Kdyby. Všimli jste si někdy, kolikrát v životě jste tohle slůvko použili? Já osobně nesčetněkrát, protože ráda uvažuji před určitým krokem o jeho následcích. Baví mě si představovat různé varianty, ovšem netvrdím, že se vždy rozhodnu pro tu správnou variantu, spíše naopak. Většinou se i po zvažování různých cest vrátím k té první, která mne napadla ještě před celým procesem. (Tak trochu mi to připomíná slova doktora z knihy Z. Jirotka Saturnin: „Člověk vyzkouší všechny varianty, aby nakonec se vrátil k té první.“) Ale zpět ke slovíčku KDYBY.
Lidé toto slovo používají z velké části v souvislosti se svízelnou situací, kdy se většinou obracíme na minulosti a obviňujeme sebe i druhé za to, co se stalo a nevyhnutelně stane.
„Kdybych se býval/a lépe učil/a.“
„Kdybych se býval neoženil.“
„Kdybych si bývala vzala Pištu Hufnágla.“
Kdybych, kdybych. Samé kdybych v minulém čase. Lidé se celkově až příliš zabývají minulostí. Jako by to mohlo něco změnit. Řekněte, jestli vám někdy v něčem pomohlo neustále se zaobírat minulostí. Ano, poučit se z chyb, ale dál už se v tom nehrabat. Je to to nejlepší,co pro svou psychiku můžete udělat. Když se v něčem člověk příliš babrá, tak akorát z toho má ještě větší depresi než předtím.
A teď se přiznejte, kolik z vás užilo slova KDYBY v čase budoucím nebo spíše v souvislosti s časem budoucím. Řekli jste si někdy věty jako:
„Kdybych se teď více učil/a, tak…“
„Kdybych byl/a dospělý/á, tak…“
„Kdybych teď šel/šla ven, tak…“
Že nyní zní slovo kdyby/kdybych lépe? Tak optimisticky. Je to kvůli tomu, že víme, že tohle všechno se může stát, když budeme chtít a když na tom zapracujeme. Upřímně řečeno já si myslím, že toto je správné používání slůvka KDYBY. Znova si přečtěte věty s kdybych vztahující se k minulému času a pak věty s kdybych vztahující se k budoucímu času. Cítíte ten velký rozdíl? Cítíte u těch prvních vět ten pesimismus, tu negativní energii a beznaděj? A co ty druhé věty? Cítíte ten optimismus, pozitivní energii, která vám vhání elán do těla a mysli, a tu naději?
Avšak mi osobně se líbí nejvíce slovíčko KDYBY/ KDYBYCH ve větách se snivým obsahem.
„Kdybych uměla létat, zaletěla bych se podívat k eskymákům, abych zjistila, jaké hry eskymáčata ráda hrají.“
„Kdybych se setkala s kapitánem Hookem, darovala bych mu nerozbitné a věčně tikající hodinky.“
„Kdybych byla v pohádce, tak bych si šla zahrát šachy s drakem.“
Tyhle věty jsou nejkrásnější, protože nás neomezuje žádné pravidlo. Můžeme si vymyslet cokoliv a nic a nikdo nám nezabrání, abychom si to představili. V těchto větách už je víc než optimismus, zde je cítit naprostá svoboda. Můžete cokoliv:
- Zastřelit samopalem hloupého Honzu, protože jeho meč proklál hruď toho nejkrásnějšího zloducha pod sluncem.
- Obarvit princezně Zlatovlásce vlasy na černo, aby konečně přestaly být protěžovány pouze blondýny.
- Zarazit Rejpala do země za to jeho neustálé navažování se do Sněhurky – jediné kloadné černovlásky v pohádkovém světě.
- Pogratulovat císaři k jeho neobyčejné blbosti.
- Zanotovat si se Sarumanem hobití odrhovačku.
„Ve fantazii se meze nekladou,“ jak říká básník. A k prožití těchto neobyčejně kouzelných zážitků nám je velkým pomocníkem slovíčko KDYBY/ KDYBYCH.