Plešatá

Bláznův život / Neděle, 18 května, 2014
Je problematické psát o místě, jež znáte tak důvěrně. Je pro Vás přirozené o tom místě hovořit a dělat, že jej všichni znají stejně jako Vy. Až po chvíli mi dochází, že ne všichni z mého kraje na onom místě byli, natož pak přespolní přátelé a známí. Lysá hora je tak mohutný maják, že se divím mnohým z mého okolí, kteří ještě na onom pověstném vrcholku nebyli.
Přece jen nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd a Těšínska a za Protektorátu nejvyšší hora naší země, držitelka několika rekordů z oblasti počasí, patří mezi ty turistické cíle, které jsou hojně navštěvovány.
O Lysé hoře a mém vztahu k ní jsem již mnohokráte chtěla napsat, ale nemohla jsem sto ono téma uchopit. Je příliš rozvětvené, rozvrstvené a sahá do mých kořenů až příliš hluboko, vlastně úplně nejhlouběji, až tam, kde se počíná život. Poněkud paradoxní záležitost, pokud vezmeme v úvahu, že údajně na vrcholek Lysé, tzv. Gigulu, nosívala kamení nevěrná děvčata a zvláště samodruhá bez svazku manželského jako trest za své provinění. Trvalo dlouho, než se na vrcholku nashromáždilo tolik kamení, aby z něj mohla být postavena kaplička. Ovšem ta neměla dlouhého trvání. Kaplička, jak to už bývá, byla maličká, dost místa jen pro oltář, faráře a dva ministranty a ke všemu se její dveře otevíraly dovnitř. Co čert nechtěl, jednou do oné kapličky vstoupil kůň a dveře se za ním zavřely. Bačové, jež měli tou dobou nedaleko salaše, se pokoušeli koně osvobodit, avšak dveře byly zataraseny, pravděpodobně koňským pozadím. Uteklo dost vody a kůň pošel hlady a žízní. Jelikož došlo jeho úhynem ke znesvěcení kapličky, byla nakonec kaplička stržena a neobnovena. Ovšem jsou dvě verze této pověsti. Jiná praví, že kůň nepošel a právě při jeho osvobození vzala kaplička za své a byla zbourána. Ten druhý konec je pravděpodobnější, jelikož na horách je cennější koňská síla než-li ta božská.
Když se ohlédnu na těch dvacet let za sebou, trochu mne to rozesmutnilo, protože je v ní úplně jiný obraz Lysé hory, než je ten současný a než nabízí budoucnost.
Ještě pár let zpátky Lysá vyhlížela jinak. Vysílač radiokomunikací, chata Horské služby, chata Vítkovických válcoven, notorický známý Kameňák, chata Plesnivka (improvizovaná náhrada za shořelou Albrechtovu, chcete-li německou, chatu) jen se skutečně nouzově nouzovým ubytováním, meteorologická stanice se svými různými hejblaty, krabičkama, nejrůznějšími čidly a teploměry a bufet Šantán, upravený z bývalých chlévů taktéž vyhořelé chaty Bezručovy. Jako malý špunt jsem všude byla jako doma, ačkoliv do Válcoven a Kameňáku se moc nechodilo. Nejraději jsem to měla v Šantánu, který mi bude od roku 2015 velice chybět. Malinká místnůstka obložená dřevem s černobílými fotografiemi hořící chaty Bezručky, pověstným jídelním lístkem na zdi, na němž se skvěla zelná polévka s česnekačkou, lysohorské evergreeny, a nesmím zapomenout na vývěsku Klubu českých turistů a jejich kasičkou na znovupostavení Bezručovy chaty.
