Znáte ty chvíle, kdy je vám fajn, chce se vám najednou tančit a skákat, pořád se smějete a nevíte čemu a přitom jste si ničeho nešlehli? Pokud je znáte, tak vám blahopřeji, protože jste dokázali být šťastní a spokojení bez použití drog, antidepresiv a dalších podobných fujtajblíků. I já takové chvíle, říkám jim Rozverné, zažívám. Přijdou si jen tak, chvíli pobudou a pak si to zase štrádují někam jinam a mne nechají osamotě. Tomu se říká přátelství, což? A v těchto momentech obvykle ožívá mé básnické střevo naladěné na vlnu cyprealismu. Že nevíte, co to je? Tak to je vážný nedostatek! No vyřešíme to jednoduše, dám vám sem pár věcí, které by se daly zařadit do cyprealismu a pak vás v nějakém dalším článku seznámí s tímto pojmem blíže.

Smraďošku, Smraďošku,

nejez mi ponožku

Smraďošku, Smraďošku

chytnu tě za nožku

Za Petrem Panem

lodí poletím

O půlnoci dne

s měsícem poledním

V úplném bezvětří

vítr bude vát,

hrát si s mými vlasy

a plachty nadouvat

Zkouška dospělosti je věc jistá

Už si na mne drápy chystá

Poslední to velká očista

před skokem do neznáma