O válkách filosofických


Pět let na tvrdo aneb z ústavu podruhé / Neděle, 17 června, 2012
„Pekelný žár a démonický chechot. Zpocení se hrůzou budíte z děsivé noční můry, kdy na vás ze všech stran útočily hlavy vašich vyučujících a ptaly se na otázky, které nemají s jejich předmětem nic společného. Červené oči od nedostatku spánku a vyhublá postava se malátně pohybuje od psacího stolu ke knihovně a zase zpátky. Popraskané rty si neustále něco mumlají a ze slzných kanálků se valí jedna slza za druhou, protože do zkoušky zbývají dva dny a vy jste teprve v půlce učiva.“

Příšerný výjev, že? Dokonce se ani nechce věřit tomu, že by to měla být realita. A také není, tedy pokud nejste vynervovaný maturant nebo novopečený vysokoškolák v zimním semestru. Ano, sice vím o případech i z letního semestru, kteří zažívají takovéto peklo, ale naštěstí můj případ to není.
Ještě nejsem zdaleka u konce se zkouškovým, ale již asi od poloviny zkouškového období se hrdě mohu hlásit k tomu, že jsem druhák. Slyším ty fanfáry, provolávání slávy a všeobecné zvukové projevy veselí. Vy leklé ryby! Trochu života do toho umírání! Maglaizíčkovi se podařilo přežít a vplout do druhého ročníku, což je úspěch, protože do samotného letního semestru nás šlo už o několik spolužáků chudších. Statistiku jsem si nevedla, radši.
A jak probíhal a probíhá boj? Na cvičišti těžce a na bojišti ještě hůře. Inu, příroda mne sice obdařila skvělým arzenálem, ale záškodník Lenora se umí objevit vždy v tu pravou chvíli, aby nebohým studentům, kteří se jen brání, mohla co nejvíce uškodit. Kdy si konečně vyučující uvědomí, že je to vážně nerovný boj?
Samozřejmě že válka o postup dále započala již v květnu ještě před ukončením semestru, kdy na mne číhaly hned dva testy. Jeden zápočtový, abych vůbec mohla na zkoušku, a druhý byl místo zkoušky. Literatura 19. století, zvláště druhá polovina je stejně těžká jako ta první, ale aspoň se zde objevují lepší tituly k přečtení. například jsem objevila půvab Svatopluka Čecha, které ho nám vylíčila profesorka na střední jako ne moc zdařilého autora. Ano, uznávám, že jako vypravěč je poněkud nudný a knihu Jestřáb kontra Hrdlička bych zredukovala asi na polovinu, ale jeho cit pro jazyk je naprosto dech beroucí.
Test, který měl zastupovat ústní zkoušku, byl z Kořenů evropského myšlení II. Antická filosofie byla v podaní onoho kandidáta věd velice poutavé a tím, že vše vysvětloval na filmu Matrix lehce pochopitelné. profesorky z gymplu by k němu měly jít do učení, aby i třeťáci/maturanti z té filosofie něco měli. Skvělé na tomto předmětu bylo to, že jste mohli získat jedničku, když jste načetli tolik Platónových dialogů, kolik se rovnalo rozdílu mezi jedničkou a známkou, kterou jste obdrželi z testu. Jak blázen jsem makala celý víkend i přes noc, abych přečetla všechny dialogy a nemusela již na to myslet, nosit mu do kabinetu seznam a nechat se vyzkoušet z dialogů. Námaha se vyplatila a já vyfásla první (a možná poslední) jedničku do indexu.
Skončil semestr a hned na začátku zkouškového nás čekal test z Literatury 19. století, nakonec jsme se dozvěděli, že to bude jen orientační test. A my se jak troubové učili data a další informace. Přitom se nás v testu ptal jen na to, která osobnost je podle nás nedoceněná, která zase přeceňována a proč. Přesto nervíčky pracovaly.
Den na to byl zápočtový test z Úvodu do literární teorie. Ráno jsem se vzbudila s napuchlým nosem, teplotou a bolestí hlavy. No, to bude teda zápočet. Se mohu rovnou napsat na opravný termín. Pomyslela jsem si. Naštěstí byly otázky jednoduché, takže se to dalo. Opět Maglaizíček uspěl na první pokus.
25. května byl ve znamení ústní zkoušky z Literatury 19. století. Celkem jsem měla na studium 5 dní a dva dny před zkouškou jsem zjistila, že jsem si nedopatřením nevytiskla půlku otázek. Když jsem si losovala otázku, říkala jsem si, že to musím dát. Vytáhla jsem si biedermeier a jako druhou otázku jsem dostala Humor v próze a zakomponovat do něj Svatopluka Čecha. Nakonec se k druhé otázce ani nedostalo. Byla jsem nachlazená, a tak jsem více času spíše prokašlala. Ještě dnes mne pálí uši, jak to bylo těsné vítězství, ale bylo. Mám dojem, že mne zachránilo i to, že jsem se zúčastnila Svátku čtení. Pročež rada pro ty, kteří se dostali na vysokou: pokud je váš vyučující akční, tak je dobré se na nějaké jeho akci objevit. Nikdy nevíte, kdy se to bude hodit.
Uplynulo dalších pět dní a já měla být zkoušena ze středověku. Už od literatury 19. století jsem byla nervózní, protože jsem zatím všechno dala na první pokus a bála jsem se, co se mi nepovede dát na první pokus. No a co se nestalo? Na zkoušce jsem dostala otázku, kterou jsem uměla skvěle, protože jsem s ní počítala, ale když na to přišlo, vytuhla jsem a ze mne pořádně nevyšel ani hlásek a když už tak mi z úst vypadly zmatené promluvy bez hlavy a paty.
Naštěstí jsem po této zkoušce měla čas až do 12. června. Ano, gramatika je pro většinu lidí nutné zlo a určování slovních druhů, pamatování si souřadných a podřadných spojek bylo pro někoho vážně těžké. My češtináři, abychom se nenudili, jsme k tomuto sáhodlouhému teoretickému textu o slovních druzích měli ještě i slovotvorbu. Velice zábavné. Na začátku učení jsem si říkala, že je to příšerně složité a kdesi cosi. na konci to všechno dávalo smysl. Uznávám, že ve skloňování máme v češtině pořád strašný brajgl a skloňování slova podle dvou vzorů různých rodů je poněkud podivné, ale kdo kdy tvrdil, že je čeština jednoduchý jazyk? Ano, čeština je těžká, je složitá, ale je i krásná. No, řekněte mi, který jazyk má specifikum, že stejné slovo bez změny tvaru může být dvěma slovními druhy? Po této zkoušce, kterou jsem měla za 2 jsem se ještě více zamilovala do našeho jazyka. Čeština je dokonalý jazyk, umí pohladit, umí být rázný a tvrdý a jeho rozmanitost je téměř bezedná. Dost rozplývání se.
Nejčerstvější je páteční (15. 6.) zápočtový test z historického prosemináře II. Vím, neměla bych to říkat, ale skutečně větší koninu jsem ještě nezažila. Stručně vypovím, co jsem se učila: o knihovnách, muzeích a archivech, zákon o archivnictví, členění a definice jednotlivých historických pramenů, citaci pramenů (to je asi to nejdůležitější pro zbytek mého studia). Ještě si někdo myslí, že studium historie může být zábavné?
Co mne ještě čeká? Příští pátek (22. 6.) zkouška ze starověku, pak 2. 7. zápočtový test z pomocných věd historických, kde jsme probírali heraldiku (nauku o erbech), blason (popis erbů), paleografie (nauka o písmu), čtení staročeského písma a kurentu (psací verze švabachu), chronologie a určování dat podle římské a latinské datace. Nakonec mne čeká oprava zmršené zkoušky ze středověku, na což jsem nasmolená a ještě dodělání seminární práce z historického prosemináře.
Pokud by se chtěl někdo zeptat na nějaké podrobnosti, které by ho zajímaly, račte se ozvat v komentářích.

