Onemocněla jsem. Jako obvykle v ten nejnemožnější čas. Někdy mám dojem, že nemoci jsou pouze k tomu, aby se nám posmívaly, jak nám zase hezky překazily krásnou jízdu životem. Nemyslíš, drahý čtenáři? Představuji si je jako zelené pidiskřety se zrzavými vlasy a již tak úchylný (věděls, že úchylný je synonymem zkřiveného, čtenáři?) obličej hyzdí ještě ohavnější úšklebek. Kéž by jim za každou takovouhle zlobišárnu něco upadlo! Ale ne, to by pak byli ještě odpudivější a děsivější. Raději je nechat tak a zaplašit jejich přítomnost dobrým čajem s medíkem, dobrou knihou, dobrou náladou a domácí zázvorovicí.
To jsou sice skvělé věci, ale stejně nakonec dojde k tasení kordů, jelikož teplota se neptá, jak pochodil Mefistofeles u Fausta. Naštěstí každá správná lékárnička moderního člověka obsahuje několikero druhů prášků na bolest a vysokou teplotu. Ovšem jakmile takový homo moribundus otevře tuto kouzelnou skříňku, přichází na řadu velké dilema. Paralen? Nalgesin? Panadol? Potěžkej se mnou tu amforu s Paridovým soudem, vzácný čtenáři.Panadol: „Kde bolest končí, život začíná!“
Homo moribundus: „Nečetls podmínky soutěže?! Teplota, člověče, teplota je žádoucí!“
Nalgesin: „Zastaví bolest dřív, než bolest zastaví Vás.“
Homo moribundus: „Další trouba, co nečetl podmínky.“
Paralen: „Tradiční český paralen. Ten od Zentivy.“
Homo moribundus: „Aspoň, že nekecáš o bolesti.“
Je až děsivé, jak se v módu autopilota projeví vliv reklamy. Zarazilo mne to tak, až se teploměr zasekl na 36,8. Vždycky jsem si myslela, že jsem natolik racionální, že mne reklama nemůže zkrátka nijak ovlivnit a dostat se mi pod kůži. OMYL! Od této události s léky jsem začala intenzivně sledovat vliv reklamy na mé rozhodování či reakce. Výsledek je děsivý.
Řekla jsem si, že se tedy během nemoci vystříhám televize (až včera jsem podlehla kouzlu Goldoniho Sluhy dvou pánů), avšak má drahá audiopaměť mne zradila při poslechu všech možných radiostanic. Mužský sbor zahalasil „Sconto nábytek,“ a samozřejmě jsem očekávala odpověď rozverně znějícího ženského hlasu „Bytu i kapse na míru!“, ale ženské odpovědi jsem se nedočkala a jen zaslechla, jak nahlas odpovídám v domnění, že budu pouze křoví. Zhrozila jsem se nad tím, že tento „popěvek“ se mi vryl do mysli tak silně, že jsem byla vskutku zklamána, až zrazena, že odpověď nezazněla.
Bylo to o to děsivější, že jsem se minulý semestr reklamami intenzivně zabývala a analyzovala veškeré prostředky, jakými reklamy člověka donutí si zakoupit daný produkt. Předlož mi jakoukoliv reklamu a mohu ti ukázat, jakou cestičkou tě, milý čtenáři, tvůrci vedou ke koupi dané věci. Ostatně na toto téma se hezky vyjádřil Dan Hloušek.
Nemohu se ubránit jistým otázkám. Kdy jsme dovolili, aby nás reklamy tak zasáhly? Kdy jsme si řekli, že budeme fungovat na autopilota s cizím softwarem? Copak je opravdu člověk spokojený s tím, že se stává ovcí? Nebo snad člověk chce být tou ovcí? Proč vlastně ne?! Ovce nemusí přemýšlet nad tím, kam kráčí. Jde za stádem, protože odloučení od stáda znamená smrt? Znamená smrt i pro moderního člověka? Potřebuje i dnešní člověk být součástí stáda? Přece sounáležitost není totožná se stádovitostí. Nebo ano? Co myslíš, rozšafný čtenáři?
"Kšandy od Karáska
pevnější než láska!" je moje oblíbená.
Asi půjdu znovu přečíst detektivku od Dorothy Sayersové "Vražda potřebuje reklamu".
[1]: To byly alespoň slogany!
Máte-li audiopaměť, vypínejte při čůracích pauzách zvuk televize.
Akorát si potom budete připadat jako exot, když spolužáci zahájí debatu "nejlepší hlášky z reklamy".
Mně se reklamy celkem líbí. Jenom podle nich nenakupuju! A jestli čirou náhodou jo, nevadí mi to, protože v tom případě musela být ta reklama setsakramentsky dobrá
.
Reklama je pokrvna sestra Big Brother-a.
