Obklopit se elementy. To je to, co ji vždycky uklidnilo. Vana plná horké vody, aromatické svíčky zastupující živel ohně a vzduchu a rostlina v zemině ze zahrady ztělesňující matku Zem. Kvetoucí sukulent se na ni usmíval z umyvadla. Opřela nohy o baterii a pozorovala v mihotavém světle svíček, rozestavěných na okraji obloženém kachli, jak jí voda v úzkých pramíncích stéká po lýtkách. Zavřela oči a zaposlouchala se do meditační hudby.
Náhle nastalo ticho a z reproduktorů přenosného přehrávače se ozval zpěv velryb. Zarazila se. Velryby? Kde ty se tam vzaly? Pohlédla na svá stehna. Manžílek si rád zavtipkuje na její konto. To už si zvykla. Ale v tomhle měl výjimečně pravdu. Připadala si jako obrovský kytovec. Jako jejich ztracená sestra, kterou moře vyvrhlo, a příroda se rozhodla učinit jeden ze svých nejapných žertů. Evoluce jí byla nápomocna, a tak se ze ztracené velrybí slečny stala jenom slečna. Zase se přistihla. Mívala často takové úvahy, kterým okolí říkávalo divné a nepřístojné. Nelíbilo se jim, že uvažovala jinak než ostatní a že se nebála říkat své myšlenky nahlas. Bavily ji, když už nic jiného nepomáhalo.
Přiznávala, že je zvláštní a nestyděla se za to. Neměla ani chuť žít stejně jako ostatní. Ano, vdala se po nátlaku své matky. „Musíš si najít chlapa a vdát se. A mít děti. Je to přirozené.“ Zajisté. Přirozené. Tak jako je přirozené dýchat? Jíst? Chodit? Zemřít? První dva požadavky měla už z krku. Do toho třetího se jí moc nechtělo. Ne proto, že by chtěla vzdorovat matce. Nikdy to nedělala. Byla poslušná dcera. Až moc. A ani to nebylo kvůli tomu, že by se bála přivést dítě-děti do tohoto světa. Strachovala se o to, zda by vůbec byla dobrou matkou. Prý se takové chování dědí. Toho se děsila. Že bude dalším loutkařem v jejich rodině. Ovládána ovládá. Strašná představa.
Ponořila nohy opět do vody a hladina pohltila i její vlasy. Musela utopit ten stav úzkosti, aby mohla zase hrdě vstát se vztyčenou hlavou a jít dál. Aby mohla být zase tou vyplavenou dvounohou velrybou.
Off šem marionety se ovládají shora, zatímco javánka vede se spodem.
V případě Velryby je možný jen robot na dálkové ovládání.
Ježiši Kriste, kde to jsem?
To je stránka mojí malé, milé Maglaiz?:-)
Áno, Cukří. Naštvala jsem se na výpadek blog.cz + jsem objevila, že pár lidí využívá mé přezdívky. Tak jsem jednala dříve, než mi někdo mé jméno vyfoukne a třeba i poškodí nedejbože kvalitním obsahem. 😀
Založit si svou vlastní doménu, páne jo! Jen nechápu, jak někdo mohl využít tvé přezdívky? Kdo si to dovolil! 🙁
Na Blog cz. sice přišla nová správkyně(?!), která si říká Bára, naslibovala, že na každý dotaz odpoví atd. Zeptala jsem se jednou, zeptala jsem se podruhé a ne-odpověděla.Ticho po pěšině a vše zůstává jako dříve. Neexistující 2 roky Autorský klub – funguje (není to protiprávní?:-), stále stejné a nudné články stejných členek AK furt a furt dokola, nuda, stejná nuda u nich, to porazí i slona. Ještě, že nemám na blog tolik času a jsem ráda, když dám 2x do měsíce něco ze sebe…:-)
Mám konspirační teorii, že Bára je alterego Standy.
Anebo robot.
To by předpokládalo, že je i Standa robot, což není. Máme na to svědky.
Tak fámulus
Držme se seriózních konspiračních teorií a řekněme, že Bára je homunkulus, genderově správně homunkula. Nemůžeme říci, že by byla golemem, to bychom ji přiznali i záslužné a dobré činy činící ve prospěch celé obce.
To by pak Standu musel být magister Kelly, což byl vlastně špeh anglické královny.
Zatuchlé impérium! Tajně kolonizuje české internety! 😀
Mám zvláštní podezření, že Bára dostala od Standy jeho školu!
Nebo je to jeho dvojče. Akorát ještě nevíme, které z těch dvojčat je to zlé. Obávám se, že Standa byl to hodnější dvojče. 😀
Moje milá, dnes mě Bára pobavila!
Dala do výběru pohyblivé části Blogu cz. dva rok staré články a jeden dokonce 2 roky starý, sakra…, to jsou teda novinky u nás na Blogu cz. viď? Jestli tě to otravuje, když už jsi „samostatná“, napiš, nebudu tě s tím zatěžovat.
Jen piš, Cukrlátko, jen piš, já se vždy ráda pobavím.
“ Vody ??…čtvrt vany mi postačí !
… mých dvěstě kilo jí vytlačí,
že mi jen šiška , – ze vody kouká !!
… jsem vykoupán !!“
Jann Pytell z vany se souká,
rukou jak kláda… drží se madla !
…po očku koukne se do zrcadla
a múže se radostí zbláznit !!
“ Jsem jako ,,Zuzana v lázni ,, !!!
… … Zuzana, kterou maloval… tento….
tuším, že to byl Tintoreto !!
… s lidmi se o radost podělím !!“
… nahý muž s nahou prdelí
vyběhl v ulici, nahý tak jsoucí
otravuje hned, – chodce tam jdoucí :
“ Pohleďte ! jsem jako Zuzana !“
“ Kurwa !“ řvou lidé : “ I pro pána !!“
… “ V galerii… ty obrazy maj´ ty „….
“ Volejte někdo policajty !!“
… a kde se vzali … i tu se vzali
strážníci !!! …. dva dlouzí, třetí malý,
flákající se po ulici …..
Hned nahého zatkli !… ti tři strážníci
… muž vlečen je k výslechu na strážnici !!
lidé řvou : “ Sprosťák !! je nezahalen !!“
Nahý muž vlečen je, chvilkama valen …..
Nebyli to náhodou oni pověstní tři strážníci stojící před strážnicí asi ve dvě v noci?
Moc hezky a citlivě napsané. Svět je plný vyplavených dvounohých velryb, které dokonce nejsou nijak speciálně chráněny, protože jsou harpunáři zvyklí vymlouvat se na lov pro vědecké účely.
A tak dochází k plejtvání plejtváků.,.
Což je značně necitlivé. Kubišovou na ně!