Bezručova chata. Okolo ní se váží také zajímavé příběhy. Vznikla v roce 1935 na truc Albrechtově (habsburské) chatě z roku 1880 a financoval ji Klub českých turistů, tedy pobeskydská župa tohoto klubu. Pojmenována samozřejmě byla na počest „barda“ tohoto kraje Petra Bezruče. Ironií osudu je, že se velké slávy při jejím otevření nezúčastnil a dle kroniky meteorologické stanice (dále meteorky) tam byl nanejvýš dvakrát či třikrát, pak již chodil jen do německé chaty. Důvodem podle pamětníků byla hádka, když Petru Bezručovi odmítli dát napít na sekeru a neprošel ani argument, že je to vlastně jeho chata a že by tedy měli jemu platit za jméno.
Chata vyhořela v březnu 1978 a bohužel sebou vzala i život tříletého chlapce. Velice zajímavý je záznam v kronice meteorologické stanice o tomto neštěstí. Údajně se totiž nikdo nesnažil chatu uhasit, dokonce ani poté, co na místo dojela tehdejší Bezpečnost a jacísi pohlaváři z Frýdku-Místku. Povídaček o té tragédii se dodnes povídá mnoho, zvláště o tom, proč vlastně začalo hořet. Vadná elektroinstalace, turisté, kteří se pokoušeli si uvařit čaj, chatu zapálil sám vedoucí, aby utajil manko, či sám uhořelý chlapec byl tím žhářem. Taktéž jsem zaslechla příběh o tom, že při požáru byl takový žár, že hasiči nenašli ve spáleništi ani chlapcovy kosti, ačkoliv vše přesívali sítem.
Bezručova chata je nyní ve fázi stavební, respektive již je hotovo zvenčí, zbývá dodělat vnitřek. Otevření nové chaty by mělo připadnout na rok 2015 k výročí otevření první Bezručovy chaty. Avšak tato stavba mne moc netrápí, to spíše ta druhá…
Na místech, kde od roku 1895 do roku 1972 (taktéž lehla popelem) fungovala Albrechtova chata německých turistů, se nyní staví něco odporného. Ohromný kolos z cihel, betonu a železa. Chata, údajně v budoucnu nosící jméno Emila Zátopka, ačkoliv ten na Lysé hoře nikdy v životě nebyl, oficiálně mající v papírech, že se bude jednat o nouzové ubytování malého rozměru plus ubytování pro personál. Pouze patnáct míst, prý. Zajisté, akorát jeden z těch patnácti pokojů má rozměr prezidentského apartmá. Zrůdnost, nad zrůdnost! S otevřením této chaty přestane být Lysá hora tím pokojným místem, když odešli poslední turisté. Novorusi se pohrnou ve svých obrněných tančících s nápisem Landrover oslavovat na Lysou horu to, že se do golfové jamky na Čeladné trefili na padesátý osmý pokus. Odpusťe mi můj výbuch, ale tahle bestiální vražda Lysé hory se mi příčí. Zvláště když údajně má vyrůst ještě místo Válcoven další noclehárna.
A tak si říkám, že ona ta pověst o slezských rytířích spících v útrobách Lysé hory nakonec nebyla zcela mimo mísu. Avšak spíše než současnost popisovala budoucnost. Děti, je to noclehárna!
Jedno mi vrtá hlavou nejvíce, jak si tuto devastaci CHKO Lysá hora obhájili ochránci přírody. Já zapomněla, ti raději budou vysazovat jedovaté zmije z letadla, než aby neuposlechli šustění bankovek.
Drazí, kdož čtete tento článek a ještě jste nebyli na Lysé hoře, pohorky na nohy, batohy na záda a ještě honem běžte okusit genius loci Lysé hory. A kdo není cimprlich a nebojí se, ať přenocuje pod širákem nebo ve stanu, jelikož jak západ slunce, tak i východ zrzka je famózní.
O Lysé hoře se toho ještě dosti traduje, ale o ní zase někdy příště.
Vaše Maglaiz
Fotografie mnou zhotovené v týdnu od 5. 5. 2014 do 8. 5. 2014 demonstrují, co vše lze ulovit objektivem i pouhým okem, věřte, že na oko to vyhlíží ještě úžasněji. Neváhejte!
P.S. Od 21. 5. do rána 26. 5. jsem opět na Lysé hoře. Zazvoňte na meteorku, pokud budete chtít, a ptejte se po Maglaiz. Když nikdo nebude otevírat, hledejte mne v Šantánu, u okénka Vám rádi natočí pivo.

