„Jak dlouho trvala ta bitva, to nevím; a žádný zvonokoský občan by to nemohl určitě říci. Čtyři, možná pět minut. To stačí, aby se nadělalo habaděj malérů při tak pitomém vzteku celé obce. No a malérů tam bylo tolik, že se to jednomu ani věřit nechtělo. Především tedy Jarmila raněná do prsou. Potom Bohdan: rána bajonetem do ramene. Potom Cajdrnoha s hubou na maděru od Bohdanových pěstí. Kulíšek dostal pažbou po lebedě a měl ji jako dýni. Figlknifův syn měl zloměnou ruku. Jeden voják dostal zlou ránu motykou a další dvě rány do břicha. A ještě hodně jiných, jak vojáků, tak civilů, kulhalo nebo si třelo pochroumaná těla. A nejhorší a nejstrašnější je, že tam byl taky jeden padlý, našup zabitý zbloudilou kulkou dobrých šedesát metrů od místa pranice,“ prozradil pan Sedmikvítek, obecní hlídač a očitý svědek celé události. Na žádost rodiny neuveřejňujeme jméno zemřelého, pouze můžeme říci, že se jednalo o místního blázna. „Na tom je taky vidět, že na tomto světě nejhůř na všecko doplatí člověk nevinný,“ poznamenal pan Sedmikvítek.

V obci Zvonokosy, rhônský kraj, oblast Beaujolais, v srpnu došlo k roztržce mezi vojenskou posádkou pod vedením nadporučíka Cajdrnohy a obyvateli městečka v čele s místním hostinským Bohdanem Macarátem. Dle zvonokoského dopisovatele našeho listu, Inocence Kulíška, tamního učitele, došlo k pochybení na straně vojáků a samotného velitele nadporučíka Cajdrnohy. „Jejich zákrok byl neúměrný situaci,“ prohlásil předseda vlády. Celý konflikt údajně vyprovokoval nadporučík Cajdrnoha. Ačkoliv našim čtenářům nyní vyvstává v mysli otázka, jak mohl nadporučík Cajdrnoha zapříčinit tuto rvačku s tak tragickým koncem, my se ptáme jinak. Kdo a za jakým účelem poslal vojáky do malebného, poklidného, venkovského městečka?

Pátrali jsme a dle všech důkazů za celou akci nese odpovědnost ministr vnitra Luvelák. Avšak z důvěrných zdrojů víme, že se na celé věci podílela i církev. Ačkoliv již proběhla odluka státu od církve, přesto jsme stále svědky dlouhých prstů papežské chobotnice. A co činí vláda, když si nechá do svých rozhodnutí mluvit náboženskou institucí? Nenahrává tento incident aristokratické opozici? Proč jsme tedy v roce 1789 dobývali Bastille, když nedokážeme toto dědictví udržet a opět se necháváme uvrhnout do okovů poddanství a možná i nevolnictví?

Poznámka pod čarou: Ve včerejší pozdní hodině přišel do redakce anonymní lístek s informací, že za vše může záchodek. Co tím měl pisatel na mysli? Ovlivní to nějak vyšetřování? Sledujte s námi další rozplétání záhadného a krvavého incidentu v knize Gabriel Chevallier – Zvonokosy.

2. září 1923