Kleió, múza dějepisců, ta, která vede ruku historikům při psaní dějin a jejich zpětnému bádání. Ta, jež odhaluje pravdu a se stejnou grácií ji přikrývá závojem prachu nevědomosti a obmotává pavučinami lží. Pohleďme na to, co vidí.
Žena, zvláštní stvoření a stejně nepochopitelné jako její protějšek muž. Snad z poznámek učitelů historie, snad z útržků v knihách či filmech a dokumentech si může dnešní žák poskládat jednoduchou rovnici: žena + středověk = nádoba hříchů bez duše, práv a se spoustou povinností. Ovšem to je vše. A tak vznikají představy o domácích puťkách nebo naopak o neohrožených amazonkách utiskovaných buranským tyranem, který je má za služku a žijící gumovou pannu. Popis následných příkoří se omezuje na vulgarismy, ponižování a další scény tak dobře známé z červené knihovny. Pojďme se podívat na celou věc blíže a hned v několika článcích.Na své cestě bychom měli na začátku zakopnout o knihu knih. Bibli. Proč? Středověk byl prodchnut křesťanstvím. Máme sice důkazy i o ateistech, avšak 99% středověké křesťanské Evropy věřilo v Boha a bralo Bibli jako zákon. My si vezmeme do ruky Starý zákon, Genesis. Notoricky známý příběh Adama a Evy. Zde je položen základ vztahu muže a ženy a postoj církve k tomuto plemeni. Eva stvořena z Adamova žebra, existují i teorie, že správný hebrejský překlad je bok. Přesto byla „vyrobena“ z něčeho již stvořeného, což znamená, že je podřadnější. Je naprosto evidentní, že dle Boha má být žena podřízena muži. A ještě k tomu podlehla svodům ďábla! Uznejte, co to může být za stvoření, když uvěří ďáblu?! Nechybí daleko a ono pověstné „nádoba hříchu“ je na světě. Této teorii také přispěl i fakt existence prostituce. Byla ve středověku, byla ve starověku a dozajista byla i v pravěku.
Co se týče ženského světa, měli bychom rozlišovat ženy křesťanky a ženy mojžíšova vyznání, judaismu. Pro Židovky platila trochu jiná pravidla. Ovšem toto povídání bych si nechala na jindy. Ono Židé a jejich zákony a zvyky jsou kapitola sama o sobě. Pokud o ni bude zájem, ráda poskytnu zajímavosti i z této oblasti, avšak domnívám se, že tento okruh je již dosti probádán a na internetu i relativně kvalitně zpracován.
Ženin svět se po pádu Římské říše smrskl do tzv. tří Ká: Kinder, Küche, Kirche, tedy Děti, Kuchyně, Kostel. Pokud bychom se prvně měli podívat na kostel, musíme uznat, že ačkoliv byla žena persekuována a kazateli neustále osočována z nemravnosti a hříšnosti, měla stejná privilegia coby věřící křesťanka. Byla svobodnější než muslimky a židovky. Jak jste si sami určitě všimli při prohlídce jakéhokoliv kostela, nikde není vyhrazeno místo pro ženy, pouze se rozlišovaly lavice pro bohaté a chudé, kdy čím majetnější, tím blíže k oltáři. U islámu mají ženy v mešitě vyhrazenou celou místnost. Židovky v synagogách postávaly při obřadu na ochozu, pokud budova nedovolovala zbudování balkonu, pak byly ženy odděleny od mužů plentou, aby nerozptylovaly. Křesťanské ženy se dočkaly svatého přijímání, křtu, biřmování ve stejné míře a se stejným rituálem jako muži, kdežto například uvedení do dospělosti chlapce a dívky u Židů se lišilo diametrálně.
Mladý židovský chlapec slavil bar micva ve svých 13, kdy v synagoze četl příslušný úryvek z Tóry, promluvil na dané náboženské téma a měl hojnou oslavu s osmnácti dary. Vše veřejné a „bujaré“. Dívka se musela obejít bez obřadu v synagoze, slavila bat micva o rok dříve než chlapec, domácí hostina byla střídmější, dary se většinou obešly bez tradičních modlitebních pomůcek a asi pouze v liberálních rodinách směly hovořit na bat micva o náboženském tématu dle svého výběru.
Ke kuchyni snad netřeba nic dodávat, snad jen fakt, že pečení chleba bylo vždy výsadou hospodyně, na venkově se tato výsada dodržovala dokonce až do prvních let První republiky. Muž se o domácnost nestaral, avšak žena, pokud bylo mnoho práce na polích, musela zastat práci jak doma, tak i na kousku půdy. Ještě dodávám, že „na panské“, tedy na polnosti šlechty, museli všichni bez rozdílu pohlaví, kteří byli evidováni jako „výdělečně činní“.
O to zajímavější je téma dítěte, které je ovšem natolik rozsáhlé, že jsem nucena jej rozvést do několika (ještě si nejsem jista do kolika) článků.
Již od svého narození byly ženy po staletí vychovávány ve víře, že byly stvořeny pouze proto, aby plodily děti, pokud možno mužského pohlaví. Pohlíželo se na ně jako na „chodící inkubátory“. Čím více synů žena porodila, tím vyšší společenský statut zaujímala, na druhou stranu ženy neplodné byly dehonestovány. Ovšem nepředbíhejme. K tématu děti se váže mnoho a mnoho podtémat. Období známosti, svatba, svatební noc, těhotenství, potrat, porod, šestinedělí, výchova, děti vlastní, nevlastní a zakládání rodiny vlastní. A to, pokud dovolíte, bych si nechala na příště.
Vaše tetka Maglaiz
Zaujal Vás tento článek?
Přečtěte si i druhý díl: Středověk ženy II
Zdroj obrázku: deviantart.com by taenaron
trochu polemiky na úvod (omlouvám se, ale zbytům mého mediteranistického já zpravidla stoupá tlak, když není dodáno k historce o hadovi a nádobám hříchu pár věcí
):
1. vztah (středověkého) křesťanství k ženě je hlavně sakra komplikovaný. Na jednu stranu je tu nový zákon, který tvrdí, že
. Ale právě z toho vychází i logika "prokletí" provázejícího vykopnutí ze zahrady. Ono jde hlavně o "případovou studii selhání mužské a ženské dělby práce" (kdy muž není schopen a ochoten chránit svoji rodinu, a žena z něj dělá podpantofláka neschopného vlastního názoru a odpovědnosti).
– existuje absolutní rovnost mezi lidmi (tedy i mezi mužem a ženou)
– je potřeba respektovat stávající systém, dodržovat zákony a nepůsobit jako rušitelé pořádku – přičemž postavení ženy v antice je až na několik výjimek prachmizerné, v rámci klasického římského práva funguje koncept pater familiae, díky kterému je i drastické domácí násilí vůči ženě a dětem zcela legální.
Pokud jde o zákon starý… trojka s hadem tohle nedokazuje. Žena byla muži vytvořena podle něj "ku pomoci" (jinými slovy: chlap to sám nezvládal) a jako rovnocenná partnerka. Stejně tak je problém s překladem z hebry, protože optimální překlad scény "Eva a had" by měl konstatovat, že Adam stojí poblíž, celou dobu se na to kouká, nezasahuje a jenom si kousne do ovoce, když mu Eva nabídne. A pak se vymlouvá. Zpravidla nekonstatuje a tak vzniká dojem, že Adam byl někde v tahu/na tahu
Každopádně judaismus je v rámci svojí kulturní enklávy docela emancipovaný, což v zásadě prokazuje i role žen v starém zákoně – povětšinou to nejsou neviditelné puťky (dodávám: z pohledu tehdejší společnosti), a povětšinou je i konstatované, že je to zatraceně dobře, že nejsou neviditelné puťky.
Pohled "žena jako nádoba hříchu" se utváří víceméně v rámci prosakování křesťanství, mysterijních kultů a především jeho postupném zpřijatelňování se do podoby, která mohla přijít přijatelná i průměrnému občanovi římské říše. Podobným způsobem dochází k degeneraci ženské otázky v islámu, když se ten přetavuje do podoby masově přijatelné v striktně patriarchální kultuře, jaká panovala v oblasti kolem Mekky.
Pokud jde o středověké křesťanství, připadá mi, že v zásadě do klasického modelu K-K (který platil pro naprostou většinu žen do té doby) hodil ještě to "kirche", čímž jim v zásadě zajistil i nějakou obdobu legálního společenského vyžití (v antickém Řecku se považovalo za velmi neslušné, když svobodná žena/resp. manželka, dcera, sestra svobodného občana chodila na trh – za společenské minimum bylo, že když už musela, měla se sebou jako gardedámu otrokyni).
Jinak skvělý článek, jsem ráda, že si někdo našel dost času, aby se pustil do podobných témat.
Zajímavý článek. Také dost záleželo na tom, z jaké společenské vrstvy ona žena pocházela, že jo… Práce v domácnosti, ne vždy to byla záležitost jen čistě ženská. například za dob Slovanů se na dosti činnostech podíleli i muži, třeba takové karetkování byla výhradně jejich činnost. I když si myslím, že když bylo potřeba, dělali všichni všechno. Kdybych se mohla do těchto dávných dob podívat, rozhodně byl volila roli šlechtičny…
[1]: Skvělé připomínky!
Starověku bych se také ráda věnovala blíže, tedy z oblasti každodenního života, ovšem napřed musím dokončit tento cyklus.
Zajisté, že pohled na ženu byl složitější! Já bych se k té emancipaci dostala v dalších dílech. Článek vznikl čistě z lovení zajímavostí a faktů z toho, co si má hlava zapamatovala na přednáškách, proto se může znalým lidem jevit článek neúplným.
A já jsem ráda, že si někdo našel čas, aby si přečetl tento článek. Děkuji, Elinor za Tvůj čas.
[2]: Ano, záleželo na postavení, to je vlastně samozřejmé, jelikož na tom záleží dodnes. Co se týče období, jak jsem již naznačila, věnuji se čistě křesťanské středověké Evropě a Českým zemím, což znamená, že bychom si měli představit tak vrcholné přemyslovské Čechy a lucemburské.
Ohledně cestování časem: Nu, já bych prubla hned několikero společenských vrstev, jelikož šlechtična měla také jistá omezení a nevěřím tomu, že by jen tak mohla zasednout ke stolu se svým služebnictvem či s katem a poslouchat jejich každodenní starosti a radosti.
Je fakt, že oproti starověku, kde byly ženy mnohdy uctívány jako bohyně, je to velký skok.
Lidi by se měli už konečně naučit, že obě pohlaví jsou stejně důležitá, protože bez jednoho se prostě dítě nenarodí.
[4]: Tady je nějaká mílka. O starověku jako takovém nemůžeme hovořit "paušálně". Říše od říše se to lišilo. Například římská a řecká společnost naopak na ženu pohlížela jako na majetek otce či manžela. V Egyptě ženy byly uctívány pouze příslušnice faraonské dynastie a to mnohdy ani ne všechny, také byly vnímány jako majetek otce a následně pak manžela. Je pravdou, že Hebrejci (ne všichni a ne vždy) pohlíželi a pohlíží na ženu jakožto na poklad, ovšem nikoliv na bohyni. Smím se zeptat, kde jsi přišel/a na to, že ve starověku byly ženy bohyněmi? Nepleteš si to s epizodou matriarchátu v pravěku?
Hmm, tak tenhle seriálek vypadá velmi zajímavě…
[5]: Asi jde o rozšířenější omyl. I já byla přesvědčena, že postavení ženy se ve středověku (v porovnání s antikou) zhoršilo.
Ps: Nevíš náhodou, jak se to má s démonologickými historkami o první ženě Adama – Lilith?
[6]: Možná tak "relativně" v právu si ženy pohoršily, ale to je skutečně relativní. Nu, tento omyl mohl vzniknout i tím, jaká literatura vznikala. Ovšem skutečně si ženy nijak nepohoršily.
Co se týče Lilith, tahle oblast mne nijak nenadchla, možná i proto, že je to příliš omílané zvláště feministickou stranou, ale mohla bych se také na ony mýty kouknout. Uvědomuji si jen pár hebrejských historek, kdy později Lilith vystupuje jako upírka, nebezpečná pro děti a mladé muže, dokonce jsem i četla nějakou příhodu, kde se o Lilith zmiňovali jako o první lesbičce a lesbické upírce. Jen kdybych si vzpomněla na titul té knihy.
[5]: měla jsem na mysli pravěk, a právě tohle slovíčko mi vypadlo a já teda plácla ten starověk…
[8]: Což je dosti nebezpečné plácat v přítomnosti studenta historie
[7]:No, já se ptala spíš s toho důvodu, že mě kamarád (zarytý křesťan) málem ukamenoval, když jmem ji zmínila. S tím, že v bibli o ní není ani zmínka. Tak jsme chtěla vědět, jak stará ta legenda vlastně je.
