Je mi dobře. Někdo by mohl říct, že to není žádné úžasné poleženíčko. Zvláště když pořád kolem něho brousí neodbytná moucha, která zlomyslně šimrá tu na koleni, tu na nose, támhle zase na paži. A ten kámen zarývající se do páteře také není zrovna žůžo. Co teprve ta dotěrná stébla trávy? Patrně vyhlásila lechtací přebor. […]

Syčení plynového kahanu protínalo ticho malé laboratoře. Ruka muže v bílém plášti zručnými pohyby zápěstí mísila v kádince žlutou tekutinu. Na dně nádobky ulpěly krystalky. Vědec – pro svůj vous – neurčitého věku vzdychl. „Musí, musí se to už podařit. Jsem blízko. Tak blízko. Cesta k nesmrtelnosti se chýlí ke konci. Cítím to,“ pronesl sametový […]

Cvakání zámku se linulo chrámovou lodí. Z vnějšího světa sem dolehlo cinknutí kovu o kamennou dlažbu. „Sakra!“ Těžké dubové dveře se otevřely a dovnitř vkráčela postava zahalená do tmavého potrhaného pláště. V ruce svírala svazek šperháků. Silueta minula bez povšimnutí kropenku, došla až k oltáři, poklekla a sňala kápi. Plamenná záře se svezla po ramenech […]

Vítr kroužil okolo vrcholků hor. Pročesával koruny stromů a lechtal jehličnany. Najednou však dostal chuť na rychlost. Rychle prokličkoval mezi horami a cestou čeřil hladinu vodní přehrady. Protáhl se úzkou soutěskou a usídlil se v malebném údolí prokvetlém barvami. Následoval tok řeky a zase se vracel proti proudu. Cestou upouštěl z rance několik vánků, aby […]

Tma, ta přítelkyně vrahů a zlodějů. A také milenců. Zahalovala svým závojem nyní celý kraj. Městečko z kamene a hliněných střech poklidně oddychovalo za zvuků kostelního zvonu, který odbíjel pomalu, ale jistě půlnoc. Vše spalo. Nebo snad ne? Na náměstí z okna jedné budovy visel provizorní provaz z prostěradla. Po něm se spouštěla postava zahalená […]

Paprsky slunce se odrážely od pohupujícího se korálkového závěsu na okně a bílá stěna se proměnila v rej duhových teček. U čerstvě rozkvetlých muškátů na balkónu usedl budníček větší ve svém olivově zeleném kabátku, žluté náprsence a vázance a na bříšku trochu špinavě bílý a spustil trylek. Vítal nový den. Člověku se pojednou zachce zpívat […]

Divoký déšť dral na cáry hustý černý kouř. Ani za tak nevlídného počasí nepřestávaly chrlit vysoké komíny černotu zamořující ovzduší. Kapka s plesknutím dopadla do prohlubně plechové střechy a nechala se unášet proudem směrem k výlevce okapu. Dlouhá skluzavka nebeské slze málem vyrazila ponejprv dech, pak ji začala nudit. Plesk! Tvrdý dopad na asfalt a […]