Středověk ženy


Okem Kleió / Pátek, 6 září, 2013

Žena, zvláštní stvoření a stejně nepochopitelné jako její protějšek muž. Snad z poznámek učitelů historie, snad z útržků v knihách či filmech a dokumentech si může dnešní žák poskládat jednoduchou rovnici: žena + středověk = nádoba hříchů bez duše, práv a se spoustou povinností. Ovšem to je vše. A tak vznikají představy o domácích puťkách nebo naopak o neohrožených amazonkách utiskovaných buranským tyranem, který je má za služku a žijící gumovou pannu. Popis následných příkoří se omezuje na vulgarismy, ponižování a další scény tak dobře známé z červené knihovny. Pojďme se podívat na celou věc blíže a hned v několika článcích.

Na své cestě bychom měli na začátku zakopnout o knihu knih. Bibli. Proč? Středověk byl prodchnut křesťanstvím. Máme sice důkazy i o ateistech, avšak 99% středověké křesťanské Evropy věřilo v Boha a bralo Bibli jako zákon. My si vezmeme do ruky Starý zákon, Genesis. Notoricky známý příběh Adama a Evy. Zde je položen základ vztahu muže a ženy a postoj církve k tomuto plemeni. Eva stvořena z Adamova žebra, existují i teorie, že správný hebrejský překlad je bok. Přesto byla „vyrobena“ z něčeho již stvořeného, což znamená, že je podřadnější. Je naprosto evidentní, že dle Boha má být žena podřízena muži. A ještě k tomu podlehla svodům ďábla! Uznejte, co to může být za stvoření, když uvěří ďáblu?! Nechybí daleko a ono pověstné „nádoba hříchu“ je na světě. Této teorii také přispěl i fakt existence prostituce. Byla ve středověku, byla ve starověku a dozajista byla i v pravěku.

Co se týče ženského světa, měli bychom rozlišovat ženy křesťanky a ženy mojžíšova vyznání, judaismu. Pro Židovky platila trochu jiná pravidla. Ovšem toto povídání bych si nechala na jindy. Ono Židé a jejich zákony a zvyky jsou kapitola sama o sobě. Pokud o ni bude zájem, ráda poskytnu zajímavosti i z této oblasti, avšak domnívám se, že tento okruh je již dosti probádán a na internetu i relativně kvalitně zpracován.
Ženin svět se po pádu Římské říše smrskl do tzv. tří Ká: Kinder, Küche, Kirche, tedy Děti, Kuchyně, Kostel. Pokud bychom se prvně měli podívat na kostel, musíme uznat, že ačkoliv byla žena persekuována a kazateli neustále osočována z nemravnosti a hříšnosti, měla stejná privilegia coby věřící křesťanka. Byla svobodnější než muslimky a židovky. Jak jste si sami určitě všimli při prohlídce jakéhokoliv kostela, nikde není vyhrazeno místo pro ženy, pouze se rozlišovaly lavice pro bohaté a chudé, kdy čím majetnější, tím blíže k oltáři. U islámu mají ženy v mešitě vyhrazenou celou místnost. Židovky v synagogách postávaly při obřadu na ochozu, pokud budova nedovolovala zbudování balkonu, pak byly ženy odděleny od mužů plentou, aby nerozptylovaly. Křesťanské ženy se dočkaly svatého přijímání, křtu, biřmování ve stejné míře a se stejným rituálem jako muži, kdežto například uvedení do dospělosti chlapce a dívky u Židů se lišilo diametrálně.
Mladý židovský chlapec slavil bar micva ve svých 13, kdy v synagoze četl příslušný úryvek z Tóry, promluvil na dané náboženské téma a měl hojnou oslavu s osmnácti dary. Vše veřejné a „bujaré“. Dívka se musela obejít bez obřadu v synagoze, slavila bat micva o rok dříve než chlapec, domácí hostina byla střídmější, dary se většinou obešly bez tradičních modlitebních pomůcek a asi pouze v liberálních rodinách směly hovořit na bat micva o náboženském tématu dle svého výběru.
Ke kuchyni snad netřeba nic dodávat, snad jen fakt, že pečení chleba bylo vždy výsadou hospodyně, na venkově se tato výsada dodržovala dokonce až do prvních let První republiky. Muž se o domácnost nestaral, avšak žena, pokud bylo mnoho práce na polích, musela zastat práci jak doma, tak i na kousku půdy. Ještě dodávám, že „na panské“, tedy na polnosti šlechty, museli všichni bez rozdílu pohlaví, kteří byli evidováni jako „výdělečně činní“.
O to zajímavější je téma dítěte, které je ovšem natolik rozsáhlé, že jsem nucena jej rozvést do několika (ještě si nejsem jista do kolika) článků.
Již od svého narození byly ženy po staletí vychovávány ve víře, že byly stvořeny pouze proto, aby plodily děti, pokud možno mužského pohlaví. Pohlíželo se na ně jako na „chodící inkubátory“. Čím více synů žena porodila, tím vyšší společenský statut zaujímala, na druhou stranu ženy neplodné byly dehonestovány. Ovšem nepředbíhejme. K tématu děti se váže mnoho a mnoho podtémat. Období známosti, svatba, svatební noc, těhotenství, potrat, porod, šestinedělí, výchova, děti vlastní, nevlastní a zakládání rodiny vlastní. A to, pokud dovolíte, bych si nechala na příště.

 

Zaujal tento článek? Pak druhý díl je to pravé.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *