Z temného kouta Zlé oči na mne civí Na rukou pouta Hrozně se diví Ha! Ty ošklivá obludo!Ty přízraku nepříjemný Nevřískej, že je ti mdlo Máš na rukou provazec jemný Otravuješ mysl mou Načils dobrou náladu Teď okusíš pomstu mou! Já žádám náhradu! Nezkřehotej, že nic nemáš, žes chud jak myš Že co nemáš, nevydáš […]

Psáno v hodině němčiny, neb jedině ona mne dělí od volného středečního odpoledne. Nu, volného. Cesta vlakem domů a pěšky, oběd, pak učení a až k večeru nějaká ta relaxační záležitost. Poslední vteřiny dělí od svobody, trhání jeřabin a zpěvu ódy Ódy přeslavné na počest konce výuky nudné Kéž zazní už zvonce! Vylétnout z budovy […]

Psáno v hodině českého jazyka. Kdy také je příhodnější chvíle ku sepsání literárního „skvostu“ studentského? Ačkoliv by se to nemělo a rozhodně nikoho nenavádím, aby páchal podobné zvěrstvo jako má Velikost. V zajetí světa myšlenek Skládám kousky snů Rozerval je lidí vztek Zbývá pouhých pár dnů Řvát se chce,však hlas nikde Rvát se chce,však tělo […]

Psáno brkem a vášní velikou Duše zmítána emocemi silnými Cestu ušla jsem dalekou Vítejte mě mezi dospělými Rimbaudův koráb plul se mnou I havran Poeův zpíval mi Wildovo strašidlo chodilo tmou A Baudelaire spílal mi Má pouť jest zde zapsána A city mé vylíčeny spěšně Malíř maloval, aby zacelila se rána Možná Vám to přijde […]

Močály poutník se brodí Luna jej temným ránem provází V slzách se nový den rodí Tep jeho srdci schází Vzpomíná na noc minulou Vládnoucí kouzlem tajemným Kdy schovával tvář svou Před přízrakem krutým Nemrtvý smíchy se ohýbající Nad tělem bez života Vždyť to poutník na zemi spící! Nyní pocítí, co je to samota Ze dvou […]

Na okno kapku po kapce Stékají slzy sladké To podzim pláče trpce Nad skonem doby krátké Zralý věk se do zlata halí Již nezbývá mu čas Za chvíli se ujme vlády Kálí A vezme život zas Smutný šum listí Předem oplakává Člověk brzy zjistí Nad čím Země lkává

Slunce sklání svoji tvář Končí jeho vláda Zavři konečně ten snář A polož na zem svá záda Za chvíli bude magie čas Luna výjde a hvězdy s ní V zajetí prastarých rituálů zas Bůh se nad naším světem zasní Pod křídly temné noci S Bafometem na oltáři Pronikneme do tajů magické moci Oči planou pekelnou […]

Noc, žena v černém šatu Ďáběl radující se z matu Hrál šachy o žebrákovu duši Poraženého výsledek zasmuší Ďábelský smích uši trhá Satanáš již se po duši vrhá Však zastaví jej s kosou dáma Že výhra nebyla předem dána Žebrák kostře vděčně ruce zulíbá Žena se k němu ohýbá „Prvně zemřít musí, pak si jeho […]

Modrá krev v ní koluje Vybrané chování osudem Vstup, děvče, do dračí sluje Dnešek je tvým posledním dnem Tvá krev se jí do kůže vpije Dá jí zas na chvíli mládí Tvé tělo bez krve hnije A ona opět milého svádí Rudá koupel denně Nesmrtelnost na dosah Je ďáblovo sémě Devčata jí vydána na pospas […]

Slzy kanou po okenní římse Bijí do oken naléhavě To krev zachycena ve zlaté míse před chvílí proudila v horké hlavě Nebe truchlí nad životem Zmařen byl bezdůvodně Hamižný šlechtic byl katem Nedopřál chudákovi žít svobodně Blátivé cesty smutně zpívají že nebude nevěsty ženicha na máry dávají Slzy kanou a zalévají zem Ať zeleň naděje […]

Upozorňuji, že v ten den, kdy byla tato báseň stvořena, jsem byla totálně na dně a byla jsem bez nápadu. Pokud je někdo trochu vzdělán v umění básnickém, tak jistě ví, co má za význam, když se rýmy opakují. Pro ty, co to neví nebo jim to nemůže naskočit, tak je to tak uděláno proto, […]

Někdy je mi skutečně smutno z toho, jak to u nás na světě funguje. Peníze vládnou všemu a velkou manýrou posledních let se stal beton, železo a sklo. Věci tak neskutečně chladné. Bývá mi až zima, když se koukám na nějaké obří prosklené obchodní středisko. Pohled z okna tíží jako kámen Tolik špíny, betonu bez […]

Mohlo by se zdát, že snad nemám v lásce křesťany. Nikoliv. S mnohými mám velice dobré vztahy, avšak setkala jsem se i s typem křesťana, jemuž je věnována tato báseň. Tak trochu jezuita, hlavně kazatel vody a piják vína. S tím však nemohu nic dělat, jen poukázat na nesprávnost. Přikována k židli Poslouchám jak mluví […]

Zdálo se mi, zdálo že ležím na pláni Spánku mám málo a srdce na dlani Zdálo se mi, zdálo že létám v oblacích Slunce jemně hřálo a neklid na spáncích Zdálo se mi, zdálo Byl to pouhý sen? Zdálo se mi, zdálo nastal bílý den Nastal bílý den bílý jak padlý sníh a zmizel mi […]

Po obloze plují mraky Jako bárky po moři Upírám na ni zraky Než mne lidé umoří Srdce a mysl zžírá otázek mnoho Nadšení mé skomírá Nazbavím se toho! Lidé ubíjí talent můj v zajetí předsudků Místo aby si zametli práh svůj ústa plná úsudků