Už to tady bylo několikrát. Onen strach z toho, že mé příspěvky na tomto blogu budou plebs. Víš, milý čtenáři, vždycky mi říkáš, že to bude dobré, že se nemusím bát, protože existuje spousta horších, jenomže to prostě nijak neuklidňovalo. Člověk tak nějak cítil z vlastní potřeby, že musí být dobrý prvně sám pro sebe, aby byl dobrý i pro ostatní. Co se tedy změnilo?
Všechno. Začalo to vlastně už někdy v březnu, dubnu, kdy mi všechno vadilo. Počalo mi vadit to, že jsem poněkud psychicky nezvládala školu, začalo mi vadit, že nefunguji na blogu tak, jak bych očekávala, a že se mi povedlo soustředěním se na absolutní blbiny odstřelit společenský život, který sice nebyl nikdy nijak na výši, ale alespoň zde nějaký maličký reálný kontakt s okolím u kafe byl. A je toho ještě spousta věcí, co mi braly chuť do všeho a vím, že to všechno bylo mou vlastní vinou, protože Maglaizíček je prostě idiot s v soukromí velmi nízkým sebevědomím, které maskuje veřejným sebevědomím megalitických rozměrů. Mimochodem za uvědomění si téhle věci bych měla poděkovat jedné vélké osobnosti blog.cz.
Největší zlom nastal však až na konci srpna, kdy se o mně chtěly „poprat“ dvě katedry naší milé univerzity. To pohladí ego, drahý čtenáři, a donutí přemýšlet nad vším. Zvláště nad přístupem k sobě a k věcem, co dělám. S blogem i psaním jsem začala, protože mi to dělalo radost. Když se objevili lidé, kteří byli ochotni mé výžblebty číst, tedy objevil se někdo, kdo byl ochoten mi věnovat trochu svého času a pozornosti, začala jsem se omezovat, jelikož pozornost je jako furtžerky. Je to moc dobré, mám po tom lepší náladu a ve chvíli konzumace bych dala i duši za to, aby toho nikdy neubylo. Jenomže Maglaizíček ví, že furtžerky jsou vždy v omezeném množství a jednou za čas, tudíž se dostaví úzkost. Nejspíše jsem divný narkoman, neb nehodlám činit různá alotria, abych oné laskominy dosáhla, pouze vytvářím ideální podmínky pro dosažení furtžerek, občas. Ovšem s furtžerkami je to lehčí než s pozorností čtenářů. U furtžerek stačí koupit lístkové těsto, vajíčka, kmín, grilovací koření a rozparádit troubu (tu troubu, ne toho troubu). A co blog? Tam to chce víc než mít peníze a vědět, jak to splácat dohromady, protože na blogu autopilot nefunguje. Pokud si, vzácný čtenáři, zvykneš na vytříbené publikum, nehodláš mu naservírovat obyčejné produkty autopilota. Chceš, aby se vrátili, a vrátí se jen, když se budou těšit… na cokoliv. Na překvapení, na nové informace, na „umělecký zážitek“. A to všechno chce celého člověka.
Co jsem vším tím chtěla říci? Inu, kašlu na všechno a co slina přinese na jazyk, to tady či jinde bude. Už žádné velké přemýšlení.
Tvá věčněslibující Maglaiz
P.S. Pro systém blog.cz – Text článku není prázdný!
Pokud to znamená, že bude více Maglaiz – jen do toho.
[1]: Prakticky ano. Doufám, že to nebude na škodu věci.
Já se každopádně jako čtenář těším. Neměl bych?
[3]: Přijde na to. Na co konkrétně se těšíš?
Těším se téměř na cokoli, tedy na to kvůli čemu nízké sebevědomí rozhodně není na místě.
[5]: Krmiti ego se nedoporučuje.
[6]: Není horší šelmy než vyhládlé ego!
[7]: Obávám se, že toto ego je stále při chuti a o černých dírách jsme se už někdy bavili.
Lístkové těsto + české jablko (namixovat s hruškou) + rozinky v rumu + skořici a hned vyvstane problém.
Jest to recept český, tyrolský anebo hornouherský.
Dá se o tom napsat epos.
Což je elektronický pos(t).
[9]: TlusŤjoch baští štrůdl s hruškama? Problém nenastane pouze v případě původu, ale i obsahu. Někdo nerad rozinky, jiný zase skořici.
[10]:
Ano, s hruškami a s rozinkami.
Lze i něco vlašských ořechů přihoditi, byť lezou do zubů.
Tvoje invence jsou úžasné!
Určitě se můj Maglaizíčku nebudeš smát, že jsem si tvé "cizí" slova v texu našla na netu, abych si je nejdřív patřičně mohla užít v řeči prosté. Krásně hloubavý text, k zamyšlení až setsakra a ten konec to rozťal: Kašlu na všechno a co slina přinese na jazyk…
Super, už se moc těším a slibuju, že si pořídím Maglaizin slovníček slov.
[12]: Invence? Ne, smát se nebudu, už i Miloš nenápadně naznačil, že bych měla k prvnímu kontaktu s mou osobou přikládat manuál na Maglaizíčka, tak prč ne rovnou slovník.
[13]: Maglaizové vademecum pro blogočtenáře.
Invence
Webové definice
Tvořivost neboli kreativita, či invence, je zvláštní soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik něčeho nového, originálního, popř. tvůrčím řešením problémů.
To jsi přeci celá ty!
[14]: Vademecum – pasta na zuby?
Napísal by som "piš, holoubku, piš…", ale nenapíšem, aby tam niekto nedoplnil aj pokračovanie.
Ale rád si prečítam, čokoľvek sa tu objaví.
[14]: Připomněl jsi mi Vademecum pomocných věd historických.
[15]: Vážně tady asi přibiji ceduli: Nekrmte ego!
[16]: Maglaizíčkem by sis zuby čistit nechtěla, to mi věř.
[17]: … brzy zcepeníš. Jó, do toho jsem před měsícem neměla daleko.
[18]:
Raději používám slovo rukověť.
[19]: Také mám raději tento výraz, jénomže to v současnosti nezní tak odborně. To je ten časový příznak češtiny.
[18]: Ta cedule je vtipný nápad, ovšem zrovna když píšeš o nízkém sebevědomí, ego by si to asi zasloužilo. Ale chce to kvalitní stabilní přísun potravy, žádný cukříky. To pak je na tom člověk snadno závislej a chce furt víc a víc.
Já chcu taky víc a víc maglaizočlánků. Ne že by to byly nekvalitní cukříky Teď jsem se do toho zamotala.
[21]: Jasně, a z toho pidi ega pak bude stejná velryba jako jsem já. Žádné takové.
Maglaizočlánky? Fíha, jsem ráda, že mám takové dlouhé jméno, protože užít stejného slovotvorného klíče u tebe, tak by se jeden lekl, co by na tvém blogu našel.
A pro kterou katedru ses rozhodla?
Jsem moc rád, že se k blogu vracíš, byť to "co sline na jazyk přinese" snad bereš jako něco "méně hodnotného".
Píšeš a vyjadřuješ se skvostně a vždy mě mrzelo, když jsem nahlédl na tvůj blog a tam byla několikaměsíční pauza.