Myslím, že je již zbytečné představovat akci s názvem „Hra na Kladivo“. Doufám, že snad již do všech koutů blogového světa zaznělo alespoň jako ozvěna „Děti revoluce“. I já jsem si odskočila z víru zkouškového a učení se na státnice do této hry. Předem chci říci, že nemám v úmyslu nikoho vyhodit, urazit, zostudit či jinak negativně poškodit. Toto je jen prototyp toho, co by pak mohlo být na AK, samozřejmě za účasti dalších. Pojďme si však probrat pár kritérií, která budou hrát podstatnou roli a která jen takové to malé bezvýznamné plus.
Ta důležitá:
- Autorský obsah – či jeho částečná napodobenina; obvzláště budeme dbát na autorský zákon
- Kvalita obsahu – délka článku, pravopis, vulgarismy (nejsem puritán, ale blog plný vulgarismů je jen rádoby punk či beatnický, všeho s Mírou)
- Čitelnost blogu
Ta méně důležitá:
- Design
- Umění rétorické
Hodnotit budu blogy s jejich prací za uplynulý rok, tudíž od března 2013 do 31. března 2014. A kterépak výtečníky mi z osudí vylosovala Berenika?
Snad nejkontroverznější blogerku v Autorském klubu. Ano, los padl na mou hlavu, abych se podívala na zoubek Lotty Biondi. Musím se přiznat, že se mi ulevilo, když volba padla na mne, jelikož k této slečně nemám nijaké osobní antipatie a nemám nejmenší chutě nějak si na tomto „trnu v oku blogerstva“ chladit žáhu.
První dojem: čistý design, bez nějakých velkých serepetiček, ovšem i na něm by se dalo najít pár fleků. Ku příkladu světle růžové písmo se občas slévá s čistě bílým pozadím, ale není to nijak agresivní. Nelíbí se mi, že je na blogu dvakrát totéž menu. Jednou v horním volitelném boxu a pak normálně. Pro lepší čistotu vzhledu by bylo vhodnější si vybrat jedno z nich. Vskutku italština působí atraktivním dojmem, ovšem když už, tak bych tedy v této exotice byla důsledná, a tak italsky by mohl být i citát v záhlaví a ony dvě, pravděpodobně nové, „rubriky“ Nakupování a Každá jsme krásná.
Jinak si nemohu stěžovat, a tak tedy přistupuji k detailnějšímu průzkumu.
Trochu jsem zmatená z článku o pilates, že autorka zpočátku čtenářce tyká, pak náhle přejde do vykání. Autorka by si mohla vybrat jednotnou formu. Ku příkladu mé osobě se zdá, vzhledem k zaměření, vhodnější tykání a oslovování čtenářky. Tento blog má za účel radit dívkám, podělit se o názor na kosmetiku a inspirovat v oblékání, proto je vhodnější osobnější přístup.
Návrhy na outfity či rady, co v sezóně zrovnika je in, jsou sice pěkná věc, ale neškodilo by se více rozepsat o tom, ku příkladu, odkud přesně tento trend přišel, a věřím, že dívky by i uvítaly, kdyby slečna Lotty zahlásila, kde je jaká sleva. Nejenom, že by tím získala na originalitě, ale i by tímto způsobem získala další a další čtenářky. Plus drobná výzva k ostatním, že by se mohli podělit o to, zda objevily někde slevu, by také nebyla marná. Získala by tím hlavně sama autorka.
Co se mi nelíbí je článek z 27. května 2013, kdy byl uveřejněn článek do rubriky v překladu Myšlenka dne, v němž je pouze pět neumně zhotovených fotografií jídla. Chtělo by to pár vět, ku příkladu k zamyšlení, či proč zrovna jídlo je myšlenkou dne. Ostatně ohledně fotografií se objevuje i další nešvar, na něž upozorňoval sám Standa. Autoři v AK by měli kvůli titulce na blog.cz užívat perexů a nevkládat jako první fotografii a pod ní až text – je to i v podmínkách AK.
Nu, a následuje pouze výčet hříchů, avšak i jedno vypísknutí štěstím se objevilo, avšak to až na konec.