[10]: Tahle legenda je stará přibližně jako hebrejci a jejich kabala, neb právě zde se údajně vyskytuje studie na toto téma. Ovšem nepotvrdím to na 100%, sama asi víš, jak je to s kabalou a tajnostmi okolo ní
Počítej tak 11. – 13. století na beton, ale Židé měli tajná společenství a tajné nauky už i mnohem dříve.
Středověk: pád Říše římské (tuším 476, nebo tak nějak) až přelom 15. a 16. století (zde je jako mezník nejeden letopočet). Křesťanská středověká Evropa… hm, no tady by ještě mohli být ti Slované… ale dobře, nebudu rypna
Máš tedy na mysli gotiku, ok. No, šlechta se bavila různými věcmi, takže si nemyslím, že by to bylo zas tolik jednotvárné. Tehdy byl alespoň čas na drobné ruční práce a mohla bych se dosyta vyřádit ve vyšívání… 
No a k Lilith, slyšela jsem, že ona sama byla hadem, který Evě našeptal, ať zkusí jablko.
[12]: Rypna nečetla mou odpověď. Nu, ono se vážně debatuje i o začátku středověku, tedy toho předělu.
O tom, že má múzu každý, to vím moc dobře. Jsou to potvůrky.
A myslím, že to o židovských ženách by taky mohlo být zajímavé 
Před pár dny jsem dočetla Šifru mistra Leonarda, pokud jsi četla nebo alespoň viděla film, jistě víš, jak tam jsou vylíčeny ženy…
Křesťanství jsem v tomhle ohledu nepochopila, i dodnes mají v sobě muži zakódováno, že jsou něco víc. A mužské a ženské práce? Muži dělají mužské, ženy oboje. Takhle to funguje i u nás doma – táta by nevytřel, kdežto já do míchačky házet musím
Na téma děti se těším!
[14]:pozor, (nejen) v tomhle bych nebrala Šifru vážně.
Jinak za zakódování toho, že "muži jsou něco víc" nemůže křesťanství, ale uspořádání dělby práce od neolitické revoluce dál. Prostě bylo potřeba, aby došlo k určité specializaci – a když holt bylo potřeba pomoci s mužskými pracemi, pomáhaly ženy, zatím co naopak se ta potřeba nevyskytovala (ne nelogicky, stačí se kouknout, co byly mužské a ženské práce a kde ženy vypomáhaly – většinou u mužských prací, co byly na delší časový úsek, jako práce na poli, atp.). Křesťanství naopak zatáhlo do hry myšlenku absolutní lidské rovnosti před Bohem – a to napříč vrstvami, pohlavími, atp. Že se zrovna tohle snažilo za středověku relativizovat a podařilo se to dost úspěšně, je pak věc druhá.
[12]: Lilith bývá v kabale prezentována jako první Adamova žena, s tím, že jim to moc neklapalo a Adam ji zapudil, protože měl pocit, že po něm chce příliš mnoho sexu.
[10]: nemyslím, že bude podchycená v rámci kabaly dřív než v tom 10. století, ale kořeny to má k určitému typu démonů v Mezopotámii. Kdyžtak se kouknu do výpisků z Hellera, nedávno jsem je přesouvala z místa na místo, tak by neměl být problém je najít a pohrabat se v nich.
[6]: v porovnání s antikou (Athény/Řím) bych naopak řekla, že výrazně zlepšilo. Jinak závisí samozřejmě na oblastech, v rámci toho starověku obecně platí, že co lokace, to nějakým způsobem odlišné postavení ženy. Třeba spartská žena byla na poměry řecko-římského světa hodně nezávislá. Jinak dost zajímavý je v tomhle orient, kde ženy z vyšších vrstev často fungovaly absolutně nezávisle a samozřejmostí byla právní subjektivita (v klasickém antickém právu může být žena pouze objektem práva). A třeba v Persii bylo zákonodárství kolem potratů nastaveno způsobem, že trestní odpovědnost padala na muže, dílčí na andělíčkářku a na ženu, která potrat podstoupila, bylo nahlíženo jako na nevinnou, svedenou bytost.