Stále mou poetickou duši obývá optimismus, a tak Vám nezbývá nic jiného, než si vytrpět pár mých básní alá optimismus.

Radost tulákova by se dala označit i za něco příbuzného písničce z nějaké pohádky. Dokonce Maglaiz i vynešla, spíše obšlehla, nápěv. Zpaomeňte na to, že bych Vám to nazpívala. Chcete, aby Vám odešly bedničky u počítačů? Chcete mít bubínky v čudu? Jste masochisti!

R: Já půjdu a půjdu,

kam mne nohy ponesou

Já půjdu a půjdu,

kam mne nohy donesou

Cesta rovná bez závady

Ptáček k tomu si zpívá

Stezka klikatá natřásá své vnady

Kdo je na světě rád, si píská!

R: – // –

Potůček malý zchladí nohy

nabídne doušek k osvěžení

Střechou jsou slaměné stohy

Jen blázen se žení!

R: – // –

Panenku modrookou pohladil jsem po tváři

„Děvče, měj rozum. Já chci jít dál.“

Měla v očích smutnou záři

A co já? Já se jen smál.