Noční můry. Hlava Karla IV. krouží nad ubohým studentem a ptá se, kolik je odmocnina ze třiceti šesti. Či gotická socha při svitu voskovic křičí jméno dvou českých knížat Soběslav. I to jest příznakem období, v němž se nebohý univerzitní student co půl roku ocitá.

Třetí semestr jest u konce. Opět úspěšně. Vím, že je Černý Svetr nechutný, ale co se dá dělat. Prostě si nedá pokoj, dokud nemá všechno splněno.

Člověk si říká. Třetí semestr, to už člověka nemůže nic překvapit. To už je přece mazák. Ó jak bláhoví jsou lidé! Samozřejmě že se pořád objevují překvapení. Například nechodit na zkoušky, když jsou odpoledne a ráno měl zkoušející státnice. To opravdu není dobrý nápad. Ne, ne, ne.

Černý Svetr byl už tak vystresovaný a kolize s nevrlým zkoušejícím nedopadla nijak vábně. Ovšem i tak se Svetr nevzdal a zabojoval. Ještě teď má šrámy na uších, jak to bylo o chloupeček. Ten pohled, ťukající propiska a slova, jež byla vyřčena, budou Černého Svetra ještě dlouho děsit i ve dne. V to odpoledne musel vypotit minimálně cisternu a druhou zanechal na jistých místech.

„Já vám tu mínus, mínus, mínus, mínus, mínus, mínus trojku dám. Já vás klidně vyhodím na státnicích.“

„Děkuji.“

Upřímně co na to v onu chvíli říct? Už i tak byl Černý Svetr natolik konsternován, že přemýšlel nad tím, čí byl vlastně Karel IV. syn. Natož aby si vzpomněl, že Markéta, manželka Jana Jindřicha, bratra Karla IV., byla dcerou Jindřicha Korutanského, který vládl v Tyrolích. Chápete. Korutanský. V Tyrolích. To klepne i blbého, ale imbecila Černého Svetra, jemuž dal pápá i záznamník mozku, to nenapadlo. O to víc bude mít důvod vytřít zrak i s obličejem zkoušejícího na státnicích.

Poslední zkouška z historiografie byla sázka do loterie. Dva dny na naučení mnoha a mnoha stránek wordu psaných 12 byla sebevražda. Po tom, co Svetr vyfásl krásnou jedna, byl označen za šprta. Ovšem pravda je jiná. Měl obrovské štěstí v tom, že vyučující ten předmět neřešila, a další bylo to, že se Černý Svetr rozhodl přiznat barvu ohledně nepochopení článků, které měl číst, a mistrně vmanipuloval a vsugeroval zkoušející téma, které jediné „uměl“. Ať žijí výpisky z knih a ukecanost Černého Svetra! Hezky jsme si popovídali, celkem nic neřekli a dostali za jedna. Zkrátka pravá třešnička na dortu.

Letošní skóre: 1, 1, 2 a 3.

Lexikologie byla velice příjemná. Nu, ono to bylo i tím, že zápočtový test byl udělán bez chyby. Černý Svetr se prvně podivil, že byl jedním z pěti, a pak se ještě více divil, že někdo onen test mohl zmršit. Lexikální rozcvičky, toť celý test. Hra se slovy, aneb snaha o literaturu se vyplácí i ve studiu. A otázka centra a periferie slovní zásoby. Prosím vás, to by dal i školák, který by si to dvakrát přečetl těsně před onou zkouškou. A ani by snad nemusel. Tuto věc šlo klidně uvařit i z vody.

O něco obtížnější byla hned první zkouška. A to Úvod do studia slovanských jazyků. Monoftongizace diftongů, první palatalizace, druhá palatalizace, samohlásková palatalizace, třetí palatalizace, Cyrda a Metůdek s Gorazdem a dalšími sedmipočetníky. Cyrilice, azbuka, kašubština, slovinština, bulharština, makedonština a další a další. No, zkrátka na jeden mozek příliš moc dat a mám dojem, že by i externí disk byl nedostačující. Proto ta dvojka. Přesto velice příjemná. Už se Černý Svetr viděl na dalším termínu. Ale…

Dobrá věc se podařila. Maglaiz zvítězila.