Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Máme úterý večer, copak nás asi čeká? Úterní chvilka poezie bývá zanedbávána, to přiznávám bez mučení, ovšem není to z důvodu nedostatku materiálu, anóbrž z nedostatku času tento materiál utřídit, trochu ošmirglovat a až pak ve stravitelnější formě, i tak silně autentické a čpící amatérštinou, Vám naservírovat v dřevěné misce s ještě dřevěnější lžící a doufat, že si ke všemu ještě nezadřete třísku do jazyka.
Asi bych se měla trochu rozpovídat o genezi dnešních dvou malých veršovánek, spíše črt.
Říká Vám něco poezie každodennosti? Například Vladimír Holan se jí zabýval, Jan Skácel měl také pár básní otírajících se o tento žánr a vlastně i Egon Bondy a jeho totální realismus by se dal do jisté malé míry považovati za poezii každodennosti, tedy značně stylizovanou.
Poezie každodenního okamžiku je kouzelná ve své jedinečnosti a já jsem si řekla, že není na škodu zachytit i každodenní drobnůstky, podivné malé odchylky všedního dne, kolem nichž kráčí denně mnoho lidí a snad si ani nevšimnou, že se dějí.
BEZ SALÓNNÍHO COUPE
kaskáda hedvábí
volně padá přes ohbí
stolek – sahara neúrodná
plamínky v šedi
pěkně se sedí
světlo – slunce podivné
Autor: zimaz
RUKAVICE NA STĚNĚ
Samotná uprostřed šedi
Samotná na betonu sedí
Samotná pláče
Která ruka si nyní zoufá
Která ruka teď doufá
Která pláče
Byla bych Vám velice zavázána, kdybyste se jakýmkoliv způsobem vyjádřili ohledně těchto veršovánek, neb jsem se s nimi pokusila v rámci možností více než mazlit, a ráda bych tedy věděla, jak na Vás tyto verše působí a případně jak si je vykládáte (aneb za vším lze hledat i jiný význam než, že modré závěsy jsou prostě modré a v žádném případě neznamenají smutek, depresi a tak podobně).
Vaše Maglaiz