Zkratkou


Bláznův život / Čtvrtek, 17 září, 2015
Nebezpečně se k nám plíží čas čajů, dek, praskajících polínek v krbu a zabořených těl v ušácích s knihou na kolenou. Tedy alespoň to tvrdí kalendář. Při pohledu z okna a ještě zděšenějšího kouknutí na teploměr se nechce věřit ani tomu, že jest už září. A pěknou řádku dní už ono září hezky září. Pročpak se asi říká babímu létu babí, čtenáři? Že by snad postarší ženy si mohly léta užívati až na podzim? To víš, že vím. Ale pojď si, převzácný čtenáři, alespoň na chvíli hrát. Nechat se chytnout snad posledním jižním vánkem a stát se na jeden drobný okamžik zase dítětem.

Jak vidím, valný zájem není. Dobrá, provedu tě tedy tajnou zkratkou. Bude to kraťoulinká procházka, při níž se pokocháš zvířectvem a možná i něco víc.
Wendulka už víc jak rok není, a od ledna nám dělá společnost štěněčí pako českého strakatého psa (dříve Horákova laboratorního psa). Nanynka si díky facebookově aktivnímu páníčkovi našla hned kamarádku. Shodou okolností tato psí kamarádka patří synovi mé drahé vyučující z vysoké školy. A páníček této psí kamarádky, jménem Dorka, ze všeho nejraději shání své milované psí kamarádce nové a nové kamarády (v Ostravě se to shání dobře). A tak tomu osud chtěl, že i naše Nanouš se stala účastnicí malého strakáčího srazu. Čtyři hafani, z toho dva sourozenci a kdybychom pátrali v jejich rodokmenu, nakonec bychom zjistili, že jsou si vlastně všichni navzájem příbuzní, neb jak u lidí, i u nich byl Adam (čti Míša) a Eva (čti Riga) na počátku všeho.
Co čert nechtěl, na setkání dokonce vzplála psí láska. Jenomže Amor, ten neřád jeden, měl v toulci jen jeden šíp a tím trefil hnědého, strakatého teenagera Arga. Proběhlo mnoho pokusů o námluvy, dokonce byla i snaha se neptat a rovnou předat sobecké geny dále. Jenomže Nanouš, nezasažena šípem érotovým, teprve nastupující éru pubertální slečny, o takovéhle přátelství nestála. A tak Argo odcházel smuten s naněkolikrát procvaknutýma ušima a Nanynka s Dorkou s pochroumaným kamarádstvím, jelikož uzurpovat si pozornost Dorčina bratra, byť zcela nevinně, se nesluší v žádné společnosti.
Naštěstí se poté objevil ten pravý elegán. Blacky, čekatel šampión, snad si vědom toho, že své vynikající charakteristiky nesmí vložit do želízka se zálomkem, vybral si Dorku, leč ta, snad naschvál, na truc Nanoušovi a Argovi, hrála nedostupnou a zatímco se Blacky mohl uvyzývat (od slovesa vyzvat; substantiva výzva) k hrátkám, Dorka si labužnicky ožužlávala ne moc chutný plastový balón.
Ano, trochu jsme se zdrželi, ale ne mojí vinou. Sám jsi se dožadoval podrobností. Druhé zastavení bude kratší. Skutečně. Slibuji. Na Nanynčinu čest. Přece si nemyslíš, že bych dokázala pošpinit čest svého mazlíka.
Nelze vyjádřit onu novinu jinak než prostým, nadšeným a pištivým výkřikem. Máme paní Ježkovou a sedmero ježčat! A Nanouš od nich stihla chytit už jednu blešku. Naštěstí včas odchycena a zneškodněna. Tedy ta bleška. Nanouš je zcela zdráva a před chvíli mne štípla do… ehm… říkejme tomu šunka.
„A s touhle bombou se dnes loučíme.“

23 Replies to “Zkratkou”

  1. Môj ježko nás opustil. Vadilo mu, že som ráno chodil fajčiť do zahrady a nevedel som, že on tam spí. Vždy začal rozčulene kašlať a musel som sa pakovať. Ale aj tak – múdrejší ustúpi -, opustil nas…
    Vedeli ste, že ježkovia neznášajú cigaretový dym? Mali by ich korunovať za "Wappentier" protifajčiarskych líg, protifajčiarskych teroristov, presnejšie. :-(

  2. [7]: Paní Ježková se také raději s ježčaty odstěhovala k sousedovi, ale stále se drží blízko našeho plotu.
    A to se říká, že někdo kouří jako sádrový ježek. Někdo by měl podat stížnost na sádrové ježky, že neodpovídají realitě. :-D

  3. Ty psí námluvy, to je skoro jak nějaký z těch nekonečných seirálů, co chodí v televizi. Že by nějaká možnost na marketing a zaplácnutí díry?
    Jů, ježci, naposledy jsem se s jedním setkala v jednom z olomouckých parků. Nebylo to šťastné setkání, lekla jsem se, velmi. :D

  4. [9]: Lekla? To jsi šla parkem v noci? :-D

    [10]: A od toho je právě to rčení: kouří jako sádrový ježek. Jó, odkud to vzali, to je záhadou.

    [11]: Kudyma to pak chodíš? My jich máme pomalu jako krtinců na zahradě.

  5. Moc se neptat a rozdávat "selfish genes" bylo podle Dawkinse základem evoluce. Když na pračlověk přišly touhy, počíhal si na nějakou samici, "něžně" ji praštil palicí na mamuta a zatáhl do jeskyně. A dnes? Samé ohledy, jakýkoliv náznak je harrashment. A kam to povede? Jenom k degeneraci 🙂

    A pročpak se říká babímu létu babí?

  6. [13]: Moja teória je, že samec, hlavne taký Jarryho "nadsamec", (Kráľ Ubu, napr.) nabral v horúcom lete toľko energie, že rozhadzoval gény ako keď je akcia v nejakom reťazcovom veľkoobchode. Samice mali už toho práskania cez palicu dosť a zaliezli do jaskyní štrikovať dupačky, či ako sa tie kojenecké uniformy nazývajú. Blúdiaci a pomaly už zúfaly nadsamec sa musel uspokojiť s postaršími "sqauws", ktoré alebo nevládali ukryť sa, alebo, – viac pravdepodobné – vyčkávali na nevídanú, netušenú ale vysnívanú príležitosť, prísť si napriek pokročilému času (veku!) ešte "na svoje".

    Samci potom, pri svojich zasadaniach v miestnych pohostinnych podnikoch, mali tému o starých ženských a preto sa dnes hovori o "IDIAN SUMMER", lebo niekto použil výraz "tá squaw na konci osady*"! Logické vysvetlenie, či nie?

    *surovší jedinci si navykli ukazovať rôzne koristi svojich dobrodružstiev, namiesto skalpu nohavičky, podprsenky a pod. To bola halt krutá doba a squws mali ťažký život!

    (Výraz "babie leto" je beztak archaimus, odsúdený na vymretie a nahradený termínom "Globale Erwärmung", ktoré sa manifestuje studeným, upršaným letom, atp.)

  7. [21]: To nevadí, alespoň jsem si chvíli hrála s významem slova trapzlic. Tak trochu mi to připomíná Rampelníka.
    Což mne přivádí k otázce: Bude velevlažné Vel-i-čenstvo vymáhat poplatek za autorská práva ze slova trapzlic?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *