Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Dnešní chvilka poezie se bude nést v duchu dualismu, neb na papíře se vyrazily hned dvě verze básně. A jak se to stalo? První verze vznikala spontánně až do předposlední sloky, ovšem pak jsem se zasekla a řekla si, že nemůže vyznít báseň tak, jak vyznívá v mé hlavě, a tak jsem se rozhodla přestavět poslední sloku.
Ovšem pak mi to vrtalo hlavou, že by nebylo na škodu sepsat jen pro jistotu i původní verz, ačkoliv jsem z ní racionálně neměla dobrý dojem. Nakonec jsem se rozhodla, že Vám předhodím v plen racionální verzi i tu, jenž hrála v mé hlavě při cestě vlakem. Sami posuďte, která z nich se více hodí.
Varování před čtením. Nejsem básník z povolání. Veršuji pro zábavu a spíše proto, abych se udržela v kondici, co se týče obrazotvornosti a hry se slovy a jejich sémantikou.
VERZE IRACIONÁLNÍ
Po oblázcích z atlasu
Skrz hlubiny hedvábí
Přinesu ti růži z Arrasu
Ať smrt tě nevábí
Ze sklalisek z cukru
Přes bystřinu solí
Podej mi svou ruku
Méně to bolí
Po oblázcích z Atlasu
Skrz hlubiny mořské
Přinesu ti lék z Arrasu
Ať žití není hořké
Ze sklalisek z cukru
Přes bystřinu smolnou
Podej mi svou ruku
Prosím, zůstaň se mnou
Autor: JackLovesAllys
VERZE RACIONÁLNÍ
Po oblázcích z atlasu
Skrz hlubiny hedvábí
Přinesu ti růži z Arrasu
Ať smrt tě nevábí
Ze sklalisek z cukru
Přes bystřinu solí
Podej mi svou ruku
Méně to bolí
Po oblázcích z Atlasu
Skrz hlubiny mořské
Přinesu ti lék z Arrasu
Ať žití není hořké
Na oblázcích z cukrových vat
Smích voní do daleka
Pod hladinou čokolád
Hádej. Co tě čeká?
Která z nich Vás oslovila více? Prosím, buďte shovívaví k úrovni veršovánek.
Přiznám se, že na mě asi víc zapůsobila ta "iracionální" verze. Nevím proč, ale její konec mi tam pasuje víc. Tedy, vím. Protože mi stejně jako zbytek básničky něco/někoho připomíná.
I když čokoládový konec té druhé má taky něco do sebe.
[1]: Také mám raději iracionální verzi. Od jisté doby se ve mne vytvořil blok, co se týče negace a nemohu se ho zbavit. Vždy když něco, někdo začne vyznívat negativně, zarazím se a automaticky to převedu na pozitivní věc, což není vždy dobře.
[2]: Na druhou stranu, utápět se v bolestínství taky není zrovna ideální. Ale zrovna téhle básni dodává ten bolestivý podtón jistou autenticitu.
[3]: Zajisté! Proto byla včera vytvořena optimistická budovatelská báseň, jelikož celý den v duchu české literatury 50. let bylo možno přežít jedině tím, že se člověk vyb(l)ije
[4]:
Upřímnou soustrast za to utrpení. 
[5]: Ále, náhodou to byl důvod dělat si ze všeho srandu. Tak dlouho už jsem se puberťácky nechechtala celý seminář ani nepamatuji.
[6]:
Takové semináře by se hodily i mně. 
[7]: Věř mi, nechtěla, neb takovou krizi jsem neměla od zimního semestru v prváku
[8]: Záchvaty sníchu jsou krize?
Mně k nim stačí jenom nedostatek spánku. 
[9]: Já mám právě fázi únavovou, kdy jsem mimo a když pokračuje bdělý stav, pak nastoupí nechutná hyperaktivita.