kdybych chtěla být chladným racionalistou a cynikem, rovnou bych si odpověděla, že vidí své bankovní konto praskat ve švech, neb jejich kiosek se suvenýry, potravinami, jejich domek k pronájmu, jejich penziónek, jejich krámek se vším možným pro jednou řádně profituje. Ale proč bych měla být pouze tím, za co mne všichni mají? Vezmu to z jiné piksly na čaj – jak příznačné pro Maglaizíčka.
Obvykle si představíme pod pojmem léto něco naprosto opačného, než je to, v čem žijeme. Vím, vím, čtenáři, jsou mezi námi i tací, kteří rádi zůstávají v České kotlině. Ovšem i ti se posouvají o pár kilometrů dále, aby poznali zase další kousek naší drahé matičky vlasti. Tudíž si myslím, a neměj mi to nijak za zlé, že lidé nasáklí mořským vzduchem skutečně toužebně vyhlížejí zasněžené vrcholky Alp či jiných hor, pouští se do mírného podnebného pásu a kapkami se proplétají v rytmu irského stepu Baker Street. Odporuj mi, pokud jsi jiného názoru.
Ptáš se, jak vyhlíží dovolená u Maglaiz? Už asi třetím rokem je u mne tradicí zajet si na pár dní do Prahy a ani letošní léto nebude výjimkou. Praho, těš se, vidlák jede do metropole. Taktéž doufám, že mi v červenci zbude jeden či dva dny na Holomóc (ne holomráz!). A zbylý čas se rozprostře mezi dvě místa: Lysou horu a domovinu – nad oběma se bude vznášet mlha učení.Učení – mučení. Tahle průpovídka naštěstí pro Maglaizíčka zas tak moc neplatí, tedy alespoň v těch dnech, kdy nemá službu Lenora, což jsou tak tři dny jednou za uherský (Proč zrovna uherský? Proč ne turistický? Nebo selský? Nebo Vysočina? No, dobře jednou za vysočina rok zní hloupě.) rok. A propos! Ty vlastně nevíš, jak to celé s Maglaiz dopadlo v květnu a na začátku června, co? Nu, jak bych to… nerada o květnu mluvím. Stalo se tam příliš mnoho nepříjemností. Jak v osobní rovině, tak v té školní, v níž si Maglaiz urazila… no, pýchou to nemůžeme zváti, spíše utržila pocit naprosté nespravedlnosti, nefér jednání a pocitu, že všude je bordel, ale ve školství největší, zvláště v tom nejvyšším. Už jsi slyšel o těch maturitách?
Ale zpátky k mým záležitostem. Bakalářka odevzdána, sice ne dle mých představ, ale odevzdána, což je podstatné. A přijímačky na NMgr.? Inu, příjemné rozhovory, jimž předcházel nehorázný stres. Dokonce jsem si na pohovoru o historii domluvila případnou spolupráci na diplomové práci a hned s několika tématy. Proč ne, že? Příjemným zjištěním bylo, že jsem vzešla ze stejné alma mater (čti gymnázia) jako můj zkoušející. O pohovoru na češtině bych pomlčela, už jsem měla téměř vypnutý mozek a zkoušející si usmyslel, že se budeme bavit o bakalářce a o teorii literárních směrů a jejich znaků. Něco jsem plácla, abych na tom dokázala, jak uvažovali autoři přede mnou a já v rámci mé bakalářské práce při klasifikaci zaměření Jiřího Karáska ze Lvovic, a zkoušející z toho vyvodil, že ten výžblebt je má teorie. Samozřejmě že dle jednoho znaku nelze určit, že je to ten či onen literární směr! Za jakého blbce a ignoranta mě měl? No, vzhledem k tomu, že bodové hodnocení bylo skutečně vysoké (85/100), tak asi tak moc velkého troubu v mé osobě neviděl, ale i tak mám doteď pocit, že si myslí, že jsem naprostým idiotem.
Z toho plyne, milý čtenáři, poučení, že není každý tím, čím se zdá býti, že i když přijde bouře a slejvák, vždy se nakonec vyčasí a že i předpovědi vědecké (natož věštecké) ne vždy vyjdou.
Úsměv patří na obličej!
Tvá Maglaiz
Jezus, kampak řadíš Jiřího Karáska ze Lvovoc?
Dekadence mu sluší, ne?
[1]: Právě že u Karáska je to těžké. On má snad každou sbírku a prózu úplně někde jinde, takže by spíše měl člověk hovořit o novoromantickém spisovateli. Kromě toho sám Karásek mluvil o dekadenci pouze jako o jakémsi oslím můstku k dalším lepším formám umění.
[2]:
Četla´s ho celého?
Já jen něco.
[3]: Přiznám se, že jsem vynechala pár básní, kritik a všechny divadelní hry, ovšem pevně věřím různým rozborům
[4]:
Nicméně Nerudovské:
"Kam s ním" stejně visí ve vzduchu…
Přemýšlím, jestli by se v zájmu odborné přesnosti nemělo "alma mater" v textu skloňovat
Ano, vždycky se nakonec vyčasí, jak říkali ti, kteří Noeho nápad postavit na kopci loď považovali za výstřední. Vezmeme-li to však ze správného nadhledu, i v tomto případě to byla pravda 
.
[6]: Nu, ono by se v našich končinách ani nemělo říkat střední škole alma mater, to je "amerikanismus", u nás se spíše toto označení váže na VŠ.
Plus si vyskloňuj alma mater, zní to otřesně!
[5]: To visí, to visí, každopádně se tradičně uvádí knížetem dekadence, i když lepším v tomto ohledu byl jeho žák Hlaváček.
[7]: Potíž je, že nejsem latiník, takže nevím, jak je to v tomhle případě správně. Almae matris? No jo, tuhle část vzdělání už asi nedoženu
[8]: (V tomto případě by se, myslím, měl použít ablativ, kdyby to bylo latinsky. [7]: Nicméně to skloňování:)
sg:
nom alma māter
gen almae mātris
dat almae mātrī
acc almam mātrem
voc alma māter!
abl almā mātre
pl:
nom almae mātrēs
gen almārum mātrum
dat almīs mātribus
acc almās mātrēs
voc almae mātrēs
abl almīs mātribus
[9]: Sele se vyzná…
[8]: Nikdy není pozdě na učení. Jen to trvá déle
[9]:[11]: Díky, senzační servis! Já vím: "Laudó, laudáré…" Ale co s tím – ve šroubárně!
Praha je prostě Praha a stojí za těch pár dní ji navštívit. Teď jsem sice v Německu, ale pokud přijedeš v srpnu, mohl bych tě i Prahou provést, pokud chceš. Dlouho jsme se tady neviděli.
[13]: Srpen jest rezervován na učení, Prahou se prometu v době blogerského srazu.
[13]: Ano, dlouho. Když ty nezajdeš… a co já mám pořád psát pod tvé články, když mi někdo z komentujících odpověď vyfoukne před očima.
Tak jsem neodolal: Koupil jsem si v antikvariátě "Gotickou duši"; kdysi jsem ji četl, tak si dopřeju repete.
[16]: Karásek na Malvazinkách se musí tetelit blahem.