Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Ačkoliv dnešní veršovánka na první pohled, i na druhý, nezní vesele, přesto Thalea by měla býti její patronkou. Ironie, s níž byla psána slova níže, působí jakousi zvrácenou veselostí a radostí. Ten obávaný čas, ten nenáviděný čas je přece jen v jistém okamžiku slastí. V poslední vteřině své existence byste v každém lidském srdci spatřili, jak ohromný kámen padá do hlubin zapomění a z trhliny vytryskává gejzír úlevy a radosti.
Když únava tíží tvá víčka
a zemdlen jest duch
Když slova dopadají kol tebe
a ty neslyšíš jejich zvuk
Když vize peřinové
ukolébají mysl v sen
Toť čas hrůzy a děsu
jest první školní den
Vidět za vším zlým to dobré, toť pravé umění.
Vaše Maglaiz
Autor obrázku zneužitého pro erb: theperian
Autor fotografie: z archivu lysohorského, autora netušícího
Z Básnění na okraj zápisu:
Království za každou novou
milou vizi peřinovou!
[1]: Jen ať neutrpí dívtko dnes
z probuzení nervový otřes!
První školní den, noční můra starších a den D pro natěšené prvňáčky.
Pěkné verše se zvláštní, a přitom tak samozřejmou myšlenkou, s pravdivým posláním.
[3]: Nu, posláním bych to zrovna nenazvala. Opět jsem si chtěla zahrát se čtenářem a vyzkoušet, jestli je na stejné vlně, nebo bych měla být pro něj srozumitelnější.