Pád blogové říše?


Úvahy o životě housenky / Pondělí, 25 května, 2015
Westernové křoví se několikrát přehnalo přes blogosféru. Hrobové ticho a nepříjemný táhlý tón foukací harmoniky nijak nenapovídá blížící se přestřelku. Obé zní líně jako kočka za pecí. Pistolníci klidně podřimují na stolcích nebo za barem a barman se třese jenom proto, že si právě snaží prstem vyčistit ucho. Není důvodu proč se vzrušovat – je záhodno pouze rozvířit onen prašný povlak na mozkových závitech, protože sedící rozum je to nejhorší, co může člověka postihnout.

Bouří jsme si na blog.cz a zvláště v Autorském klubu zažili dost. Většinou šlo o totéž – problém kvality blogů. I v Klubu Snílků se objevují problémy s tímto fenoménem. Obsah! Obsah je pro kluby tohoto ražení více než důležitý, ale i určitá forma napomáhá pozvednout hlas blogera na jinou úroveň. Bez dobré formy sdělení zanikne. To máš, vzácný čtenáři, jako se ženou. Když je chytrá, ale nijak libě nevyhlíží, moc lidí ji neposlouchá. Sám řekni, drahý čtenáři, všímáš si více lidí upravených nebo neupravených? A co ve škole či práci? Čí názor nebo historku si raději poslechneš? Má tvou pozornost člověk v dobře padnoucím oděvu bez zbytečných příkras, šperků či obličejových a účesových vylepšení? Nebo raději vyslechneš muže či ženu samé zlato, hýřící značkovým oblečením od prstů u nohou po vrcholek hlavy a v případě ženy s líčením, jež vchází do místnosti dříve než sama majitelka? Stejné je to s blogem.
Jaký blog navštěvuješ nejčastěji? Blog, v němž všechno sedí na místě, působí čistě, nechaoticky, nikde nic divoce nebliká, pokud se nejedná o tematický blog ála avangarda či postmoderna? Nebo si raději lebedíš v neonově blikajícím Las Vegas s nečitelným písmem?
A co obsah? Láká tě se dozvědět něco navíc, ať už se jedná jen o životní styl, módu, líčení, nebo informace z různých oborů od psychologie přes historii a literaturu po exkurzy do přírodních věd? Či snad ti přijdou zajímavé články o návštěvnosti daného blogu, o tom, že autor neví, o čem psát, nebo že se mu vůbec nechce psát, ale aby náhodou den nevynechal, tak splácá hloupost o tom, že měl k obědu špagety se sýrem? A co články o tom, že se chystá někam odjet, kde nebude internet a tudíž se omlouvá za neaktivitu? Chceš číst takovéto informace? Jsou pro tebe užitečné? Kde se vůbec články tohoto ražení berou? Máme je snad všichni v sobě zakódované jako startovací lajnu blogování?
Je to divné, ale všichni jsme takto začínali. Ovšem mnohé podobný způsob psaní zakrátko omrzel a našel si vlastní cestu. Je to zvláštní sledovat novou generaci blogerů, jak opakují chyby té naší. Proč musí každá generace plodit tutéž sortu blogerů? Každá vlna nových tváří píše o týchž věcech. Musí si snad každý bloger (bez ohledu na věk) projít stejnými vývojovými fázemi? Musí skutečně každý bloger na vlastní kůži poznat, co je dobré a co špatné v blogování? Co funguje a co ne. Je opravdu nutné, aby se i v blogovesmíru opakovala historie a nová generace blogerů kopírovala chyby té starší? Není možnost, jak tento bludný kruh rozbít?
Nebo je snad celá tato situace úpadku a nepoučení se z chyb minulých generací signálem blízkého pádu blogosféry? Má snad tato dekadence vyústit Sturm und Drang(em) a po ní se opět objeví duha optimismu? Co je lepší? Vždyť optimismus je opiem lidstva!
Co myslíš, milý čtenáři?
Tvá Maglaiz

39 Replies to “Pád blogové říše?”

  1. Tak s tím něco udělej, ne? Zauč nové, nebo založ klub kde vezmeš jen ty dobré :-D a upřímně i staří nemaj co nabídnout (storky o neposedném vnoučkovi jsou přeci tak obacující…)

  2. Problém je že spousta čtenářů, v tomhle případě spíš mladých čtenářek, kterých je tu nejvíc, prostě dají přednost těm blogům, který popisuješ jako odpad. Asi není jednoduchý na to odpovědět, nepopírám, že některý blogy přijímaný do AK byly kolosální sračka i pro mě, ale návštěvnost většinou prostě měly a to se jim upřít nedá.

