Když se den rodí v slzách, dopadá pak na nás tíha světa.
Když se den rodí v smíchu, lehce se skáče přes sebevětší louže a nástrahy.
Když se den rodí v citu lásky, pak neviditelná křídla doprovází naše kroky a vše lehčím je, než se zdá.
Když upadne dítě a rozpláče se, dospělí mu utřou slzy a koupí sladkost.
Když upadne dospělý a rozpláče se, ostatní jej ještě více zadupou do země.
Když upadne stařec a rozpláče se, ostatní jej překročí.
Když jsme dětmi, vidíme svět krásný a díváme se na něj s nadějí a důvěrou v srdci.
Když jsme dospívajícími, vidíme svět zmatený a díváme se na něj se zmatkem v srdci.
Když jsme dospělí, vidíme svět krutý a díváme se na něj skrz prsty a se zlobou v srdci.
Když jsme starými, vidíme svět krásný a krutý zároveň a díváme se na něj s nadějí a beznadějí v lepší budoucnost našich potomků v srdci.
Tohle se ti opravdu povedlo, líbí se mi to 🙂 Je v tom hloubka a cit. Škoda, že přiložená fotka není ostřejší 🙂
[1]: foťák zrovna zlobil
To je krásne… A pravdivé… Tak, ja som podľa tých posledných viet už stará
Ale nie… Mohla by som si niektoré vety odpísať?
[3]: můžeš, ale jestli je použiješ někde veřejně, tak uvést zdroj, prosím
[4]: Nechcem to zverejňovať, len sa mi tie myšlienky veľmi páčili… Sú také… ľudské, krásne
[5]: děkuji