Ráno. Už pár dní jej začínám ranní kávičkou. Tak nějak se chtělo a i muselo, abych byla schopná fungovat. Většinou se mi teď dařilo zůstat vzhůru až do jedné do noci, protože jsem se rozepsala a jela jako střela, a ráno vstávala v sedm, v osm. Jsem člověk, který potřebuje asi ještě o čtyři, tři hodinky spánku více. Vedro mne tak trochu donutilo porušit svůj režim v deset spát a v šest vstát. Musím se přiznat, že mi to ani nevadí.Hmm, k té kávě by se hodil croissant. Ale když chce člověk zhubnout a nemá chuť na sýrovo-česnekovou pomazánku, tak vezme za vděk i nektarinkou. Snídaně dobrá, děsím se slova výživná. To mi připomíná obilné klíčky a jiná zvěrstva páchaná na lidské stravě. Není nad pořádný flák masa!
Když sobotního rána není nikdo doma a Wendulka se toulá po balkóně, dělá mi společnost kouzelná skřínka plná obrázků. Nu, společnost nijak úchvatná. Podivná ruská pohádka, ještě že to má zachránit právě začínající Mary Poppins. Mám dojem, že ta dáma zachraňuje všechno a všechny. Skákala jsem do stropu, když jsem viděla Mary Poppins na zahájení letošní olympiády.
Včera byl poněkud zvláštní den. Na mé straně byla spokojenost, akorát mne trápilo, že v Praze nad bytem mé sestřenice Margotky se stahovala děšťová mračna. V přímem přenosu jsem zažila povodeň slz. Chvílemi jsem panikařila. „Žárovko! Co mám dělat? Co mám dělat? Sestřenka mi brečí do telefonu jako želva kvůli velice důležité věci a já to do Prahy na otočku nestihnu!“ Nakonec jsem si řekla, že nejlepší bude říci pravdu. Nerada lžu a zatajuji a přece jen když je k němu druhý člověk upřímný, tak je fér činit to samé.
„Víš, co je na tom všem nejhorší? Že nemám cigára.“
„No, tak to je vážné.“ Výbordelně! Margotka zdědila tu nejdůležitější vlastnost, kterou mají ženy našeho rodu. Nikdy se nevzdávají.
Hakuna matata! Když se svět otočí k Vám zády, tak vy ukažte světu svá záda taky. Říká se to jednoduše, ale učinit už chce pořádnou porci odvahy. Tu nejde o to, být za každou cenu veselý a každý víkend propařit, jde o tom vykašlat se na to, co říkají ostatní, co dělají a udělat si to po svém. Risk je zisk. Můžete se při tom spálit a lidé Vám budou říkat: „Vidíš, vidíš, já ti to říkal/a.“ Ale co?! Aspoň vím, jaké to je! V životě by se mělo téměř všechno okusit. Slyšet o tom někoho vyprávět je sice zajímavé a někdy i zábavné, ale zažít si to na vlastní kůži je přece lepší. Ale vraťme se k tomu spálení. Když už se spálíte, když Vám někdo či něco uštědří pořádnou ránu, že padnete na zadek, tak se zvedněte a jděte dál! Možná to může trvat pár dní, než si olížete rány, ale to nevadí. Vždy je třeba zvednout hlavu, oprášit si šaty, nakopnout toho, kdo Vás uhodil, pěkně s rozběhem a zařvat: „Máš ji!“
Mějte se supercalifragilisticexpialidocious!
Vaše Maglaiz 😉
Na výživné snídani není nic špatného. Rozjet se v psaní jako střela, to by se mi také líbilo. Vlastně v psaní ani tak není problém jako v samotném vymyšlení tématu a zápletky. A také jsem si všimla, že to tu vypadá nějak jinak
[1]: Chtělo to změnu. Jo, někdy mám taky takový problém v psaní.
Mmm, k raní kávičce cerstvý ještě teplý croissant. Mňam! Škoda, že si takhle nežiju
Co máš proti ruským pohádkám? Když jsem byla malá, babička mi četla Krásu nesmírnou a do teď to mám hrozně ráda. Jinak, dlouho jsem tu nebyla a nejsem v obraze. Co bylo v Praze?
[3]: 1) Proti ruským filmovým pohádkám toho mám hodně. Třeba to, že jim všechno trvá, jako opera.
2) Já ten croissant neměla!
3) V Praze jsem nebyla. Sestřenka byla u nás.
Na chlapy se musí pěkně tvrdě.