Mám takový zvyk. Zda je zvláštní či ne, nechám na tvém uvážení, drahý čtenáři. Nedaleko našeho domu je dvouproudová silnice, po níž se řítí osobní auta i kamiony poněkud ne zrovna přijatelnou rychlostí, a tak se stává, že minimálně jednou za týden houkají hasiči a záchranka. U dopravních nehod to tak bývá, že jedni jsou viníci a druzí za tu vinu platí zdravím či životem. Těch je mi vždycky líto. A jelikož jsme ve 21. století a táta se rád informuje, vždy máme čerstvé zprávy o tom, zda u dopravní nehody byl smrťák nebo ne. Pro ty mrtvé zapaluji svíčku, protože většinou patří k těm druhým, co za chybu jiných platí.
Podobně tomu bylo i jedno květnové úterý před státnicema. Velké houkání a pak dlouhé kolony kolem našeho domu, protože právě ta cesta okolo je jediný další tah na Frýdlant a dál na Frýdek-Místek a Ostravu. Bylo evidentní, že se tedy stala nějaká větší nehoda uzavírající celou silnici. Za nedlouho jsme se dozvěděli, že ta uzavírka byla kvůli smrťáku. Dodávka se čelně srazila s protijedoucím kamionem. V duchu jsem politovala pozůstalé po řidiči dodávky a zase se věnovala historii. Večer jsem zapálila svíčku a nějak jsem cítila potřebu ji nechat dohořet celou, což obvykle nedělám. Nějak mi toho mrtvého přišlo víc líto. Blbnu, řekla jsem si a šla spát s neklidem na duši, který jsem přisoudila blížící se velké zkoušce.
Za týden přišla zpráva. Mrtvý neznámý, za něhož jsem zapalovala svíčku, byl můj spolužák z gymplu. Mladý kluk s budoucností před sebou. Vlastně… už bez.
Tímto výkřikem jsem nechtěla nic sdělit. Žádné poselství, byť by se mohlo najít. Jen jsem prostě cítila potřebu to zaznamenat. Jen tak… spíše pro sebe než pro ostatní.
Je zvláštní pozorovat sám na sobě takové "neklidy v duši", které nemají vědomý důvod, ale přesto zjevně existují. Moc pěkně jsi to napsala!
Taky si u podobných zpráv často říkám : to mohl být někdo, koho znám.
A proto se bojím řidičů. Nemine výjezd autem, kdy bych neviděla minimálně pět kokotů závažně ohrožujících něčí životy. Dneska třeba řidič před námi v levém pruhu nezpomalil před přechodem, ačkoli v našem pravém pruhu stálo auto a zjevně tedy z té strany někdo přecházel. Kdyby ta paní s kočárkem nezpomalila a šla důvěřivě dál (jakože krucinál může, na přechodu má přednost ona), tak jí ten kočárek sejmul. Vůbec tyhle lidi nechápu a přeju jim všechno nejhorší.
[2]: Nepřeji nikomu nikdy nic zlého. Zvláště když o hodně hodných lidech vím, že jsou za volantem nerváci. To kolečko prostě nějak tlačí lidem na mozek a doteď nechápu proč.
[1]: Nemám tyto neklidy ráda, vždycky jsou předzvěstí něčeho zlého. Raději mám věštecké sny, ty mi vždycky prorokovaly dobré věci, ale holt život je i o tom špatném.
Měla jsi tušení…občas je taky mívám a taky je nemám ráda……
[4]:
Nechť dobrá proroctví převažují.
Leze mi mráz pozádech…
Díky moc, že jsi dnes přišla se podívat na můj blog, přeji ti krásné léto!
Já na nic, co se nedá racionálně vysvětlit, nevěřím, a přece se to děje.
Jednou se mně vybavil člověk, na jehož jméno, ani to, odkud ho znám, jsem si nemohl vzpomenout. Za několik dní jsem si uvědomil, že nám kdysi dělal do kuchyně několik skříněk na míru. Přestože byl inženýr, věnoval se se synem stolařství a byli v tom velmi úspěšní.
A pak mně choť říká: "Víš, že v minulém týdnu zemřel p. N…?" A to byl náš stolař.
A pak
[9]: A pak? Také jsem k takovým věcem skeptická, byť vlastním tarotové karty a lidem je vykládám, stejně vše beru 50 na 50 a spíše jako dílo nechutně dobré náhody.
Dějí se zvláštní věci. Intuice do jisté míry existuje. Člověk prostě vycítí, když se děje něco nekalého, akorát nikdy nepozná co.
Toho tvého známého je mi líto. Škoda mladého života.
Děkuji ti za sdílení zážitku.
Vzpomínám si, že jsi mi o této silnici vyprávěla, ale nepředstavoval jsem si, že se to děje tak často.
Napadá tě něco, co by šlo udělat, aby nehod ubylo?
(Tady je selátko v novém kožichu a s novým čumákem.)
[12]: Něco dělat? Inu, kamioňáci by se museli celkově uklidnit, mladí přestat chlastat za volantem a "novorusi" z golfáčů přestat být "novorusy". Takže vlastně nic.
A co takhle si koupit výstražný trojuhelník a položit ho tam, nebo nějak jinak upozornit řidiče, aby jezdili opatrně? Co se týče Tarot taky si myslím že se jedná o náhodu. Jsou navržené tak, aby jejich výklad pasoval na většinu věcí, podobně jako bůh.
[14]: Výstražný trojúhelník je k ničemu, nejde o špatnou silnici, ale o špatné lidi na ni. Upozorníš jen ty, kteří by byli jeli adekvátně i bez upozornění. Na ty ostatní by platilo jen nevydání řidičského oprávnění. Vlastně silně pochybuji o tom, že by jim nevlastnění řidičského průkazu zabránilo v usednutí za volant.