Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Inspirací mi byla plodná spolupráce s Berenikou na její velice impozantní básni. Vize města a jeho erbu mi natolik učarovala a tolik asociací a veršů, které se náhle linuly myslí, jejíž fyzické tělo zrovna sedělo ve studovně a snažilo se toho větroplacha v hlavě umravnit a přinutit k činnosti studijní. V tu chvíli jsem to vnímala jako jakési upozornění, že se nemá vše lámat přes koleno a někdy je prostě třeba místo skript vzít papír a pero a kreslit slova do veršů a slok.
Byl to povznášející pocit a doufám, že kousek toho ohromujícího výjevu se přenesl skrz ona slova i na Vás.
Jak hrdo město! Znak na hrudi má
Hle každá stavba, každý strom
I ten nejjemnější z tónů
Hvízdá si, co na srdci hrá
Ptáci mizí v teplých krajin dóm
tušíce krev v odlescích zvonů
Hrdopýškům rozsévati se chtělo
séme, jež jen pro ně má rodit
a jim zacpat ústa i břich
Na poplach sta kovů znělo
Chtěli krále z trůnu shodit
Toť odporný hřích!
Padá věž a s ní i štít
Zlatonosná pole vzal ďas
Zlomená pýcha bahnem se brodí
Navždy bude město tlít
Úřad převzal čas
Tak to na světě chodí
„Není moralismem věřiti v člověka, mnoho od něho očekávati a býti jím zklamán.“
Josef Čapek – Kulhavý poutník
Vaše Maglaiz
Autor obrázku zneužitého pro erb: theperian
Z Básnění na okraj zápisu:
Hezké, se středověkým nádechem
[1]: Jsem ráda, že jsi si také představila středověké město a jeho zkázu. Nu, hezké, tak trochu smutné, nemyslíš? Hrdé prosperující město, které podlehlo uchvatitelům a bylo srovnáno se zemí.