Na kulatém skleněném stole leží otevřený notebook, do kterého nyní tyto řádky vyťukávám písmeno za písmenem, vedle něj zelenobílý deník, do kterého se vpíjí čárku po čárce mé touhy, mé sny, mé zážitky. Je pln smutku, bolesti, smíchu a veselosti, obav i lehkomyslností. Pln života – tak jako já. Je mým zrdcadlem, je mým stínem.
Další věc na stole je modrá svíčka darovaná spolužačkou k patnáctým narozeninám. Stala se pro mne symbolem toho, že nemám soudit knihu podle obalu. Symbolem tajemna a symbolem tepla, které přináší její skromný plamínek. Tepla domova, lidské lásky, přátelství. Plamínek v očích vykreslí jiskřičky známé pod pojmem radost či naděje, zahřeje ruce zchladlé ledovým srdcem některých lidí či nepříjemnými pocity, vykouzlí na rtech úsměv a pohladí po duši. Tuto svíču nikdy nezapálím. Je pro mne příliš cenná. Zvláštní. Svíčku jsem neztratila a přesto si uvědomuji její význam pro mne, opravdu zvláštní.
Dále na stole kamelotských rytířů je miska s na kostičky nakrájeným, opečeným a osoleným chlebem a sklenice vody. Upomínka toho, že člověk není živ jen z myšlenek a činů, ale hlavně z darů přírody jako je obilí, z něhož je posléze chléb, či voda – matka nás všech, naše součást.
Proč to vše zde píši? Abych pravdu řekla, nevím. Jsou to smysluplné nesmysly, které mi naskakují jeden za druhým. Stále další a další. Možná je to tím, že jsem unavená. Padla na mne tíha celého týdne.
Sedím tady na posteli. Stůl přisunut k sobě. Z přehrávače se linou tóny uklidňující hudby a mi pomalinku dochází, že se mi lépe píší články při hudbě než při ječící televizi, i když tam dávají mé oblíbené The Simpson´s.
Nesmyslné myšlenky a hesla stále krouží myslí. Derou se na povrch, aby způsobily zmatek či aby vše daly do pořádku? Aby všemu daly svůj smysl a řád?
Bláhovost! Slovo naplňující mne děsem. Co když vše, v co doufám, v co věřím, je bláhovost? Co když vše, v co doufají a věří ostatní, je bláhovost? Co když je všechno jinak a nebo naopak vše je tak, jak ostatní tvrdí?
Zmatek nad zmatek. Kdo se v tom má vyznat?! Já? A proč? A proč ne?
Vážně zajímavej článek! 🙂 Ale líbí se mi… Taky mi jde psaní nejlepé při hudbě;)
[1]: to je fajn,že se líbí
krásný článek… má něco nesmyslného co když se přečte je smyslné… je to plné fantazie … a daru…chuti do života a zamyšlení… skvěle! 🙂
[3]: děkuji
Nedává mi to smysl, ale bavilo mě to
trochu zvláštní asi, což? No už jsem takový.. hodně to na mě zapůsobilo.. nechci psát, že je to skvělý článek, protože opravdu nevím, o čem přesně to je, ale je to pro mě fantazijní a mystický článek.
A zvu tě na párty!
Pěkný konec za mým nesmyslným komentářem, ne? 
když se k tomu dokopu, tak nejspíš dnes…možná zítra. Jinak, není to téma, ale příběh. Není pěkný, ale měl by být lehce hororový. Já vím, moc dlouhý na to doopravdy číst. Lepší nečíst a jen nechat komentář, ať si zvednu návštěvnost.
PS. já radši višně….
Náhodou já jsem člověku podobný!
Trochu…