Psáno v hodině němčiny, neb jedině ona mne dělí od volného středečního odpoledne. Nu, volného. Cesta vlakem domů a pěšky, oběd, pak učení a až k večeru nějaká ta relaxační záležitost.
Poslední vteřiny
dělí od svobody,
trhání jeřabin
a zpěvu ódy
Ódy přeslavné
na počest konce
výuky nudné
Kéž zazní už zvonce!
Vylétnout z budovy
jak Daidalos bájný
na křídlech svobody
přeříkat verš tajný
Tak to jsme na tom ve středu stejně:)
Kdybych psala v hodině němčiny (kterou máme čtyřikrát a týden a ve které se strašně nudím), tak bych měla napsanou už snad knížku
[2]: oprava: čtyřikrát za týden