Zdá se velice provokativní již dnes připomínat onu děsuplnou událost. Ano, milý čtenáři, už je zde zase první září. Já vím, já vím, já vím, neměla bych to říkat, ale blogeři s tím začali sami. Už na začátku týdne uveřejňovali články na téma, jaké sešity si koupit a jaké kancelářské potřeby je třeba mít. To jsou všechno báječné věci, ale k učení je potřeba mít i něco víc než jen značkové zvýrazňovače a lepítka ve tvaru soviček.
Rozhodně nechci být mesiášem. Jen bych ti chtěla nabídnout, milý čtenáři, rady, jaké nám dávali odborníci na vzdělávání a zkušení pedagogové. Pochopitelně se nebude jednat jen o můj monolog. Byla bych neskutečně poctěna, kdybys svou troškou do mlýna přispěl i ty, předrahý čtenáři, v komentářích. Každý máme zkušenost s učením a každý ji máme o něco jinou. Osobně se domnívám, že čím víc názorů a nápadů se zde setká, o to větší bude šance najít ten správný učební styl a správné učební techniky pro každého školou povinného jedince.
autorka: NintendoChick109
Heslem celé této rubriky je: SPOLEČNĚ TO ZVLÁDNEME. Milý zlatý čtenáři, nejde tady však o to, abys měl samé jedničky od shora až dolů, ani nejde o to, aby ses učil kratší dobu, byť i to je součástí zefektivnění učení. Primárním úkolem je najít způsob, jak si dané učivo zapamatuješ na delší čas, než je druhý den na písemku/zkoušení. Proč si pamatovat učivo déle?
- budeš to potřebovat i později (matematika je na všech vysokých školách, brouku)
- učit se něco znova, když už to jednou v hlavě bylo, je ztrátou času
- vědět něco nad rámec povinností zvyšuje společenský status
- nikdy nevíš, kdy se ti ta či ona informace bude hodit (viz současný trend únikových her)
- vědomosti jsou to jediné na světě, co ti nikdo jiný nemůže vzít; až na toho Němce Alzheimera
A čím se vlastně budeme zabývat? Podíváme se na zoubek základním stavebním kamenům úspěšného učení.
- motivace
- prostředí
- jak optimálně uspokojit potřeby pro efektivní učení
- druhy pamětí
- učební styly a techniky vhodné pro konkrétní učební styl
Tuto základní osu bych si ještě dovolila proplést různými technikami, případně konkrétními technikami zaměřenými na učení se českému jazyku, literatuře a historii:
- mentální mapa
- kritické myšlení
- projektová výuka
- brainstorming
- oral history
- skupinové učení
To je současný koncept, který se bude časem měnit dle tvých potřeb a mých postřehů.
Doplnil bys k tomuto konceptu něco? Jak se v současnosti učíš? Využíváš nějaké speciální techniky?
To bude zajímavý 🙂 Mně nejvíc pomáhaly vlastní zápisky. Psala jsem si to hezky, barevně, a snažila jsem se o srozumitelnost. V některých předmětech to kvůli způsobu výkladu prostě nešlo, ale když to šlo, tak jsem se fakt snažila. Nejhůř se učí, když vlastně nemáš z čeho a nevíš, kde si ty informace získat. Kdybych měla šanci dělat znovu střední, dávala bych si víc záležet na věcech, které mi během hodiny unikly a kde jsem úplně nepochopila, o co šlo. Vždyť stačí tak málo – zeptat se případně souseda, a když nebude vědět, tak nějakého šprta, který rozumí všemu. Však oni o tom sní, že za nima budou chodit spolužáci a ptát se na látku
Vždycky je lepší se kousnout a zeptat, než pak při písemce půl hodiny čumět do prázdného papíru.
[1]: To jsi byla poctivý student, že jsi zírala na čistý papír.
Všechny své znalosti jsem získal aplikací teorie taháků.
Jak říkám. Nejefektivnější je při hodinách dávat absolutní… omyl… co nejabsolutnější pozor na výklad. Všechno si pak zapisovat. Popřípadě ještě si každou informaci v hlavě spojit s nějakým opravdu silným zážitkem. Nejlíp se tak pamatovala němčina na základce, protože moje učitelka při tom řvala jako tur a vypadala tak nepříčetně, že člověk měl strach, že mu dá nakonec pěstí.
Ale opravdu jako nejefektivnější se mi ukázalo všechno podtrhávat barevně. A nejlépe všechny kapitoly učiva barevně odlišovat. Jako v té češtině. Romantismus jsem podtrhávala celý modře a realismus dejme tomu třeba zeleně. A i v tom pořadí barev jsem měla speciální systém. Nemám já nějakou poruchu? Ale hlavně že to splnilo účel.
Když si vzpomenu, že jsem si psala taháky slaboulinkou mikrotužkou, která skoro nebyla vidět, mezi řádky anglicko českého slovníku, který jsme mohli mít, stydím se…
Mentální mapa a skupinové učení mě ale dostaly, celkem lituju, že už tyto praktiky se týkají jen mého syna…
[3]: Budeš se divit, ale psaní taháků je mezi učiteli vítaná technika, jenom se pak nesmí použít během písemky.
[4]: Poruchu nemáš, jen jsi silně vizuální typ. Že si i dobře pamatuješ tváře lidí okolo?
[5]: Každý chtěl přežít.
[6]: Mentální mapu i skuinovku můžeš využít i ty teď a tady. Mentální mapy jsou totiž multifunkční.
[7]: Tváře lidí právě vůbec ne. A ani jména. Ani data. Jen když s těmi lidmi mám opět ten silný zážitek. Nebo mi to připomíná něco jiného. Což je tak z 45 %.
Proto, když si potřebuju něco zapamatovat, musím si to pro sebe udělat nějak atraktivní.
[8]: Aha, tak to máš ještě jiný typ vizuálky. To neznám, díky za informaci. Doufám, že se v komentářích pod touto rubrikou budeme setkávat často.
[9]: V zájmu výzkumu? Jistě, že ano.
[10]: V zájmu inspirace individuálním učebním stylem.
[7]:
Nejdůležitější byl "plán taháků", kde bylo zakreselno rozmístění jednotlivých taháků v obleku.
[12]: A užil si jich i při ústní maturitě?
Zaujala mě "mentální mapa".
Co to je? Nebudu potřebovat GPS?