Dlouho, hodně dlouho jsem se nezmínila o žádném svém snu, i když byly dokonale cyprealistické. Jenomže ze snů většinou zůstal jen pocit či jeden, dva výjevy a to se pak těžko píše. Ano, píše se to těžko i člověku, který se v útržcích poslední měsíc vyžívá. Dnes jsem si však řekla dost. Je červen a já mám na kontě jen dva články, což je strašně málo a už mne i omrzelo učení. Vím, že jsem v druháku a to mi stačí k tomu, abych dala ostatní zkoušky. Zdá se to nesmyslné? Vysvětlím v nějakém příštím článku, který už pomalu sumíruji v hlavě.

Avšak zpátky k tématu. Sen, který se mi dnes zdál je vtipný, tedy pro mne, a krásně se na něm dá dokázat tvrzení psychologů, že sen je pouhé shrnutí a mišmaš toho, co se dělo před spaním nebo onen den. Což je zvláštní, protože nemívám ukázkové sny, naopak jsou ještě více nesmyslnější než mé dny reality.

Sen začínal prostě, jak jen sen může začít.

Náš krásný dům s meruňkovou omítkou pod vrcholkem Velblouda se halil do oranžového světla zapadajícího slunce. Vyhlížel pokldině a poklidný byl i život v něm. Pes spokojeně odchrupkával v peřinách, máma v obyváku u svého notebooku řešila něco ohledně aliance, otec seděl v pokoji v patře u velkého počítače, z kterého na plné pecky hulákal Ozzy „Ól máj lájf Ajf bín ouvr d top…“ a já si hověla u sebe v pokoji. S knížkou v ruce jsem seděla na matraci u otevřených balkonovek. Idylku narušilo vyzvánění mobilu. Píp píp. Na displeji se objevilo: Dívala ses na svůj blog? Adresát neznámý, psáno z internetu. Zvědavost mi nedala a šla jsem se tedy podívat. Pod všemi články byly komentáře asi od šesti lidí podivných přezdívek jako MIshUUlÍnQa a podobné hybridstvo. Všechny komentáře mluvily o témže. Nesouhlasily s mými názory a dokonce se vyjadřovaly o mé inteligenci a původu. Začala jsem přemýšlet, jaký k tomu měly dámy důvod mne takto osočovat, zvláště když to, o čem hovořily v komentářích nemělo v žádném případě nic společného s tématy článků. A když si tak nad tím uvažuji a překuluji jejich slova v hlavě, zabliká mi v liště, že mi na Facebooku píše Aidrien Assagir. Rozklinu zprávu, tam na mne čeká odkaz na Tytrubku a jelikož mívá Aidrien podobný vkus, nerozmýšlela jsem se a na odkaz ťukla myší. Z reproduktorů se začalo ozývat: „Za všechno může bobr!“ Celá písnička byla o tom, že nějakému muži, mimochodem v klipu ho hrál Čtvrtníček, se nedařilo v životě a všechno sváděl na bobra.

Teď si možná říkáte, že jsem asi během včerejšího dne obviňovala bobra, viděla nějaký film s Čtvrtníčkem, Aidrien mi poslala na FB odkaz na nějakou podobnou písničku a pod články se mi skutečně objevily takovéto nesouhlasné komentáře. OMYL.

1) Bobr se zde objevil proto, že během celého dne jsem asi milionkrát viděla reaklmu na novou aplikaci Seznamu, kde, jak sami asi víte, se mezi známými Katapulty, Luneticy a Nazarethy byl i Petr Skoumal a jeho slavná píseň Když jde malý bobr spát, což byla má oblíbená dětská písnička, promiň, Dádo.

2) Ano, s Aid se bavíme přes FB a občas si i pošleme hudbu, ale většinou spíše řešíme psací věci.

3) S nesouhlasnými komentáři jsem se již setkala, ale ty vážně nemají vliv na můj spánek. Tady šlo o to, že se večer začal řešit Standův pravděpodobný exces, kdy byla do AK přijata dívenka, která tam podle většiny nemá co dělat. Ne, že bych holce nepřála publicitu, ale musím uznat, že nesouhlasné názory jsou mi blízké a pod jejich umírněné a rozumné verze se mohu podepsat s čistým svědomím.

4) O Čtvrtníčkovi nemám ani tucha, jak jsem na něj přišla.

Vše vypovězeno a vysvětleno. Možná to někoho zajímalo, možná ne. Každopádně jsem si říkala, že o to se prostě musím podělit. Zásadní informace o mé osobě to zrovna není, pokud se tedy nevyznáte v podvědomí, což asi většina ne.

Snění zdar!

Vaše Maglaiz 😉