Bouře na Lysé hoře


Smysluplné nesmysly

Pozvolné setmění uprostřed dne nijak lid Lysé hory nevzrušuje. Slunce a mraky jsou zde tak blizoučko, že občasný stín je spíše vítán. Alespoň zrzek neupozorňuje na to, že okna umytá před hodinou zase potřebují zbavit much, mušek a jejich „produktů“. Inu, jedna z nevýhod turismu. Lidé nepřináší sem nahoru jenom sebe, své neurvalé chování a […]

19.9.2018

Velryba


Smysluplné nesmysly

Obklopit se elementy. To je to, co ji vždycky uklidnilo. Vana plná horké vody, aromatické svíčky zastupující živel ohně a vzduchu a rostlina v zemině ze zahrady ztělesňující matku Zem. Kvetoucí sukulent se na ni usmíval z umyvadla. Opřela nohy o baterii a pozorovala v mihotavém světle svíček, rozestavěných na okraji obloženém kachli, jak jí […]

11.3.2017

Co jest nahoře, jest i dole.


Smysluplné nesmysly

A co dole jest, jest i nahoře. Jedno jsou. Blíženci, jež se nikdy nestřetnou v bratrském objetí. Tisíce blyštících se světel, jež ve dvou rovnoběžných pásech spatří pouze horský poutník. Jako na miskách vah v rovnovážném stavu mihotají se hvězdokupy, souhvězdí, hvězdy a hvězďata na jedné straně a na druhé blikající světla lamp, domů a […]

24.6.2014

Slouha?


Smysluplné nesmysly

Zář. Tak teplá a přívětivá. Miliony světelných bodů nelze již těsněji přimknouti k sobě. Snad ani nejhorlivější milenci nespočívají v takovémto objetí. Zdánlivě nesmyslné praskání bez špetky organisace bubnuje dle vnitřního zákona rythmu. Ples započal velkolepě v záplavě explosí jisker a třaskající smoly. Není čas na zdvořilostní projevy nabubřelé élégance. Rej rób s nepřeberným množstvím […]

17.8.2013

V kruhu blouznění


Smysluplné nesmysly

Splašil se mi žaludek. Třešně s vodou se rozhodly zajezdit si v mých střevech rodeo. Přesto ona večeře stála za to. Pokrm prostý, chutný a trhaný rovnou do úst. Člověk sběrač. Stačí se už jen odbelhat s kyjem v ruce za doprovodu slabikování posvátného slova MA-MUT do temnoty jeskyně. Poškrábat se za uchem a zahnat […]

25.6.2012

Jahoda na střeše


Smysluplné nesmysly

Na kulatém skleněném stole leží otevřený notebook, do kterého nyní tyto řádky vyťukávám písmeno za písmenem, vedle něj zelenobílý deník, do kterého se vpíjí čárku po čárce mé touhy, mé sny, mé zážitky. Je pln smutku, bolesti, smíchu a veselosti, obav i lehkomyslností. Pln života – tak jako já. Je mým zrdcadlem, je mým stínem. […]

17.9.2010