Močály poutník se brodí
Luna jej temným ránem provází
V slzách se nový den rodí
Tep jeho srdci schází
Vzpomíná na noc minulou
Vládnoucí kouzlem tajemným
Kdy schovával tvář svou
Před přízrakem krutým
Nemrtvý smíchy se ohýbající
Nad tělem bez života
Vždyť to poutník na zemi spící!
Nyní pocítí, co je to samota
Ze dvou skrvn krev kape
Poslední živý den, živá noc
Upír se po hrdle sápe
Již temnota má nad ním moc
První paprsky kůži pálí
Blíží se konec, on to ví
Nohy ještě noc halí
Odevzdaně v paprscích stojí
Tak mlád a dvakrát mrtev již
Toť mnoho na mladou duši
Proč ale nevyhledal skrýš?
Nyní již na bránu nebeskou buší