Je to velice příjemné sedět si jen tak nad učebnicemi a knihami, které musíte přelouskat, abyste dali zápočtový test nebo zkoušku, hřát si konečky prstů o velký hrnek s kafem, z kterého se ještě kouří a vědět, že nemusíte jít na přednášku Dějiny pravěku, který byl fakt dlouhý. Větší zabijárnu ještě Černý Svetr nezažil.

Svetr si říkal, že bylo už dost mlčení, a že by vám měl aspoň trochu přiblížit ten studentský život. Hned na úvod by řekl, že by se nejraději vrátil na gympl, i když ho z velké části nesnášel, ovšem nebyl zas až tak nesnesitelný. Ale znáte to. Vždy si budeme stěžovat na to, co máme a vychvalovat do nebe, to co jsme měli, nebo to, co chceme. Prvně se těšíte, jak už konečně půjdete na střední a v duchu si říkáte, že se oddělí zrno od plev, pak když se dostanete na střední, tak se těšíte na výšku, že tam už to nebude samý puberťák a namyšlený středoškolský profesor a ejhle ono zjišťujete, že na výšce je to ještě o něco horší.

Na výšce většinou už figurujete daleko častěji jen jako jméno, než jako člověk, a u některých vyučujících dokonce pouze jako číslo. Sice vysoká neubíjí váš talent, ba dokonce tu máte akce, které vás spíše nabudí a podpoří, za to však je daň větší: odcizení. Výškou projde nespočet lidí různého věku. Míjíte se s nimi na přednáškách, na chodbách, v menze, v ulicích okolo univerzity. Anonymita je na denním pořádku. Čekáte na hodinu a zjistíte, že spolu s vámi na ni čeká spousta lidí, které neznáte. Kontakty na spolužáky jsou pro vás ještě důležitější než na střední… přece jen na střední se dá ještě naučit z učebnic, jenomže na výšce si vyučující zakládají hlavně na informacích, které padnou na přednášce. A to už je horší učení. Netvrdím, že je to u všech, ale třeba u jazykovědy to tak je. Paní docentka se totiž rozhodla nedávat k dispozici své materiály, protože prý by si pak studenti nečetli nic dalšího z jazykovědy.

A jak se v tomhle všem žije Černému Svetru? Vyhovuje anonymita, avšak na jeho vkus je tam až moc lidí. Chodí na obědy do menzy a to je pro něj vždy o život. Spousta lidí a až moc hustě na sebe namačkaní. Ani dobrou chuť to neumí popřát a musí se obtěžovat Černý Svetr, protože mu to přijde slušné, když si k někomu přisedne, že se prvně optá, zda vůbec může a popřeje dobrou chuť. Někdy si říká, že opět přišel o jednu z iluzí, že na vysokou chodí inteligence, která zná základy slušného chování, což mi připomíná, že by si měl Černý Svetr připsat další položku na seznam Ztracených Iluzí.

Člověk je zvláštní druh zvířete a Student je ještě podivnější odrůda Homo Sapiens Sapiens. Už vám Černý Svetr říkal, že se Hrotič pěkně vybarvil z Hrotiče na Flákačus Neřešus Domácus Úkolus Aus Neučeňus Dřívus Nežus Posledňus Denus Předus Termínus Zkouškus Aus Testus? Vím, příliš dlouhé jméno na člověka, který se mihne celým zápisem z Universitas Ostraviensis jako paprsek světla z polofunkční baterky. Říkejme mu tedy v našich zápisech FNDÚANDNPDPTZAT, kurnik, zas příliš dlouhé! Tak pokus číslo drei. Budeme ho nazývati Flákačus a spol.

Víte, co ještě Černého Svetra nehorázně štve? Že si konečně trochu zapamatoval, kterým schodištěm dojde k určité učebně, kde má zrovna hodinu, a ono se mu to ani ne za měsíc zase změní! No, nemrsklo by vás to? Černého Svetra rozhodně. Ještě ho smolí fakt, že nemůže jezdit domů, že musí trčet celý týden v Ostravě, protože by se mu jinak nedařilo dojíždět do školy včas. Ano, příště už bude Černý Svetr chytřejší a napere si všechno do maximálně tří dnů v týdnu.

Zdraví Černý Svetr, který vám toho zase řekl „strášně moc“ o vysoké škole.