Ale hybe svetom, je to motor. Je to, o.i., prilezitost pre tisice pracovnych prilezitosti.
A – ako pise Cerf – cloveku sa moze aj pacit. Pokial je vtipna. Vsimat si ju nikto nemusi, ved nato tu je – aby podvedome infiltrovala vedomie clovicka.
Některé reklamy jsou vcelku povedené. Hlášky z nich zlidověliy. Mám to jako Čerf, ráda se podívám, ale neřídím se jimi
[3]: Vidíš, a to je další případ reklam v nás. Reklama se stává předměten konverzace. Neděsí tě to?
[4]: A to je ono. Tobě to nevadí. Já bych se třeba chtěla opravdu rozhodnout a vybírat na základě pravdivých údajů. Idealismus se ozval. Prchejte před Maglaiz!
[5]: Dívat se na reklamu jako na součást ekonomického kruhu: dobrá reklama -> větší poptávka -> zvýšení výroby -> zvýšení počtu zaměstnanců -> zvýšení potenciální kupní síly -> zvýšení odbytu = poptávky -> atd. Otázkou je, zda to tak funguje v ČR. V našem kraji například zvýšení výroby znamená více mizerně placených přesčasů pro stejné množství zaměstnanců.
[6]: Víte to zcela určitě? Já si to předtím také myslela, že se nijak reklamami neřídím, ale po této zkušenosti už si tím tak moc jistá nejsem.
Já se reklamou řídím
Takřka úplně.
Paní učitelka mu řekla, že smrdí. A co on? "To ne já, to moje Shauma" 
Sice dostal poznámku za drzost, ale u mě pochvalu za správně použitý reklamní slogan 
Své nejmenší, která v sedmi letech visí na reklamách mezi dětskými pořady, říkám: "kdepak, tohle Ti nekoupím, na to je reklama, to bude drahé".
Jídlo nakupuji podle chuti a to ostatní podle potřeby a většinou v malých krámcích, kde věci z reklam nemají ani na obrázcích
Ale reklamní slogany si užívám. Vůbec, celá naše rodina
Drahý syneček ve sladkých čtrnácti byl expert
Mám to podobně. Je to prostě chytlavé, s tím nic nenaděláš, a slyšeli jsme to miliardkrát :)To se ti do té hlavy musí vrýt, ať se bráníš, jak se bráníš.
Padly jsme zřejmě ve stejnou dobu, jen já to vyřešila prodlouženým víkendem, tj.
+ 1 dnem dovolené a mátožím se stejně jako předtím. Na televizi nekoukám už 7 let co mám notebook, ale mezi námi "děvčaty", zvítězil Paralen! Už jen z toho důvodu, že nedráždí tak žaludek a je osvědčený…
Brzo se vyzdrav děvče, je toho teď plné MHD, myslím si, že je spíše výjimka když někdo nesmrká či nekašle!
[8]: Dovol mi se trochu pozastavit. Píšeš, že se reklamou řídíš, ale na druhou stranu tvé příklady spíše hovoří o opaku. Jak to tedy je?
[9]: Hlavně ten Sconto nábytek. Ten mne sejmul.
[10]: Padnout nesmím! Od středy učím na alma mater!
[11]: No jasně, na co vidím reklamu, to nekupuji
Dobré výrobky většinou reklamu nepotřebují a stejně se prodávají
Když jsem se ještě díval na TV, nejvíc se mně líbila reklama s hospodskými štamgasty na pivo Bráník – jazyky se jim už trochu pletly, až došli k objevnému závěru: "Bráník, pivo v každém pivu." Vůbec pivo nepiju, takže reklama se u mě míjela účinkem, ale ti pivaři byli věrohodní.
U reklam na plakátech přiznávám, že mám nejradši s erotickým podtextem a představuji si, jak feministky u nich pění. I když v jednom starším italském filmu s obřím plakátem, zobrazujícím vyzývavou ženu s velkým poprsím a výstřihem (myslím, že na ní byla Anita Ekberg), bojoval nesmírně pohoršený muž.
[13]: Připomněl jsi mi film Mravnost nade vše s Hugo Haasem.
[12]: To je pravda. Když se objeví po nějakém čase zase reklama na určitý produkt, tak se tak sama pro sebe ptám: "Zase vám klesly tržby?"
Myslím, že nějakou měrou je ovlivňován reklamou každý. U mne například některé opravdu vlezlé, hloupé nebo agresivní reklamy způsobily, že jsem si inzerované výrobky vědomě zakázal, i kdyby byly sebelepší
. Ale myslím, že to není nic proti společenským zákonitostem; vždyť o lidech si taky často děláme obrázek (ne, že by to bylo správné, ale často nemáme ani jinou možnost) ne podle toho, jací jsou, ale podle toho, jak se dokážou "prodat", což je principu reklamy hodně podobné.