Články z 5. září, 31. října, 27. října, 15. října, 26. listopadu jsou krátké, téměř nic neříkající. O kyberšikaně, o hosteskách, o tetování, o au-pair a o tom, že jsem a priori krásná si mohu najít na každém blogu mladé dívky. Chybí tomu punc vlastního já, vlastního názoru, vlastní zkušenosti. Jen prázdné obecné řeči nečiní originální blog. Během roku 2013 a první čtvrtině 2014 se blog stává jen konglomerátem článků jako vystřižených z dámských časopisů, Top dívky či jiného podobného plátku. Tam si mohou dovolit obecné odborné pindy, ale blog by měl především ukazovat osobnost, což zde dosud neukázal. Chtělo by to invenci! Vkládat svůj názor, ukázat, jaké chyby se dopustila ohledně dané věci sama autorka, čímž by mohla jiným, mladším poradit, čeho se vyvarovat. Dále článek z 1. prosince – jakási recenze na parfém, budiž, ačkoliv slečna autorka vůbec nepřipodobnila vůni, mohla ji také přirovnat k další voňavce podobného typu, leč nestalo se, a tak článek zůstal o třech čtyřech odstavcích a jedné velké fotografii. Články ze 16. března tohoto roku jsou poněkud také smutnou podívanou. Krátký deníčkový záznam by se dal pochopit, ovšem písničkový článek, v němž jsou uveřejněna videa z youtube a zkopírovány – bez zdrojů! – části textů oněch písní. Žádná charakteristika, proč patří zrovna tyto písně do výběru. Nic.
Velkým obecným hříchem je pravopis. Obecná čeština vůbec není závadou, ale velkou závadou je absence čárek (případně špatně umístěných), hrubky (i/y, s/z, dokonce sch/sh!) a překlepy (zvláště se zaměňuje jsem za jsme), o ztracených písmencích či přidružených k jiným slovům ani nemluvím. Zkrátka je vidět, že si autorka po sobě nečte texty, čímž značně snižuje kvalitu svých výpovědí.
S potěšením mohu říci, že když má autorka cizí fotografii, je zde uveřejněn zdroj. A neskutečně se mi líbí článek z 18. března tohoto roku. Nádherné kresby. Bohužel musím konstatovat, že tento článek je sám samotinký plně autorský a vskutku přínosný v celém hodnotícím období. Také byl pěkný článek o výběru make-upu, kdy slečna Lotty Biondi předvedla make-upy jí přímo ozkoušené a používané.
Co tedy s Lotty Biondi? Stando, jak vidíte, prošla jsem všechny články, nalezla konkrétní chyby, stále si myslíte, že tento blog reprezentuje? Dle mého jsou zde daleko kvalitnější a přínosnější blogy tohoto druhu (např. Dragell nebo Gabriella) Lotty Biondi poslední rok nedosahuje v žádném případě jejich kvalit, ač by mohla se svou cílevědomostí, a její osobitost končí v italských názvech rubrik, což je dost smutné. Prosím, buď slečnu o větší iniciativu, nebo Standu, aby ještě zvážil své stanovisko k dané věci. Děkuji.
Další slečna, která skončila v mých spárech je lovitka.
První dojem: Minimalismus je pěkná věc a když se ještě spojí se vskutku originálním a autorským záhlavím, nelze vykřiknout nic jiného než „Jůůů!“.
Březen minulého roku se nesl v duchu krátkých článků v rámci Zápisků iracionálních. V tomto ohledu bych se nijak neškaredila, jelikož tato rubrika má periodicky ve svých útrobách schovány kratší a delší články, ostatně samotné slovo Zápisky naznačují kratší rozsah. Duben taktéž se nese ve znamení Zápisků. Deníčková forma je však vskutku okouzlující, nejen že autorka zde otevřeně, přesto zastřeně, hovoří o všednostech života, ale jakou češtinou. Deník v podání lovitky nabírá vskutku literární formu a po přečtení Zázemí Jany Šrámkové bych tyto „vzkřiky“ viděla i v knižní podobě. V květnu mě zaskočilo jedno nemilé překvapení v podobě neozdrojovaného obrázku v článku z 8. května, ovšem pro jednu kapku ještě neleje, ostatně to platí i pro jiné blogery, pokud tedy nehřeší již jiným způsobem. Ohledně fotografie ze 12. září si nejsem jistá autorstvím.
Jsem nadšena z tohoto blogu coby člověk milující literaturu a některé články jsou tak úchvatně intertextuální a aluzivní. Lovitka je autorka pro fajnšmekry. Originální pojetí, autorské, neporušující pravidla blog.cz. Nemám žádná doporučení, snad jen aby autorka tento pozoruhodný koutek internetu dále nechala kvést (kvést ne plesnivět!).
Poslední, kdo uzavírá trojlístek, je LoveShy.
První dojem: Opět čisté, přehledné, originální, jak se na fotografku sluší a patří.
Články deníčkovského charakteru, doplněné o skutečně dobré autorské fotografie. Občas nějaký ten názor na jakési téma. Pohladí, neurazí. Pravopis je v normě. Nemám co bych vytkla, ale také nemám, co bych adorovala. Zážitky máme každý, je hezké, že se chce o ně někdo podělit. Mé osobní sympatie autorka nezískala, ale ani antipatie. Cením si kvality, leč obsah není zcela můj šálek kávy. Já k tomu potřebuji více než-li cizí zážitky a zdařilé fotografie. Tento blog je kvalitním fotodeníčkovým internetovým mikrouniversem, který si nalezl a nalezne své čtenáře. Na autorčině přístupu se mi líbí, že na své čtenáře nezapomíná a čas od času se jich optá, jak to mají s danou věcí oni a tak podobně. Jednoduše se zajímá i o ně. Jen tak dál.
Jsme u konce s „pranýřováním“. Shrnula bych to takto. Objevil se nám zde hříšník, i světice se našla, a pak člověk, který nepáše nic zlé, ale je pro mou osobu nemastným a neslaným soustem. Jsem ráda, že se neobjevila nějaká příliš hořká pilulka.
Pokud se někomu má verze Krabice s kapesníky nelíbila, prosím, jsem připravena na revanž i od obránců těchto tří výše jmenovaných. Nesleduji svůj blog přesně, takže uvítám jakýkoliv pranýř mého blogu. Směle do toho, ničeho se nelekejte a na množství nehleďte.
Vaše Maglaiz
Juhů, tyhle články mě baví stejně tak psát jako číst 🙂
Přitakávám hlavně ke zmínce argumentu, že smyslem členství Lotty je hlavně zahrnutí všech témat blogů, pro pestrost. Vzhledem k tomu, že AK sám už pár blogerek s tímtéž tématem má (doteď jsem si na to nevzpomněla, i když jsem sama třeba zrovna Dragell pranýřovala), je s čím porovnávat a to porovnání je poměrně výmluvné.
Gabriella je pro mě v tomhle top. Mně osobně to až tolik nedá, ale kdybych měla některou z těch blogerek zvolit za tu, která to pojala nejprofesionálněji a nejlíp, pak by to nejspíš byla ona.
Lovitku mám ráda právě pro tu její poetičnost a neopakovatelnost 🙂 Už ten její sloupek. Jak gify nemusím, tak ten její perfektně shrnuje můj pocit z blogu, stejně jako moje oblíbená hláška nad ním. Ty kraťounké články mě ale bijí do očí, když tam zabloudím. Je to jeden z důvodů, proč ji nemůžu sledovat pravidelně, tohle by mě rozčilovalo.
LoveShy je můj velký oblíbenec. Někdy je těch fotek na mě zbytečně moc a radši bych si jich dala jen pár jako ochutnávku s "pro víc zajděte do mé galerie tam či tam" nebo tak něčím, ale je to správná blogerka. Milá, sympatická, pozitivní. Pozitivních blogerů je furt nějak málo, kibicátoři jsou mnohem běžnější sorta, a já na sobě po těch pár letech sledování právě těch pozitivních cítím ten obrovskej rozdíl, co to s člověkem dělá. Najednou mám sama taky chuť být pozitivní a ne jen si furt stěžovat. Anebo si stěžovat, ale pozitivně
[1]: Ano, pozitivita LoveShy je velmi příjemná. Proto si také myslím, že by měla publikovat častěji a rozhodně patří do AK, ovšem já jsem cynik, prostě potřebuji něco více než "Á udělal duhu! Á já si létám, já se vznáším. Á ta zelená je dnes ještě zelenější!" Tedy aspoň nyní nemám náladu na pozitivitu. Ono to prostě nejde přes záklopku. Přesto LoveShy neupírám její kvality. Ba naopak.
[2]: To je jasný, taky mi někdy pozitivní lidi vůbec nejdou do nálady. Myslim, že budeš dobrej kladivoun každopádně 🙂
[3]: Mno, nevím, nevím. Vždycky je co zlepšovat
Kor toho když tam budeš ty, tak musí být někdo v opozici a být hodným poldou, že? 
[4]: Já tam nebudu, toho se neboj. Stanýsek mě tam nepustí a pokud se vyloženě neozvou členové sami, že mě tam chtějí, tak to sama neuhádám, i když se zatím snažím – hlavně proto, že mi jeho argumentace přijde mimo a zcela trapná.
Nějak nechápu to ticho po pěšině. Všichni hromadně přišli o přístup k internetu? Nebo je to už najednou nezajímá? U Bereniky to chápu, tam jsem na výpadky přítomnosti zvyklá, ale kam se poděli ostatní?
Holt to budu prostě dál psát k sobě… sice se mi to tam nelíbí, radši bych to publikovala tam, kde to má smysl, než na svym blogu, kterej je dávno o něčem jinym, ale co naplat.
Něco takového, myslím, schizofrenicky dělala i Kittanya, ne? Levoručko a Pravoručko Ďáblovo, nebo tak něco?
Už nevím, o čem to bylo, ale teď mám pocit, že právě něco jako hodnej polda, zlej polda.
[5]: Uvidíme, zatím vím o dvou, co by Tě do týmu braly
Třeba jako příruční zavazadlo 
Také mne udivuje, že je najednou ticho a nikdo nic. Možná to udělaly ty čtvrtletky. Každopádně zírám, že tolik nenáviděná Lotty Biondi moc komentující nepřitáhla. Asi už jim neleží tak v žaludku
Děkuji za spíš kladné ohodnocení, je opravdu znát jak má každý jiný vkus a je to hodně subjektivní hodnotit svůj pocit z blogu, když někdo vyhledává dlouhé texty a někdo zase hodně fotek :). Proto je fakt potřeba názor více různorodých blogů. Ale "kladivoun" jsi dobrej, umíš věci podat s citem, ale upřímně.
Jinak k mé pozitivitě..
nejsem sluníčkovej typ člověka, takovej ten co vidí všechno krásně a růžově, doufám, že tak úplně nepůsobím. Já jsem spíš realista, co vidí svět jakej je.. ale už jenom proto, že trpím depresemi, tak se snažím si ten pozitivní přístup udržet. A také to šířit dál, zlepšit někomu den. A ráda bych přispívala často, třeba jako v létě 2012 každý den 
, ale jsem zvyklá články doplňovat fotkami a bez fotek se mi je zveřejňovat nechce. Zkušenost mi říká, že články bez fotek mi moc lidí nečte/nekomentuje, když je tam dám, tak je odezva větší. Vím, že by to nemělo být hlavní, ale tak.. jsem ráda fotoblogem 🙂
[8]: Samozřejmě v komentáři jsem onu pozitivitu přehnala. Je to příjemné, pohladí, neurazí. Myslím si, že v jiné fázi roku bych Tě vychválila víc, jenomže momentálně nejsem sto být pozitivní.
Jo, jo je pedagogicky dokázáno, že texty s obrázky více zaujmou a lidé si i více pamatují.
Raději nepoužívej slova jako intertextuální a aluzivní
Blogeři by mohli zavařit google 
Já už se v tom začínám pomalu ztrácet. V čem je problém? Standa si sám bude vybírat, kdo smí být Kladivoun? Jaksi automaticky jsem předpokládala, že to bude m. a spolu s ní pár dalších dobrovolníků. Na klubovém blogu jsem si v diskuzi přečetla názor, že hodnotit by měli pouze členové AK. S tím souhlasím, ovšem s výjimkou m. Určitě si to nemyslím sama
Jak to tedy navléct, aby Standa přestal dělat potíže?
[10]: Jedině tak, že si m. protlačí sami členové AK
No ano, v jednotě je síla, to je stará známá věc. Jen o té klubové jednotě nemám moc valné mínění
[12]: Nejsi jediná
[10]: Copak (h)aluze; já se na vlnách internetu snažím dobádat vše o kladivu; zaujalo mne:
Pucka – kladivo na dlouhé násadě používané např. při demolicích nebo při ručním štípání dřevěných polen klínem.
/a já si myslel, že je to polsky míč/.
Pemrlice – kamenické kladivo mající na plosce několik řad jehlanů (podobně jako palička na maso), používá se k finální úpravě kamene.
A tak je vidět, že není kladivo jako kladivo.
A kapesník může být i vlajka trosečníka.