„Myslím, tedy jsem,“ pravil slavný francouzský filosof René Descartes.
Vím, vytrhla jsem tyto slova z kontextu. Descartes tím chtěl dokázat existenci Boha, avšak dnes se mi tento výrok zavrtal do hlavy pro svá slova. Myslím, tedy jsem.
Pokud budeme brát Descartese doslova, pak to znamená, že ten kdo skutečně myslí, existuje. V tom případě se to však dá použít i v negaci. Nemyslím, tedy nejsem. Ovšem to je hloupost, protože po světě běhá spousta lidí, kteří nemyslí a přesto existují. Mi to můžete věřit, já jsem živoucím důkazem. Mnohdy absolutně nemyslím, a přesto o mne někdo zakopne, což dokazuje více než dobře mou existenci.
Ale bylo by to zajímavé. Kdyby se svět řídil tímto pravidlem. To by bylo na Zemi pusto. Kdyby každý, kdo nemyslí, přestal existovat, to by bylo na světě prázdno. A možná by dokonce ani žádný člověk na světě nebyl, protože nevěřím tomu, že i chytří lidé myslí pořád. Například spánek. Je vědecky dokázáno, že ve fázi NREM je mozková činnost snížena na minimum a v této etapě spánku se nezdají sny, takže bych si dovolila tvrdit, že v této chvíli člověk nemyslí, a přesto kdyby k vám přišel nějaký člověk, když vy se zrovna budete nacházet v NREM fázi, tak na to vemte jed, že oni o vás řeknou, že i v té době existujete, i když nemyslíte.
Takto bych však mohla uvažovat i o Descartově jiném výroku „Si fallor sum.“ – Pochybuji, tedy jsem. To by znamenalo stejně katastrofální důsledky. Přestanu pochybovat, tedy přestanu i existovat. O tomto výroku bych mohla směle pochybovat, že pochybující existuje, kdežto nepochybující ve chvílí svého nepochybování neexistuje. To by tedy znamenalo, že všichni silně věřící, kteří nepochybují o své víře, by neexistovali. Opět by byl ten svět pustý a prázdný.
A to mne vede k myšlence, že lepším vysvětlením existence je výrok od irského filosofa a teologa Georga Berkleyho: „Být znamená být vnímán.“ Což zní logičtěji, protože co nevnímám, to pro mne neexistuje. Ovšem nevylučuje to možnost, že daná věc existuje i bez vašeho vnímání, protože ji vnímá někdo jiný. Můžeme jako správní existující pochybovači pronést hypotézu, zda by věc existovala i kdyby ji žádný člověk či živočich na světě nevnímal. Pan Berkley, jako správný teolog, si s tím poradil po svém. Kromě lidí a zvířat vnímá i Bůh, a proto by i tato věc existovala i bez našeho vnímání, protože ji vnímá Bůh. Ačkoliv dle mého se s tímto výrokem dostal pouze z deště pod okap, protože prakticky je existence Boha (zatím) nemožná.
Tímto docházím k závěru, že jsem zde psala o úplném volovinismu, ale na rozdíl od právě nemyslících, potencionálně neexistujících, lidí jsem se krásně zabavila a zaexistovala si. Ale abyste si nemysleli, že má úvaha byla absolutně o ničem a že vy jste ztratili drahocenný čas čtením tohoto kravinima, pak jde vidět, že si neumíte všímat. Povšimněte si mého uvažování v článku. Brala jsem vše doslovně, ad absurdum. Zkuste si zapřemýšlet nad tím, kolik lidí na světě uvažuje nad daleko většími blbosti a bere je doslovně, jako že Josef Lada byl rasista, protože stvořil bílého kocourka Nácíčka.
Já vždycky myslím, že pochybuju takže existenci mám jistou
a když nemyslím nebo nepřemýšlím zrovna nad věcí kterou dělá tak to dopadne katastrofálně…
jako malá jsem se na ně dívala, občas ještě teď si pustím písničky z toho seriálu a nijak mě to nepoznamenalo
Josef Lada byl rasista, Šmoulové žijí podle Hitlerovy hiearchie
Člověk sám nejlíp pozná, jestli je, nebo není
Jde o to, jestli je existence hmotná nebo ne. Já osobně bych byla raději, kdybych existovala v nehmotném světě. Moc ráda jen myslím!! Ale úvaha zajímavá!! ;))
[3]: tohle ani není úvaha, to je jen demonstrace, jak přemýšlí 90% lidí na celém světě.
Jsem vnímán, tedy existuji… To mi připomíná to s tim stromem… "Když v lese spadne strom a nikdo to neviděl ani neslyšel, stalo se to vůbec?"
Ještěže ty věty neplatí, protože já mam prázdnou hlavu často a už bych dávno neexistovala