Milý Hastingsi,


Šustění papíru / Středa, 22 června, 2011
strávit dovolenou v zapadlé vesničce byl ten nejhloupější nápad, jaký Vám přišel na mysl. Nikde jsem nezažil tak dlouhé chvíle jako zde.

Je to nudná, ospalá vesnička, kde největším vzrušením jsou každoroční povodně a tlachání o blížící se evakuaci. Při pohledu na lidi bavící se pomlouváním sousedů, mne napadá myšlenka, že je to ideální podhoubí pro nějaký zločin, konkrétně vraždu. Obyčejný mord by byl tím pravým bleskem, který by rozčísl zatuchlý vzduch. Bylo by to dokonalé rozjařovadlo. V každém by hlodala myšlenka, že tam někde venku ve vesnici číhá vrah. Zda by měl být vrah masový či jednorázový, nám určuje počet ideálních kandidátů, kteří se nějak zasadili o získání nálepky: BUDOUCÍ OBĚŤ VRAHA.
Vhodným kandidátem na post oběti by byla malá, vetchá stařenka bez příbuzných, která všem ve vesnici pila krev. Upozorňuji, že vražednou zbraní by nebyl ani krucifix, ani svěcená voda, ani denní světlo, ani dubový kůl, natož pak stříbrný meč namočený ve svěcené vodě. Nehleďte na ty řádky tak, já Vás znám, že by se Vám ihned v hlavě honily fantaskní výjevy z filmů a knih o vampýrech. Vraťme se ale k mé úvaze. Chtělo by to krásnou klasickou vraždu – sekerou přímo do hlavy, a pak následné rozčtvrcení, aby bylo jasné, že se jedná o velice rozčileného a pomstychtivého vraha. To by absolutně stačilo vzhledem k prostředí podhorské vesničky.
V hlavičkách všech obyvatel by to začalo šrotovat, pochopitelně že já osobně bych se ujal vyšetřování, avšak až poté, co by mne o to vesničané zdvořile požádali. Jak jsem si mohl všimnout, tak vesničané jsou zvyklí si vše řešit sami, proto by nejprve se pokoušeli o nalezení vraha sami. Probudila by se v nich Sherlockholmesovská duše. Začali by dedukovat, kombinovat, domýšlet si fakta. Vesnička by se na chvíli proměnila ve velkou pátrací kancelář detektiva Franty Bidla. Otázkou však zůstává, kdo zastane roli dr. Watsona nebo hrdého psíka Kliftóna, věrných to pomocníků lovců zločinců, když si všichni budou hrát na velké detektivy? Tuto otázku nemám stále zodpovězenou, ale já na to přijdu, jako že se Hercule Poirot jmenuji.
S pozdravem
Váš Hercule Poirot
P.S. Pošlete mi do té doby několik detektivních románů od naší oblíbené spisovatelky Agathy Christie a pozdravujte slečnu Lemonovou a vrchního inspektora Jappa. A propos poděkujte inspektorovi za ten příšerný sýr, sýkorky si skutečně pochutnaly.
____________________________________________________________________________________________________________________
Poznámka autora:
Možná některým bystrým čtenářům docvaklo při zmíňce o detektivovi Frantovi Bidlovi, že se nejedná o skutečného Hercula Poirota a dopis není adresován skutečnému kapitánu Hastingsovi. Jedná se pouze o dva muže/mladíky/dorostence, kteří si takto přezdívají.
Vysvětlivky:
  • detektiv Franta Bidlo – jedná se o věhlasného detektiva, který se podílel na pátrání v republice žižkovské v knize Z tajností žižkovského podsvětí od Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka
  • psík Kliftón – věrný zvířecí pomocník Franty Bidla z výše jmenované knihy

6 Replies to “Milý Hastingsi,”

  1. [3]: Na novodobých detektivkách se mi nelíbí, že se až příliš moc spoléhají na testy DNA… to je snad všude v každé detektivce a neskutečně mě to nudí… dříve neměli žádné testy DNA a díky svým šedým mozkám buňkovým vypátralali vraha.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *