Někdy je mi skutečně smutno z toho, jak to u nás na světě funguje. Peníze vládnou všemu a velkou manýrou posledních let se stal beton, železo a sklo. Věci tak neskutečně chladné. Bývá mi až zima, když se koukám na nějaké obří prosklené obchodní středisko.

Pohled z okna tíží jako kámen

Tolik špíny, betonu bez květů

Nad Zemí říct už jen Amen

A odebrat se do jiných světů

Do světů bez lidstva

S neposkvrněnou florou

kde nelze páchat zvěrstva

s betonem a kovovou rourou

A jakou cestu vidíš Ty, čtenáři? Máme ještě šanci Zemi uklidit a dát prostor floře a fauně?