Včerejšek byl poněkud náročnější. Spousta cestování, chození, zapamatování si tras a snažení se dávat pozor aspoň na nano sekundu.

Vstávala jsem v šest, abych byla na devět v budově E Filosofické fakulty Ostravské Univerzity. Přiznám se, že brzké vstávání mi nedělá zrovna nejlépe, kor když jdu spát až po jedenácté, protože jsem nemohla odolat filmu Nejistá sezóna (hraný dokument předních českých Cimrmanologů). Ale Černé Tričko se nedalo, a tak v 7: 35 sedělo spokojeně ve vlaku se svým papínkem, z kterého nebylo zrovna na větvi. Plánovalo, že pojede s mamuškou a juknou se do Futura, kdyby náhodou tam byla knížka od Temnářky. Ale máti mu to samozřejmě překazila a rozhodla, že pojede papínek. Ono je to složité. Já se nevyznám v Ostravě a průvodce je k nezaplacení, hlavně když je zadarmo. Pomyslelo si Černé Tričko.

Vlak měl samozřejmě zpoždění. Co také jiného očekávat od Č(ekej)D(louho)? Sice Černé Tričko mělo s sebou sluchátka k mobilu a knížku, ale ani jednoho nepoužilo. Raději se koukalo z okna na to pošmourno. Zastávky se střídaly jak na běžícím pásu a mezi nimi se jako počasí měnily dva pohledy. Zelené království plevele charakteru dřevinovitého i květinového a džungle vytvořená lidskou rukou z různého harampádí, plasty počínaje a konče plechy. Bylo rádo, že té zeleně přece jen bylo více, ale i tak ji chvílemi bylo žalno. Přece jen člověk si zvyká lépe na vesnické prostředí, které je obklopeno lesy a loukami, než na beton, železo a sklo městského života. Nervozita Černého Trička stoupala spolu s postupem velké ručičky na hodinkách směrem k deváté hodině.

Když dojel vlak na stanici Ostrava-Stodolní, vystřelilo rozmilé Černé Tričko z vlaku a slalomem se probojovalo podchodem na stejnojmennou ulici. Prosvištělo jí jako vítr, papínka nechávavši za sebou a nestaravši se o něj. Zahnout doprava, hned doleva a rovně. Bylo to tak jednoduché, že ani nechápalo, proč nakonec nejelo samo, pak mu ale docvaklo, že kvůli nepřizpůsobivým občanům, kteří se vyskytují okolo Futura. Dorazilo do budovy D včas a ještě na chodbě potkalo známou ze zápisu. Černé Tričko se jí rozhodlo nazvat Turista, kvůli svému šestému smyslu na ztracení se kdekoliv, nemožnosti správně popsat jakoukoliv trasu a neorientaci se v jakémkoliv plánku či mapě. Turista si obarvil vlasy, dokonce na stejnou barvu, jakou mívalo Černé Tričko a bude mít, protože mu zbyla ještě jedna barva. Popovídali si, zasmáli se a pak je vpustili do obrovské posluchárny, kde se konal v červenci i jejich zápis.

Uvítal je muž, který jim měl přednášet až v druhé části tří hodinového kurzu, ale protože je to česká škola a Češi se řídí heslem „Proč mít něco jenoduše, když to jde i složitě?“, tak nám měl přednášet jako první, i když několika věcem 100% nebudeme rozumět, protože to bude až v té druhé části vysvětleno. Česká logika je k nezaplacení. Černé Tričko si vzorně zapisovalo každou ptákovinu, ale víc si pamatuje na ty ptákoviny, co byly vyřčeny buď z úst přednášejících nebo z úst Černého Trička a Turisty. Dozvěděli se, jak si správně zapsat předměty, vytvořit rozvrh a následně se zapsat na zkoušky.Vše velmi užitečné, protože samo Černé Tričko, jakožto absolutní antitechnik, by na to nepřišlo. A filosofie zpráv byla absolutně fenomenální. Ještě že nám nedoporučoval si vzít jako céčkový předmět gynekologii, jak to prý míval ve zvyku.

Během 15minutové přestávky úspěšně nalezli s Turistou záchody a ani nemuseli sejít úplně do přízemí, jak prvně navrhoval Turista. Není nad to mít oči na šťopkách a dát si do souvislostí, že vykachličkovaná stěna rovná se toalety. Na toaletách došlo na debatu o záchodech na středních. Oboum se stala stejná nepříjemnost, oba jejich ročníky usilovaly na středních již od prváku o opravu toalet a samozřejmě po jejich odchodu byly toalety rekonstruovány. Černé Tričko zuřilo a rozhodlo se, že je za trest na gymplu nepokřtí.

