Doufám, že Vás nezklamu, když zjistíte, že pod tím zvláštním názvem se skrývá jen a pouze několikero postřehů z Maglaizíčkova nijak dobrodružného (až na ty požáry, přespříliš komplikované rodinné vztahy, souseda blázna, souseda Ynteligenta a sousedské války, o blescích na Vlasaté a prazvláštních nehodách nemluvě) života.
Na filosofické fakultě existuje jakýsi studentský postrach. Pravděpodobně věčný student a rozumbrada, který si na zkoušky chodí s profesorem popovídat, a tak ještě ve třeťáku nad ním visí nesplněné povinné předměty z prvního ročníku. Ovšem to by nebylo to nejhorší. Pokud by někdo řekl, abych si měla vybavit nepraktického filosofa, který je mimo realitu vskutku špatným směrem, pak by mi v mysli naskočil právě jeho obraz. V životě jsem nezažila takového člověka, který by si máčel rukáv saka v polévce, šťouchaných bramborách, tatarské omáčce a závěrem i v moučníku, zároveň by debatoval o filosofickém významu toalet a optal se kolemjdoucího, zda se cítí být blažen.
Obávám se, že podobným postrachem se počíná stávat i jistá asimetrická (asi metr vysoká, asi metr široká) osoba v černém kabátu, která zdraví profesory i z jiných kateder, popřává dobré chuti svačícím, ačkoliv je nezná a zpívá o zkouškovém na schodech katedry historie.
Dnes se k tomuto mýtu asimetrické osoby připojí i přání hodně zdaru studentům ve vlaku, jež nosívají na zavazadlech stužky MATURANT 2014.
Pokud všem těm potrefeným vrtá hlavou, proč to ta osoba dělá, pak zde je vysvětlení: 1) Je slušně vychovaná a již od školky jí bylo vštěpováno, že starší a společensky vyšší se zdraví, a také že se zdraví na vesnicích všichni. Znáte to přísloví, že strého psa novým kouskům nenaučíš? Toto pravidlo je již tak hluboko pod kůží, dalo by se říci, že srostlo s veškerou tkání, že již není možné ho ani regulovat. 2) Činit radost je potěšení. Měli byste vidět, jak jsou lidé ihned sdílní a milí, když jim projevíte svůj zájem na jejich spokojenosti. 3) Má prostě nutkání to udělat. Motivací pro zištné by mohl býti fakt, že se Vám to vše vrátí.
Ovšem nyní k první části nadpisu.
Jak sami víte, naše školství není nic éňo ňůňo, přesto jsem si říkala, že nebudu veškeré státní služby házet do stejného pytle. Idealisto! Inu, člověk se mýlí a ze svých omylů se poučí.
Tak tedy. Můj obor kdysi býval na pět let a zakončen magistrem. V současnosti je rozdělen na tři a dva roky. Ten delší zakončujeme bakalářem a ten druhý až magistrem. Pochopitelně se tím postavily před studenty další překážky. Namísto aby se kvalitně věnovali jedné diplomové práce a již od počátku se soustředili vyloženě na informace, jejichž znalost vyžaduje budoucí profese. Ovšem tím by peripetie nekončily. Studenti nemusí tedy dokládat svou způsobilost ku povolání při prvním bakalářském studiu, ovšem musí vysolit za každou přihlášku 500 a další peníze jsou následně vytahovány z prváků ohledně kurzu, který je údajně nutný, i když nepřinesl nic nového a student by to stejně zjistil v průběhu studia. Ještě než vůbec uděláte státnice, již musíte vypláznout dalších 530 za jednu přihlášku na navazující magisterské studium (učitelství), ovšem to není vše. K přihlášce musíte ještě dodat potvrzení od foniatra (pro Frýdecký okres existuje pouze jediný ORL, který má oprávnění Vám toto platné potvrzení vydat, a to na poliklinice ve F-M) a logopeda. U foniatra zanecháte 200,- Kč za to, že Vám baterkou prosvítí kebuli o logopedickém vyšetření, kde jen pozdravíte a řeknete, co potřebujete, a jeho ceně ani raději nemluvím. Nuže nejen školství, ale i zdravotnictví je nemocným mužem v České kotlině. Zvláště proto, že o tomto extra spešl potvrzení pro NMgr. studium nevěděl ani jeden z oněch specialistů.
Že by náš ročník byl opět pokusným králíkem nějaké inovace školství? Proč ne. Měli jsme jednu přihlášku na střední, první jsme okusili státní maturitu, první jsme měli povinný předmět ze sociální pedagogiky certifikovaný a označený za korespondenční kurz (to mi připomíná ty dopisy). Proč bychom nemohli jako první absolvovat takovéhle obstrukce těsně před nejhorším obdobím studia. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitěji?!
„Peroutka – do koutka!“ | „Maglaizíček – do kytiček!“
Ono je vždycky snazší posoudit, jak člověk mluví, než co říká.
Takové výše popsané věčné studenty též znám a jsou ozdobou každé slušné univerzity, no ne?
Pokusné ročníky mají těžký život. 🙂
"Ukaž mi svůj rukáv a já ti řeknu, kdo jsi!"
[1]: "Mluví jako když másla ukrajuje a ještě si v něm máčí rukáff…"
[3]: Na a povídej.
[1]: Což o to, ale proč za to musí vypláznout takové peníze, za něž by byla tak krásná a užitečná kniha z antikvariátu.
[2]: Každá škola mé své legendy.
[4]: Kremžská hořčice ukazuje na lingvistu.
[5]: V tom případku se nemohu řaditi mezi lingvisty, jak nepřekvapivé!