Sny jsou vždy ošemetnou věcí a po absolvování psychologie mne sny děsí čím dál víc. Pan Freud i Jung by mne rozpitvali, až bych si připadala jako pověstný žok tekutin, slizů a výměšků. Sny by se měly uchovávat jako největší poklad, zvláště když jsi osoba, která z duše nenávidí, když se jí někdo hrabe v hlavě a neřekne jí, co našel. To je můj případ, drahý čtenáři. Přesto mi to nedá a musím s oním snem ven pro jeho hororově surrealistickou podobu.
Nepamatuji si už, jak sen začínal. S velkou pravděpodobností dosti poklidně. Dozajista si medím v křesle a listuji nějakou knihou. Když tu do mého pokoje vpadnou… už ani nevím kdo. Jen spousta křiku, hulákání o apokalypse, o mutantech a strašlivé pohromě. A ten srdceryvný pláč. Ten mi opravdu trhal uši.
Bum! Střih jako ve filmu.
Poslanecká sněmovna ČR se halila do příšeří. V oknech těžké závěsy jen škvírami propouštěly trochu světla. Všude kolem rozsápaná těla poslanců. Nejvíce řádění neznámé šelmy odnesly trupy, především rozpárané žaludky. Nikde však žádná krev. Ani žádný zvláštní zápach kromě typické kovové vůně.Náhle mou pozornost upoutal nejtemnější kout. Ze tmy vystoupily dvě postavy. Nu, spíše jen jedna. Neobyčejně vysoký a hubený blonďák s vytřeštěnýma očima, z nichž každé bylo jiné barvy a velikosti zorničky, a dokořán otevřenými ústy se špičatými zuby. Pravicí škrtil již notně zesinalého současného ministra financí. Blonďák připomínající upířího mutanta z Bladea najednou pozvedl levici s ostrými drápy a až po loket ji zabořil do ministrova chřtánu, chvíli soustředěně šmátral, až vyplázl špičku jazyka, a nakonec vylovil hrst zlatých dukátů, které s chutí snědl. Nakonec ministrovi rozerval břicho, z něhož se namísto vnitřností vysypala hromada zlatých dukátů s ohromným cinkáním. Ještě než blonďák mrtvolu odhodil jako nepotřebný kus, všimla jsem si, že na místě, kde by mělo být srdce, spokojeně oddychoval do kroužku stočený spící chřestýš.
A co se zdálo tobě, vzácný čtenáři?
Eeee… nemám slova
[1]: Jo, to já taky. Ještě teď mi ten sen leží v žaludku. Absolutně nechápu, jak se to v té hlavě vzalo.
Nemoze to byt osobna financna kriza ako Verusachung pre tento podivny sen? Tuzba po nejakych tych dukatoch?!?
Mne sa nezdalo nic, v tom zmysle, ze som spal ako kamen. Ale nejaky sen si vymyslim a napisem…
[3]: Finanční krizi v současnosti nemám. (zaťukání na dřevo)
Napiš, napiš!
Kdyby se to zdálo Toyen, to by byl pane obraz! A co to bude ve tvém případě
.
[5]: Pouze tento článek. Má to sice potenciál, ale nejsem symbolista ani surrealista.
V Čechách si vystačíme se zmijí.
Chřestýš je příliš americký.
A chtělo by to opepřit lidovou postavou Kecala, an by vykřikoval:
"Znám jednu mini strini, ta má dukáty, má dukáty má…"
[7]: Prodanku sem netahat, nejsme v opeře, ale ve filmu.
[8]:
Každá opera (fraška) se dá zfilmovat.
Dukáty v chřtánu? A sakra, nebyly to zlaté korunky ministra?
Ovšem ministr plný dukátů, tedy vycpán dukáty, to zní zajímavě. Otesánek! Vyžral celou republiku. 
[10]: Čí to byly dukáty netuším. Co je mi dodnes na tom snu divné je, že jsem měla i přes ten hrůzný výjev pocit absolutního bezpečí.
Takový surrealistický sen si dovedu představit u nešťastníka, který přišel o majetek, anebo není schopen dostát závazkům a sahá po něm nenasytná ruka exekutora.
Surrealisté se prý dělí na dvě skupiny, jedna se nechá unášet náhodným pohybem ruky a druhá maluje své sny.
Já bych jím ale být nemohl, i když se prý sny zdají každému a každý den, když se vzbudím, nic si nevybavuji. Možná nejsem schopen tvrdě spát.
[12]: Klepu na dřevo, exekutor nehrozí ani nic podobného. Jen jsem prostě víc vnímavá k nespravedlivostem a odmítám je akceptovat.