Temný les jen měsíc svítí
Tou cestou se kočár řítí
Dvě světla svící září tmou
Koně tryskem kampak jedou?
Ke staré mýtině míří
Vánek podzimní listí víří
Luna rozsela zde stříbro své
To místo k dostaveníčku zve
Vozka otěžemi trhá
Stojící vůz stín svůj vrhá
Mrak zastínil lunu bílou
Skřek hejkala dovádícího s vílou
Cestu na zem pozvolna si svit hledá
A hle tu na mýtině zjevila se žena mladá
Dvířka kočáru se otevřela
Mladá žena pomalu nastoupila
Práskot biče nad koňmi zní
Hajný jej neslyší, v tuto dobu sní
Temný les jen měsíc svítí
Tou cestou se kočár řítí
Dvě světla svící září tmou
Koně tryskem kampak jedou?
Vítr se ptá:,,Kam,koníci,jedete?“
Les jen tiše dodá:,,A koho vezete?“
,,Jedeme do domu naší paní
Za chvíli ji bude tlačit spaní
Vždyť luna je již na ústupu
A slunce zas povládne tu
Vezeme mladíka ubohého
Paní ho chce pojmouti za milého“
Strmá hora měsíc svítí
Tou cestou se kočár řítí
Dvě světla svící září tmou
Koně tryskem k hradu jedou
Padacího mostu lze slyšet vrzání
Však mostu marné to hledání
Nad propastí kola se točí
Jako by jela po úbočí
Již kočár objíždí nádvoří
Na schodech pochodně hoří
K vozu slouha se blíží
Otvírá dveře a hned se sníží
Ohýbá hřbet před paní svou
Zvuk střevíců proniká tmou
Po schodech stoupá žena v plášti
Za ní mladík v očích opak zášti
Jde oddaně,bezduše za ní
To snad je vše jen mámení!
Oheň plápolá jako varování
Že zde jej klame zdání
Perly bílé na rudých rtech
Mámící krása a žádný dech
Chlad očí a tlukot srdce žádný
Toť přízrak velmi zrádný
Oba milenci vchází do sálu
Tam bledé postavy připraveny k bálu
,,Vítejte zde,druzi milí.
Hostina bude za malou chvíli“
,,Nebudu překážet.Nikdo mne nepozval.“
Mladík tiše se ozval
Žena na něj obrátila tvář
V jejích očích podivná zář
,,Ty nesmíš odejít.To není vhod.
Ty zůstaň.Tys hlavní chod!“
Po hostině zdařilé již nic nezbylo
S východem slunce dobro moci nabylo
Již je den a zlo nemá moc
Však západ už a další noc
Temný les jen měsíc svítí
Tou cestou se kočár řítí
Dvě světla svící září tmou
Koně tryskem kampak jedou?