15 Replies to “Plešatá”

  3. To je určitě přijatelnější, ale je pravděpodobné, že budu finišovat s přípravou "velkého letního výletu". Uvidíme, samozřejmě by mi bylo potěšením tě pozdravit. Je možné, že budu mít tendenci na poslední chvíli aspoň trochu šplhat do kopců, abych malinko potrénoval před cestou a shodil pár z řady nadbytečných kil :-).

  5. " Řek jsem si : Vyšplhám na Lysou horu !
    Musím však dorazit ku táboru,
    který je uprostřed cesty !"

    … muž odhodlán, zaťal pěsti !

    … Jsem v táboře !… vlezu do spacího pytla,
    druhou část výstupu provedu zítra !"

    Muž druhý den  vyšplhal na vrchol,
    když sáhnout chtěl na hlavu , – na chochol,
    zjistil : … je úplně lysý !

    " Tolik jsem vlasů měl kdysi !!
    …. ne kdysi ! … vždyť ještě k večeru ……..
    …( ? )   já se z toho  snad … poseru !"

    Zděšení  Matěje  Kudieje !!

    … " Na vině  zřejmě jsou  kurděje !"

    ( dí  MUDr  Wuull ) : " Vidím, jste potupen …..
    … i dole ! … i tam nejste ochlupen !
    Radím vám,  –  víc v hory nelézti !!"

    " Kurwa ! … takové neštěstí "!
    … křičí strýc,  matka  i otec  chlapce,
    když vyvádějí  jej z ordinace !

  6. "sahá do mých kořenů až příliš hluboko, vlastně úplně nejhlouběji, až tam, kde se počíná život."
    Jak to myslíš? Tys byla počata na Lysé hoře? Omlouvám se za otázku, není třeba na ní odpovídat.

    Já mám na Lysou horu a Beskydy krásné vzpomínky také. S mou drahou chotí jsme v prvním roce manželství byli 14 dní v Čeladné a prošli vše, co se dalo za tu dobu stihnout. Na Lysou horu jsme tehdy šli z Ostravice.
    Pak jsem tam byl ještě 3-krát (z toho jednou s rodinou) a to vždy z Malenovic od Hotelu Petr Bezruč. Ještě jsem však neměl digitální fotoaparát a nemůžu to zdokumentovat. Určitě se tam ještě někdy vypravím. Byla by to pěkná položka v mé turistické rubrice.
    Ale budu muset zapomenout na tvůj článek. Ten je opravdu výborný a vzhledem k tvým znalostem nedostižný.

    Ještě bych si také chtěl zopakovat Smrk od přehrady Šance. Tam asi žádná komercionalizace nehrozí a skoro nikdo tam nechodí.

  7. [6]: Spěchej, spěchej se svým výletem. Už nyní budeš zklamán realitou, ale nebudeš natolik znechucen jako po otevření Chaty Emila Zátopka čítající chaty 3 (místo Válcoven "Pětka", místo Kameňáku "Desítka" a místo Slezské chaty "Maraton").
    A odpověď na tvou otázku je patrna přímo z oné otázky. Snad ti to postačí jako odpověď. :-)

  8. " Dosvědčí matka vám,  můj táta,
    že nemohu nikdy být plešatá !! "

    " Nelži !  vždyť sama víš kdy !"

    " Nikdy !  … pravím vám, – nikdy !
    … hádejte ! … víte  už ??

    … No proto :  Jsem plešatý muž ! "

    Lidé se děsí : " No … tohleto ???"

    " Jsemť plešatým chlápkem !  tak je to !"

    … " Ta osoba … tedy…váš syn…vlastně ??"

    Rodiče kývají souhlasně !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *