Asi něco na tom mayském kalednáři bude. Zdá se mi, že tenhle rok je pro cyprealismus a pro jeho členy skutečně zlomový. Není to totiž tak dávno, co vznikl cyprealistický blog, ovšem byl prázdný. Čekalo se na úvodní článek a dnes je ten den. Cyprealisté i jejich věrní fanoušci se dočkali. Před chvílí byl oficiálně spuštěn.

Berte ho však ještě s rezervou. Blog bude mít v brzké době už i svůj layout, jen je třeba ho nainstalovat. Také jsou zde pouze administrativní věci, ale co nevidět se rozjede i publikování cyprealistické tvorby. Zatím však je nutné mít trpělivost, protože většina má i jiné zájmy, než je cyprealistická tvorba a studie, neb tento svět není ještě přizpůsoben potřebám cyprealismu. Cyprealismus se stále musí podrobovat zbylému světu. Je to pochopitelné, protože Cyprealisté, ač se to nezdá, mají tělo na stejné bázi jako lidé a tudíž musí jíst, musí spát, musí vyměšovat a k těmto úkonům je potřeba míti patřičné propriety, které si však umělec, sic dosti zručný, nemůže sám obstarat a tehdy přichází člověk se svou nabídkou vystudovat jistý obor a následně dobývat papírové nesmysly, za které lze pak vyměnit dané předměty potřebné ku ukojení potřeb Cyprealisty. Složitý proces, ovšem nezbytný.

Nuže přejděme ku přestřižení virtuální rudé stuhy s nápisem „Cyprealisté sobě“, tradiční to větu. Béři tedy do svých rukou svěřenou důvěru všech ostatních Cyprealistů a slavnostně slibuji, že neupustím pozlacené nůžky (na jiné nebylo dost papírových nesmyslů) a přesně dle stanovených pravidel: Nůžky svíráme v ruce, která utvoří za pomoci loktu pravý devadesátistupňový úhel, a pozvolna se přibližujeme s rozevřeným ostřím ku stuze červené barvy, která je v vztahu k nůžkám taktéž v pravém úhlu. Při vniknutí stuhy mezi ostří nůžek, stiskneme prsty svírající nůžky k sobě a tímto úkonem docílíme oddělení stuhy.

Házejte konfety, vyzpěvujte oslavné písně a tancujte oslavné tance a nechť trupky zadují famfáry.