V další části se hned na začátku málem dalo do smíchu spolu s Turistou, protože přednášející měl v prezentaci napsáno:

děkanka: prof. PhDr. Miloš Medřický, Ph. D.

Vyhlíželo to, jako by byl děkan původně ženou. Přednášející se ihned omlouval a opravoval prezentaci. Černé Tričko šeptlo Turistovi dodatek: „To víte, ty koktejlky člověka zmatou.“

Ano, bylo to ošklivé a Černé Tričko se chce veřejně omluvit, že si dělalo šprťouchlata ze svého nadřízeného.

V této části, kde už jeho pozornost byla na 25% se dozvědělo něco o chodu školy, něco o ISIC kartě a o tom, že u školy je hospoda, kde dobře vaří a mají dobré pivo a že tam mají i bagety, kdyby někdo měl „rychlý hlad“. Černé Tričko si v duchu říkalo, že tam se asi nudit nebude a o překecy a vtipné hlášky nouze nebude. Také se dozvědělo, že může požádat o ubytovací stipendium, protože nebydlí v okrese Ostrava.

V poslední části kurzu jim přišla paní povídat o univerzitní knihovně, což bylo sice velice zajímavé, ale Černé Tričko toho mělo už plné nejen kecky, ale i ponožky, džíny, tričko, mikinu, džisku a kabelku. Turista už úplně rezignoval a lehl si na lavici. Po skončení kurzu chtěli jít ještě na studijní oddělení si potvrdit nějaké záležitosti. K jejich zklamání zjistili, že studijní otevírá až v jednu a bylo těsně po dvanácté. Dali si tedy rozchod a šli po svých, ale smluvili se, že v jednu mají sraz na před budovou E, protože Turista pochopitelně podle plánku nepoznal, kde je budova D, kde se nachází studijní oddělení, i když byla přímo za budouvou E. Mimochodem příšerně pršelo, takže Černé Tričko, pak spíše bylo Mokrá Mikina s Mokrými Botami a Ponožkami.

Černé Tričko navštívilo malý Librex na rohu Nádražní a Čs. legií. Ovšem odešla odtud s nepořízenou. Hladový přání od Temnářky neměli a ani je neznali! S otcem se vydali hledat ten větší Librex, ovšem našli je Masarykovo náměstí a obchodní dům Laso, kde bylo naštěstí také knihkupectví. Ovšem ani v bux.cz neměli vytouženou knihu od Temnářky, ale zase tam měli Satanskou bibli, sice za 249,- a Černí Tričko chvíli váhalo, zda si ji pořídit nebo ne, ale nakonec zvítězila tíha ceny a Černé Tričko knihu opět vrátilo na poličku. Měli tam i Děti z Bullerbynu, její knihu dětství, a také kompletního Terryho Pratchetta. I tomu odolalo, protože zjistilo, že ve fantasy shopu, je Pratchett za 100, když si ho objednáte přes internet a potom tam zajdete si to vyzvednout. To bylo vše, co naše Černé Tričko stihlo.

Když se tedy v jednu sešli s Turistou u vchodu do budovy E, vydali se v příšerném dešti najít vchod do budovy D, který byl rafinovaně schovaný. Vše se našlo, pak se ukázalo, že studijní oddělení není v 6. poschodí, jak bylo dole napsáno, ale až v sedmém. S tím astmatem to byl nadliský výkon vylézt sedm pater, ale Černé Tričko to zvládlo a ani se mu nechtělo blinkat. Pak dlouho čekalo na to, až na něj přijde řada. Během čekání to vzdal Turista, že se mu nechce čekat hodinu na další bus, takže zůstalo Černé Tričko na čekání samo. Vyfasovalo pěkné razítko na potvrzení o studiu pro sociálku, aby dostalo na sebe, jakožto na dítko školou povinné, od státečku pěkně penízky. No co?! Když je mohou pro nic za nic dostávat nepřizpůsobiví občané toho státu, proč by si i Černé Tričko nevybralo aspoň malou část z toho, co do státu dávají jeho rodiče? A pak už hurá domů, kde na dvě hodiny tvrdě uslo, až ho probudila mámuška, protože se chtěla pochlubit tím, jak jí sousedka udělala krásné nehty zadarmo.