  3. [1]: Klub Snílků takto funguje a mohu hrdě prohlásit, že patřím mezi správce tohoto klubu. Ale u takového klubu je jeden velký problém: Myslíš si, že dva, tři lidi přijali kvalitní, dobrý blog a pár měsíců po přijetí zjistíš, že zas až tak kvalitní není, nebo se jeho kvalita zhoršila. Jak s tím zatočit, když většinou blogeři nemají ani chuť s úrovní svého blogu něco dělat? Nutit nelze a ublížit člověk nechce.
    Ohledně příběhů o vnoučcích – jo, tahle sorta blogů je zvláštní skupina.
    Děkuji za komentář.

    [2]: Návštěvnost, ano, to magické slůvko, které se stává častým argumentem. A máš pravdu. Já se spíše však zamýšlím nad tím, proč nelze tuto fázi vývoje blogera prostě a jednoduše přeskočit.
    Děkuji za postřeh, který jsem zapomněla zmínit.

    [3]: Znejistil/a jsi mne. Několikrát jsem si pročetla tento článek, ale nikde jsem nenašla větu, která by jasně řekla, že jsem lepší než oni. Mohu požádat případně o citaci konkrétní pasáže článku, kde píši o tom, že jsem lepší než oni? Protože to není mé mínění. Věřím, že autoři/autorky těch přebujelých blogů, jsou velice chytří lidé. Mne zajímá to, zda je nutné si touto fází projít. Nekritizuji je, pouze jsem užila dramatických popisů, abych vykreslila kontrast, neměla jsem na mysli žádný konkrétní případ blogu. Každopádně děkuji za dloubanec.

  4. Uplně jednoduše: lidi trpí nedostatkem sebereflexe. Nesoudnost, nesoudnost everywhere. Já s tebou souhlasím, akorát mi přijde zbytečný to psát tak slušně. Prostě napiš na rovinu že jsou to dementi – což jsou – a je to.
    (blogy o líčení, "módě" a podobně by měly bejt bezpodmínečně zrušený)

  5. "Články" o tom, že nemám co psát, týden tu nebudu … píší především ti, kteří zásobují web každý den a myslí si, že bez jejich příspěvku by čtenářům bylo smutno :-)

  6. [7]: Blogy o líčení, módě a životním stylu bych neházela do jednoho pytle. Kromě toho je jasné, že když se po dlouhá desetiletí objevovaly podobné články v různých magazínech pro ženy, že se objeví i v blogosvětě. Protože blogy (zvláště jejich první verze) byly jakousi alternativou k tiskovinám – šetříme přece lesy! :-D
    Ohledně slušnosti: já to, prosím pěkně, jinak neumím.
    Děkuji za komentář.

    [8]: Nebyl k těmto účelům zřízen twitter a následně i Facebook? To by se tedy dalo říci, že takovéto články jsou již přežitkem doby a jsou tedy těžce nemoderní. :-D Nejhorší je, že tento tvůj argument lze brát dvojím úhlem pohledu: a) je to rpojev nebetyčné sebestřednosti, b) je to projev sebestřednosti s trochou pamatování na ty druhé.

  7. [9]: Ale takovým těžce nemoderním, co nejsou na Facebooku a Twitteru (jako jsem např. já), je třeba to ještě sdělit i na Blog.cz, aby se netrápili 🙂
    (Takže trochu sebestředného pamatování (na druhé.)

  8. Každý má jinou představu toho, co je hezké, dobré a kvalitní, já samozřejmě taky. A musím také připustit, že každý od svého blogu očekává něco jiného, něco jiného chce dosáhnout, a je opravdu těžké posuzovat, jaké očekávání je lepší než jiné. Proto se snažím nerozlišovat blogy na dobré a špatné, ale jen na ty, co mě něčím dokážou oslovit, a ty, které to prostě neumějí; je to stejně tak moje vizitka jako jejich. A samozřejmě nesmím se divit, že podobný pohled uplatňují ostatní na mne :-).

    Mimochodem, kdybych měl ve svém pulčím období blog, to by bylo něco! Jenže já ho neměl, takže se můžu se svým studem zavřít doma nad šuplíkem s archiváliemi :-).