To u nás doma je teď největší hit ta reklama, jak tam zpívají: "Zavolej číslo 1224, nemusíš se brácho problémů bát…" Prakticky ale nikdo pořádně nepochopil, na co ta reklama je. Asi na nějakou linku pomoci, či jak to nazvat.
Jinak, já si myslím, že reklama se pro výrobce důležitá. Jak jinak by se asi spotřebitel o výrobnu dozvěděl, že jo? Průser je, když tu reklamu člověk vidí třikrát do hodiny. Ta už vymývá mozek. A nebo aspoň způsobuje slušnou schýzu.
Nedavno jsem šla takhle po obchodě, a vidím Whiskas a hned se mi vybaví ta reklama na něj. To samé u Orion čokolády a u jiných výrobků. To samé je s těmi Kostíky. Když vidím výrobek od Madety, vzpomenu si na tu reklamu se těmi myšmi… A přitom je to ta nejlepší firma na mléčné výrobky. Bohužel tahle reklama to kazí.
Já už ani nemůžu chodit nakupovat. Protože si všechno automaticky spojím s tou ubíjející neskonalou nudou, kterou zažívám v pauzách uprostřed filmu. Vždyť já už po prvních reklamách film automaticky přepínám. Asi si stáhnu všechno, co chci vidět a kouknu se na to bez reklam, protože jinak se toho nezbavím.
Z tavených sýrů kupuju jen sýr Lipno, u všech ostatních mám problém je pozřít.
Co se týče léků, používám léta už jen Mucosolvan na odkašlávání, Stoptusin na utlumení kašle a Panadol na sražení horečky (ale to nepoužívám jen zřídka, horečka je očistný proces). A to už jenom proto, že se na mě neprojevují žádné vedlejší účinky a dobře to snáším. A nic nového nehodlám zkoušet. Na bolení v krku, používám různé cucavé sajrajty, ale ještě lépe se mi osvědčilo kloktat vodu se solí a hlavně jako prevence si při čištění zubů vydrhnout celý jazyk.
Na všechny ostatní nemoci používám železo v tabletkách a zatím jsem spokojená. Stejně jsem nějaká chudokrevná, tak mi to nemůže ublížit.
Vlastně se takhle u všech druhů zboží kupuji pořád to samé a nové výrobky zkouším jen velmi opatrně. Reklama v tom má jen pramalý vliv. Daleko víc dám za živé spotřebitele, než na ty najaté herce v televizi.
Hezké Vánoce ti přeje tvůj reklamní provajdr.
Zatulal som sa uz v novom roku sem a s desom (prekvapenim, tiez) zistujem, ze vseobecne dosudzovanie reklamy sa nenapravilo. Dnes ma narodeniny Karel Capek. Okrem ineho má niekde (Továrna na absolutno?) slogan "Toť český rolník, toť živitel náš!" Tiež druh reklamy, nie? Vo Švajčiarsku denne zaniká úžasné množstvo sedliackych podnikov, dvorov. Konkurencia a nedostatok reklamy…
Reklama je to, čo robí život životom, ináč by tu už nebolo absolútne nič k smiechu! A v zime by sme sa nacpávali čerstvymi jahodami niekde hz tramtárie!
Mně na těch znělkách a sloganech, co mám za těch bezmála třicet let nasbíraných v hlavě, sere hlavně to, že si z těch věcí stejně nic nekoupím. Jako to Sconto, XXXLutz atd atd. Já tomu prostě nevěřím, čím víc mi to někdo cpe, čím víc to na mě útočí ze všech stran, tím víc vím, že si to prostě nekoupím, protože to musí být hroznej šunt, když na to dělají takovou reklamu
Takže toho mám plnou hlavu a k ničemu to není.
[20]: Přesně. Jsou to věci, které absolutně člověk nikdy prakticky nevyužije a zaplácavají paměť. On měl ten Sherlock s těmi znalostmi pravdu…
Zajímavá úvaha, nakolik nás reklamy ovlivní k tomu, abychom si něco koupili.
Preferuji brufen a ibalgin. 
Abychom se nedostali do stádia, kdy si věc nekoupíme ze vzdoru jen proto, že na ni byla vlezlá reklama.
Což je stejně hloupé jako koupit si ji díky vlivu reklamy.
Asi je nejlepší, nechat reklamy proplouvat (nebo rebelsky odcházet na wc či uvařit si kafe) a nenechat se zblbnout. A pokud je nějaký výrobek zajímavý a je na něj upoutávka reklamní, a my bychom to chtěli fakt zkusit, tak to zkusme. Bez ohledu na reklamu.
Jinak, nějaký prášek na bolest nebo sražení horečky není špatné v zásobě míti
[22]: Doma máme zdatnou apatyku, tudíž veškerý lék proti bolesti či teplotě, který tě napadne, je součástí naší soukromé sbírky. Pozůstatek zvyku z Horské služby.