Vždy po zkoušení z dějepisného semináře se mě jímá deprese, protože do semináře přicházím s pocitem, že jsem naučená a po něm odcházím s pocitem, že jsem zas věděla úplné kulové. Ovšem buďte klidní, není to zas až tak hrozné. Bývají horší věci na světě a tahle básnička je toho důkazem.
Zelená louka v květu
změnila se v pláň
Stěžuje si světu,
že zasáhla ji saň
Svým ohněm spálila
vše živé a barevné
Pak kyselinu nalila
Bylo to vše cílené
V první řadě musím pochválit výběr fotky, myslím, že básničku dobře doplňuje a zároveň se s ní nebije.
Co se týče básně samotné, líbí se mi, že tvé verše plynou docela přirozeně, není v tom křeč.
Výtku bych měla k tomu gramatickému rýmu nalila-spálila a potom k poslednímu verši, který mi tam přijde významově trochu navíc. Skoro mi přijde, že je tam jen proto, aby se to rýmovalo.
Tvorbu v/po semináři dějepisu schvaluji. Sice jsem nic takového neabsolvovala, ale přibližně si dokážu představit, jak je to náročné. Toto je skvělý způsob odpočinku.