  9. [11]: Ano, každý má jiný pohled na estetično. Ostatně mi to dokázali spolužáci, když vyprávěli, jak museli do jednoho semináře donést něco, co by charakterizovali jako kýč. Jedna dívenka prý donesla perníkové srdce z pouti.
    Ono i takové Las Vegas není jen ten neon, že? :-)

  10. To je stejné jako s životem samotným. Prostě si tím každý musí projít sám. Každý se musí sám zamilovat do blba (spíš do mnoha blbů), než mu dojde, že jsou lidi, co za to nestojí. Každej musí udělat pár bot, než se naučí dávat si pozor. A většina začínajících blogerů, pokud jde o lidi, co o světě ještě moc neví, neví ani nic moc o blogosvětě. Neví, jak na to. Doposud šli světem s očima zavřenýma, neumí se rozhlížet, a tak nevidí, jak to chodí a jak se chovat. Potkala jsem málo lidí, co začínali s blogováním a už to měli na háku. To by musela ta omladina nejdřív číst dobré blogy, než si založí vlastní a budou se jim chtít podobat. Jenže kde na ně přijdou? Když už vlezou na net, tak jim to ze všech koutů cpe sračky a novácky brakoidní materiál. Z toho nic dobrého neokoukají.

    Tak leda dělat větší osvětu dobrým blogerům, které stojí za to sledovat. A nebo si holt hledět svého a neřešit, co druzí.

  11. Nemyslím si, že by si tím musel projít každý, většinou blog zakládáme na popud z okolí, podle nějakého vzoru, kamaráda, co bloguje, nebo třeba někoho, koho sice neznáme, ale jehož náhodně objevené stránky nás zaujmou a zavedou do světa blogů… To pak člověku může hodně pomoci, i když si samozřejmě musí najít svou vlastní cestu. 🙂
    Mimochodem, pěkný design! Já tu naposled byla za toho fialového někdy hodně dávno, takže promiň, jestli je to hodně zpožděná pochvala. :D

  12. [14]: Design dělal drahý Destinaetus a moc se mu vydařil. Vzhled je už postaršího data, ale není to nijak velký prohřešek, žes ještě tento kabátek neviděla. Jsem ráda, že se líbí, a myslím si, že to pohladilo i Dese. :-)

  13. " Mám holínky… tepláky… nádheru !
    V tom dobře padnoucím oděvu
    jdu ulicí, – nemaje odéru !

    … popojdu, zas chvilku postojím
    chodců se poptávám :  ,, nesmrdím  ??
    Jsem bez příkras, náramků, šperků,
    náušnic  a jiných verků !
    Nenosím ani příčesků !

    … hleďte :  pás  svojích mám pačesů !
    Nač je mi nějakých vylepšení ?
    … tepláky v pod paždí  vytaženy…
    není mi viděti přirození
    nuž :  nevypadám já slušně ???"

    " Dost řečí !  říkáme… kušte !!
    vykřikli za mužem tři strážníci
    na udání lidí  jej sledující
    " Půjdete s námi na strážnici !"

    Džonn Pyndyourr  se vzpírá !  snaží se kopat !

    " Dobře je máte jej !… idiota ! "
    … křičejí lidé :  " Dobře tak hoši !"

    " Kouše !" řve strážník
    " Má někdo košík ??"
    … křičejí ostatní  dva strážnící

    Hle !!  bába jde s košíkem po ulici !

    " Bábo ! vysypte mrkev !
    … tu pokousán muž, – málem mrtew  !"

    … košík byl bábě zabaven !
    Džonn  Pyndyourr ( s košíkem na hlávě
    … mu ze všech stran  spíláno ,, blbounů,,)
    je vlečen  za pokřiku zevlounů …

  14. To přeci není vůbec pravda, že každá vlna nových tváří píše o týchž věcech. Každý bloger neprochází stejnými vývojovými fázemi a startovací čáry jsou hrozně moc rozmanité.

  15. Jak napsal Tlusťjoch, prostě pulčí období. Určitě jinak začíná blogovat dvanácti-třináctiletá princezna, dvacetiletá studentka, zralejší žena či muž.
    Uřvané, celkem nic neříkající blogy jsou doménou spíš té mladší části blogerů. A protože je jich tady velká většina, musí se zřejmě člověk k něčemu lepšímu proklikávat hromadou odpadu.

    Tvá představa, že se objeví nová generace blogerů, která bude náležitě poučena z chyb svých předchůdců a tudíž se jich vyvaruje, je z říše snů. To prostě neklapne :-)

  16. [19]: Tak velký idealista a mimoň nejsem, abych věřila, že od nynějška velký třesk a všechny nově založené blogy budou kandidáty na pulitzerovky či magnesii literu.

    [18]: Otázkou je, zda víš, že to byl na beton jejich první blog. Každopádně uznávám, že je rozdíl, pokud začíná dívenka sotva dupačkám odrostlá, babča-důchoďačka s čerstvě vytisklým certifikátem o absolvování kurzu Internet pro seniory, nebo chlap, jenž už vydal dvě knihy a přispívá pravidelně do sborníků.

  17. [20]: … i v těch jednotlivých skupinách, co jsi vyjmenovala jsou ty startovací čáry přeci různý. Původně jsem chtěla dát příklady, ale nerada bych se někoho dotkla.

    U některých na beton vím, u některých se domýšlím.

  18. [20]: Krom věku na to má podle mě vliv i k jakému účelu je blog vlastně zakládán. Pokud jím chce autor(ka) naučit čtenáře vařit, háčkovat… nebo se třeba "jen" podělit o svojí tvorbu, bude výsledek pravděpodobně vypadat jinak, než blog založený z nudy. :-)

  19. Já ti nevim, ale asi jsem tohle všesdělovací období nějak přeskočil a začal jsem blog s teoretizováním o chroustomedvědím životě. Něž jsem odmaturoval, nastoupil do práce, upadl do stereotypu. A stereotyp je zabijákem témat, takže se pak člověk musí chytat všemožných stébel, z nichž devadesát procent radši upustí, protože nejsou dosti pevná.

  20. [25]: dlouho pozoruji, co se odehrává na síti blog.cz a myslím si, že se tvůrci snaží o něco až nehorázného – je na každém autoru zvlášť, co si chce tvořit – blog.cz stejně jako jako jiní poskytovatelé pouze umožňují si "někde psát" cokoliv co dotyčný uzná za vhodné (a pokud jsou dodržovány podmínky a zákony, nemají co komu do čeho mluvit)

  21. [28]: Nikdo nikomu samozřejmě nemůže zakazovat tvořit blog podle svého gusta. Ale jako čtenáři se můžeme vyjadřit, jakého trendu jsme si všimli, případně, co se nám čte dobře.

    Pokud se navíc blog hlásí do nějakého klubu, musí počítat s tím, že bude srovnáván s představou toho, jak by "správný blog v takovém klubu" měl vypadat. Je třeba nesmysl se se sebelepšími stránkami o střelných zbraních hlásit do klubu amatérské akvaristiky, ne?

    To je pravděpodobně důvod, proč se tolik skloňuje slovo kvalita. Autorský klub, Klub Snílků a i další kluby totiž, pokud vím, vznikaly právě proto, aby ty kvalitní blogy zviditelnily. Aby čtenáři snáze našli něco, co by stálo za to číst, a kde by se nováčci mohli inspirovat.

    Lidem, kteří zakládají blog pouze pro sebe, o názor čtenářů stejně neběží. Mnohem častěji jsem se ale setkala s blogy, na kterých autorka (statisticky je to víc dívek) sama píše, že by se ráda zlepšovala, ale neví jak na to. (A ptá se čtenářů na radu.)

    Pokud se tedy "hlas lidu" někde vyjádří o tom, jaké články neocení (např.: "Nemám o čem psát, ale nudím se a tak to dělám.") mohou se takové blogerky poučit. Případně zjistit, že představa čtenářů jim nevyhovuje a rozhodnout se zda blog psát pro sebe, nebo s ním zcela přestat.

    Pokud mohu soudit, většina lidí zakládá blog právě kvůli interakci s okolím – touží po názorech, komentářích, pochvalách… Protože jinak by stejně dobře mohli psát do textového editoru a ukládat si to na disk. Případně zálohovat přes nějaké internetové úložiště.

    Jenže ve chvíli, kdy na svůj píseček pustíme i další lidi, je možné, že i oni se budou chtít k tomu, co viděli, vyjádřit. I tištěné knihy se dočkají svých recenzentů, mezi čtenáři se diskutují (ne)kvality jednotlivých spisovatelů a uměleckých směrů… Proč by tedy blogy měly být výjimkou? Protože jsou on-line? Protože je nepíší profesionálové? (A i to jak které.)

    Konstruktivní kritika, případně obecné poukázání "kam ten svět spěje", je přeci může posunout k vyšší kvalitě. A který bloger by o takové posunutí nestál?

    Navíc, říci "co se mi nelíbí" neadresně, mi přijde mnohem citlivější k těm, kterých se to týká. Mohou se poučit a zároveň není nikde upozorňováno na to, že zrovna oni byly cílová skupina takovéto stížnosti. :-D

  22. Neurčité příklady jsou vždy lepší. Konkretizace zavání ostrakizací, což kategoricky odmítám. Nehodlám ukazovat prstem nejen z toho důvodu, že sama nejsem bez viny, ale hlavně kvůli toho, že si více než dobře uvědomuji, že na druhé straně monitoru sedí lidská bytost nadaná rozumem a hlavně city.

    Obávám se, že Lukáš nepochopil hlavní problém. Hovoří o tom, že blogové servery nemají blogerům co mluvit do vedení blogu. Ale to nikdo netvrdí, že by se z blogových serverů měly stát diktátoři. Apel je zde viditelně kladen na čtenářskou obec, protože platí jednoduché pravidlo: To, co bývá ignorováno (v našem případě nečteno), častokrát přestane existovat či se začne objevovat v minimální možné míře, kterou je možno snadno přehlédnout a nijak nezavdává důvodu k větší a všeobecné kritice.

  23. Podle mě je to se začínajícími blogery jako s dětmi – taky si musí projít obdobím začátků s příslušnými chybami, ale když vytrvají, naučí se (v tom) chodit. A chodit se dítě nenaučí teoreticky, ale tím, že chodí, i když při tom padá na hubu. Někde jsem četl názor, se kterým nemám problém souhlasit – že bloger, který vytrvá tři roky, odstraní u sebe ty nejhorší blogerské přešlapy a tzv. se "vypíše".

    Rád vzpomínám na časy, kdy se ještě o výběr článků týdne starala skupina nadšenců; vždy s chutí jsem si četl "hlody". I když jejich výběr byl časově náročný, jejich čtení bylo k popukání. Docela mi přijde líto, že už se tyhle "perličky" nesbírají (nebo o tom nevím?). Ale chápu to, vzhledem k tomu, že sám bych neměl čas je lovit.

  24. Tak nic se nemá přehánět, ale některé z těch věcí, které se ti nejspíš nelíbí mohou být zajímavé.
    *Když bloger napíše, že měl k obědu špagety se sýrem, tak to o něm taky něco vypovídá. Pokud o tom už nenapsal spoustu článků předtím, tak se z toho čtenář něco dozví. Třeba, že bloger má rád špagety se sýrem. Třeba, že umí uvařit špagety a nastrouhat sýr. Třeba, že se stravuje v nějaké jídelně/menze a zrovna byly špagety. A takovými informacemi se čtenář o blogerovi něco dozví, takže bych jim neříkal hnedka "bezcenné".
    *Podobně když bloger napíše, že jede na dovolenou a bude bez internetu. Pochopitelně se tím vystavuje zvýšenému riziku vykradení domu/bytu, ale čtenáři ví, že se na ně bloger nevykašlal a taky je to může natěšit na články, jak pak bude bloger zážitky z dovolené popisovat.

    Takže obecně s některými druhy informačních článků nemám problém. No, možná to je i tím, že jsem už zveřejnil několik verzí článku "špagety s rajčatovou omáčkou" :D.

  25. [36]: To víš, že mám za sebou i tuto éru článků, jenomže čím se člověk víc a víc zabývá blogováním, dochází k názoru, že některé informace jsou opravdu nepodstatné. Zvláště se už nedají nijak dále zpracovávat. Mám ráda koprovku. Jak s tou informací dál chceš naložit?
    Ale uznávám, že pro každého je táž informace jinak důležitá. :-)

  26. [37]:: Tak schválně, jestli k tomu za několik let dojdu taky :).

    Tak momentálně nemám jak s tím naložit (když ti to věřím). Ale do budoucna to využití má:
    * Pokud si někde přečtu článek o někom, kdo nemá rád koprovku, tak mi to říká, že to není o tobě ; anebo že to předstíráš pro zmatení čtenářů, nebo necháváš autora v bludech, které si odvodil.
    * Druhá možnost využití pro mne není pravděpodobná, ta je spíš pro někoho, kdo je ti bližší. Když se třeba domluvíte na sraz a oběd, tak ví, že s koprovkou není vedle :).

Napsat komentář: Miloš Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *