Stalo se Vám někdy, že jste se probudili a začali se ihned řehnit, i když nebylo nic, co by bylo směšné? Vstali jste někdy z postele a řekli si, že dnes se Vám prostě bude dařit, že dnes Vás nikdo nebude zatěžovat zkoušením a že Vás čekají samá příjemná překvapení? Myslíte, že už bylo těch otázek dost?
Ráno bylo nádherné. Ptáci zpívali, sluníčko hřálo a svítilo, všude byl klid, který jen občas narušilo projíždějící auto. Budík mi měl zvonit v 6:50, ale já už jsem od čtyřicáté minuty byla vzhůru. Ovšem nebyl to ten stav, kdy si říkáte, že jste mohli ještě deset minut spát, že jste blbí, že tak brzo vstáváte. Já jsem vduchu přemlouvala budík, aby zazvonil dříve! Což se samozřejmě nestalo. Tohle chování bylo na mne velmi neobvyklé. Žádné vrčení a nevrlé myšlenky, které svádí k záškoláctví. Žádná nechuť.
Chtělo se mi zpívat, chtělo se mi skákat. Pozdravila jsem sluníčko, když jsem odtáhla závěsy a udělala jsem tradiční poklonu pro uvítání nového dne. Pustila jsem si svou oblíbenou hudbu a pískala si. Bylo mi tak příjemně.
Zvláštní bylo, že jsem byla rychle hotová se vším. Normálně mi většinou celý ranní rituál trvá asi půl hodiny, ale já byla dnes hotová asi za 15 minut. A přitom jsem měla pocit, že jsem vše dělala stejně dlouhou dobu jako obvykle. Dokonce jsem se neustále zamýšlela nad tím, zda jsem na něco nezapomněla, ale nebylo co k zapomenutí.
Ve škole dnes všichni stresovali, že se bude zkoušet z němčiny, prý několik témat. Já to tak necítila a také jsem se ani nijak zvláště nepřipravovala na němčinu. Došlo na má slova. Skutečně se nezkoušelo. Tedy zkoušelo se, ale nematuranti na nějaký článek o Oktoberfestu. Mimochodem už mám uzavřenou známku z matematiky, ale raději se neptejte za kolik 😀 Zítra mne čeká biologie a zkoušení z němčiny, ale jsem naprosto v klidu, protože oboje už umím. Možná proto smolím tento článek už asi půl hodiny 😀
Další věc, kterou jsem Vám chtěla říci je to, že Sborník už mám zaplacený, jen fyzicky zatím není přítomen, ale už jsem viděla jeho obsah. Mám tam dvě básně, žárovcežel se premiéra Posledního Injudského bojovníka nekonala, ale to nevadí. Jsem neskonale šťastná a vděčná i za ty dvě básně, které tam jsou. A které že to vlastně jsou? Profesorky nakonec vybraly dvě a to NESTÁLOST a BOUŘE ČAS. Trochu bych odporovala, že mám i lepší básně, ale nevadí mi to. Jsem spokojená, že mi vyšlo aspoň něco. Už se od tohohle mohu nějak odpíchnout. A co já mohu vědět. Třeba se to někomu dostane do rukou a bude chtít něco mého vydat a třeba si to vydám sama, až budu mít na to peníze. Co já vím, co se ještě stane. Každopádně jsem neskonale ráda, že jsem měla tuto příležitost a také jsem sama na sebe hrdá, že jsem nebyla líná a přihlásila se, že bych ráda také něco uveřejnila.
Ačkoliv odpoledne bylo zamračené a touto dobou již prší, tak jsem pořád spokojená s vývojem dnešního dne. A i když mé štěstí už je vlivem počasí menší, i tak mne pořád dobrá nálada neopouští.
Také ještě kvůli jedné věci mám poslední dobou pozitivní myšlení, ale to si s dovolením nechám pro sebe. Nemusíte vědět všechno 😉 Jen prozradím, že si ke mně nalezla cestu jedna osoba, která mi docela přirostla k srdci i za těch pár týdnů, které nám osud dopřál.
P.S. Jestli se vše vyvine tak, jak by mělo, tak by se tu v pátek mohla objevit další část Teorie čtyř živlů.
Mějte se famfárově!
Vaše dobře naladěná Maglaiz 😉
super blog 🙂
To já jsem pro změnu myslela, že z té postele nevylezu. Budík mi zvonil 7:20…mám ho trochu dopředu, stačilo by, kdybych vstávala 7:40 (nebo 7:50). Dala jsem opakované zvonění a do minuty jsem usnula.
Kdybych mohla být s tím, kdo mi přirostl k srdci, byla bych maximálně šťastná a v tu chvíli bych mohla říct, že mám vše, co chci. Ale bohužel…
[2]: on se jednou dovtípí a přijde sám
Chce to trpělivost 
[3]: no, ono to není o dovtípení. Kdyby to záleželo jen na nás dvou, problém by nebyl… ale to, že se nemůžeme vídat, má na svědomí někdo jiný (máti). Ale mám plán – po střední škole se odstěhovat (nebo už v 18, tzn. příští školní rok)
Konečně také uzná někdo jiný než já, že jsem blázen
Třeba do Olomouce, prostě někam pryč. Hodlám pracovat…a navíc, nebyla bych na to sama 
A budou nějaké peníze z pojištění do začátku. Prostě mám plán. A mít plán je dobré, ne?
Neboj, existuje i záložní plán