Předchozími články jsme se trochu naladili do příjemné pohody a je mi líto, že to okamžitě srazím něčím takovým jakou jsou mé haiku. V těchto dnech mne nenapadají jen smysluplné nesmysly plné harmonie, ale i jsou chvíle, kdy mne realita navrátí do světa krutosti, který je hoden toho, aby byl kritizován. Proto odpusťte bláhovému básníkovi, který si myslel, že jedno haiku napraví svět a to druhé haiku zase přinutí lidi se zamyslet nad svou záští.
1. Haiku
Ze světla do tmy
jen lháři chodí spěšně
výdělek láká
2. Haiku
Květ zla uvadá
v dlaních soka tvého
znova nevzklíčí
Ještě jednou promiňte naivnímu básníkovi. Slibuje vám, že další článek již opět bude v duchu letního rozjímání a pohodářství, ovšem nemůže se zaručit, že se nestane, aby občas po jasné tváři nepřeplul temný mrak smutku. Znáte to počasí. Je stejně proměnlivé jako lidské názory.
A jej, nakonec jsem neodolala a přečetla si to. Musím říct, že tohle je ještě dobré. Mě třeba včera napadla báseň, kde byl motiv ukřižování a zkáza…napadlo mě to pozdě večer….no, tak strašné, že jsem to raději ani nezapsala
Dobré je aspoň to, že jsem ji nezapsala. I kdybych ji zapsala, tak do pěti minut leží v koši, potvora jedna
Myslím, že je lepší pustit myšlenky ven, než je držet v sobě…