8 Replies to “O válkách filosofických”

  1. A to jsem si říkala, že se to na maturity musím naučit tak moc. Oproti tomuhle to byl ještě slabý čajíček.
    Podrobnosti? Snad ani radši ne, myslím, že tohle nevědomím postačí a můžeme ti jen držet palce, ať to všechno zvládneš levou zadní. Ale věřím, že jo. Chytrá jsi, neflákáš se a baví tě to, takže se není čeho bát.
    PS: Já vím, že po bitvě je každý generál, ale máš na to. Věř mi. :-)

  2. Taky ti přeji hodně štěstí, ať to všechno zvládneš.
    První rok na vysoké je fakt obtížný a ožná i nejtěžší. Nejvtipnější je, že na základce jsem si myslela, jak mě učitelé přetěžujou. Na střední totéž, hlavně před maturitou. :-) Ale vysoká je vysoká a tam je učeního habaděj.
    Článek byl velmi výstižný a myslím, že není co dodat. Snad jen ještě jednou, hodně štěstí.

  3. [3]: Mockrát děkuji za přání. No, zdá se mi, že letní semestr nebyl tak hrozný, ale možná je to tím, že jsem oželela béčkové předměty a měla jen áčkové.
    Upřímně, říkávám si "Zlatý gympl", sice tam bylo učení fůra a pořád nějaké zkoušení nebo písemka, ale bylo to lepší, než nynější půlrok nic nedělání, a pak najednou bum ho a uč se a mozku makej. Jak ten mozek k tomu přijde?! :-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *