… tak zní heslo na našich stužkách.

Otřepaná fráze. Stejně neoriginální jako chování naší třídy. Je smutné, že naše třída je naprostým odrazem nynější společnosti. Intriky, pomluvy, nesnášenlivost, vůdčí elita. Ovšem jsou i světlé momenty, kdy naše třída začne být normální. Ale tyto záchvaty trvají vždy jen chvilku. Smutné, že?

Příkladem takového záchvatu je náš Stužkovák, který se konal teď v pátek. Bylo tam fajn. Všichni se bavili se všemi. Tedy až po požití jistého množství alkoholu.

Na Stužkovák mám nádherné vzpomínky. Scénky byly vtipné. Hlavně Kelly Family (holt naši kluci si půjčili paruky a zpívat falešně se nemusili učit). Hezky jsme se rozloučili s naší profesorkou na chemii a matiku, která se stala starostkou Cáklova. Všichni tleskat. Smutné na tom je, že jsem ji viděli naposledy, v pondělí totiž nastupuje nová profesorka na matiku. Ale vraťme se ke Stužkováku. Třídní okolo desáté přesedlala z červeného vína na tequily. Ta musela ráno vypadat! Já už ji neviděla, protože s holkama jsme se rozešly ve čtvrt na jedenáct, ony už chtěly jít a co já bych tam dělala sama, že?

Samozřejmě jsem pila i já. A nedalo by se říci, že jsem nemíchala. Tak vezmeme to po pořadě. Prvně přípitek Metropol. Asi půlku sklenice jsem musela dát na ex, abych měla čistou sklenici na šampus. Víte, je tradicí, že při pasování do stavu maturantského se pije ze společné velké sklenice, avšak u nás je problém, že máme ve třídě kluka s mononukleózou, a ta je přenosná i slinami. Čili společný byl džbán, ve kterém byl sekt. Chemikářka mi nalila půl sklenice a já ji musela dát také na ex. Sebevražda. Pak jsme si s holkama otevřely bílé víno, které jsem z půlky dala také na ex, protože jsem před tím zažila nervový šok, který Vám popíši později. A nakonec jsem si dala vodku s džusem. Vražedná kombinace, která zajistí bolest hlavy. Tedy pokud asi 3 měsíce před tím jste neměli ani kapku alkoholu.

Nervový šok – měli by číst pouze starší 18ti let. (píši to zde, abych nebyla nařčena z ohrožování mravnosti nezletilých – alibismus, já vím)

Díky vypitému alkoholu se mi chtělo na jistá místa a když jsem vycházela, tak se otevřely dveře do výčepu a z nich vyšel chlap. Bylo evidentní, kam miří, jelikož měl rozepnutý poklopec a svou chloubu vytáhnutou ven. Jistě není to úplně tak „strašné“, ale pokud máte v sobě všechen ten alkohol, nejste na tuto situaci psychicky připraveni a asi hodinu předtím jste vzpomínali na úchyla, který číhá v křoví pár metrů od Vás, tak to s Vámi docela zamává.

Hudba sice nic moc, ale s alkoholem v krvi dokážete trsat i na songy z Pomády, osvědčené hity Beatles nebo megahitovky nebožtíka Michaela Jacksona. Chemikářka to tam rozbalila, že nám všem spadla ústa na zem. Bylo tam skvěle, i když jsem se netěšila. Nezapomenutelné bylo, když se nám nedařilo rozbít onen džbán. Museli jsme jít ven a rozbít to o asfalt. Zkrátka sklo od našeho dětství nějak ztvrdlo. Nyní se dívám na onen kousek, který jsem ukořistila a došla jsem k názoru, že je to nejspíš ze dna džbánu.

Další nezapomenutelná věc byl trochu zvláštní, co to kecám, hodně zvláštní proslov třídní.

Všichni se utěšujeme, že ji máme už jen pár měsíců jako třídní, tak to snad vydržíme, ovšem je někdy opravdu na zabití. Hlavně s tím, že jsme angličtinu měli už ve školce dle ní, čili trpný rod přece nebudeme probírat, když je to záležitost třetí třídy a rovnou si na to napíšeme písemku.