Drahý,
je to tak dávno. Velmi dávno, co jsem Ti takto psala dopis. Dopis, který nikdy nedošel a nedojde. Pomalu se mi z hloubi paměti rýsují ty řádky. Byly naivní, to přiznávám. Myslet si, že jsi ten ideální, že jsi vše, pro co žít. V té době jsme si to tvrdili. Nebo lhali? V mém případě to byla pravda. Mé srdce žhnulo, spaloval jej žár nejkrutější ale i nejkrásnější. Nelituji těch probrečených nocí, kdy se z mého polštáře stával rybník. Bylo to hoře, které jsem chtěla zažít. Umíral jsem touhou cítit lásku, mít lásku se vším, co k tomu patří.
Nyní o dvacet let bohatší (nebo chudší?) mohu směle říci, že jsem takovou lásku zažila a musím Ti s potěšením sdělit, že jsem ji prožila s Tebou. Patří Ti díky za ty léta. Uskutečnils můj sen do sebemenších detailů.
Roztomilé štěbetání pod rozkvetlou třešní, ruka schovaná v Tvé ruce, oči hluboko ponořené do Tvých a chvějící se rty přitisknuty na Tvé. V břiše zvláštní pocit a zvonky zvonící z dáli. Tos mi dal. Prsten na ruku navlékl a před zraky mými, mých a Tvých rodičů, známých a Bohem jsi pronesl ta tři kouzelná písmena A-N-O. Tehdy jsem plakala štěstím. Oh, jak já Tě milovala! A stále miluji. Pak přišel Honzík a Maruška. Tvé dárečky, o kterých jsem snila, ale nikdy o nich nic neřekla. Jak velká byla má radost! Rodina byla úplná i Marek rád přijal roli náhradního tatínka, kterou jsi mu nevědomky uchystal. Děti byly šťastné, protože jim nikdy nechyběl táta. Když Ty jsi ohýbal na služební cestě novou asistentku, ještě netěhotnou a nežádající alimenty, byl s nimi Marek.
Vůbec Ti nevyčítám Tvou živočišnou touhu sdílet genetický materiál s kdejakou kurvou, která Ti překřížila cestu (nebo spíš roztáhla před Tebou nohy?) Nemohla bych Ti to ani vyčítat. I když uznej, že to nebylo dvakrát fér. Marek tu byl kvůli dětem, aby se o ně postaral, když Ty jsi byl znovu zařazen do inseminačního projektu. Vlastně jsem byla ráda, že se ty Tvé krásné oči, ten Tvůj úžasný úsměv, zázračně šikovné ruce a hbitý jazyk vyskytnou na Zemi víckrát než jen dvakrát. Možná se teď trochu trápíš kvůli Aleně a Jitce. Nevadí mi, že s námi bydlí Tvé těhotné milenky, ty čubky v kožiších z norka a diamanty na krku. Vždyť mají rizikové těhotenství a je lepší, aby s nimi byl někdo zkušený.
Mohl bys mi vysvětlit jednu věc? Proč ses mne v poslední době bál? Náš poslední rozhovor nebyl pro mne příjemný. Ty přece víš, že nejsem šílená, že Tě jen miluji a udělám pro Tvé dobro cokoliv.
Když se nyní dívám na Tebe, jak ležíš a spíš vedle Aleny a Jitky a naše děti, Honzíček a Maruška, Ti leží u nohou, říkám si, že vypadáte jak andílci. A Marek? Ten jistě spí u sebe doma, v ložnici, na rudém prostěradle, a tváří se jako sám Ježíš Kristus. Pln lásky, klidu a míru.
Čtu si teď po sobě dopis pro Tebe. Lžu. Sama sobě, dětem, Markovi. Všem lžu a bolí mne to. U Tebe ne. Tvým očím nelze říct ne. Tobě mohu lhát.
S láskou
Evita ♥
P.S. Neschoval jsi kuchyňské nože.
Já nemám ani zdání co si myslíš, že to je
.
A já jim teď ten třeťák závidím
Můžeš ho koupit třeba v Kaufladnu nebo TESCU a v trafice tedy asi taky.
nádherně napsáno… slza mi ukápla
[4]: Slzy mi tečou…
Já jsem se vyfotila sama
.
Jaká pohádka šmankote? To je jenom foto
.
napřed ne … ale já si to přečetla ještě jednou (ten závěr) a pak jsem to nějak pochopila ( respektive jsem si to myslela) 😉
Díky za pochvalu básně. Já v angličtině bych si taky na nic netroufla a to se učím dáleko déle ne francouzsky
A díky za tim, určitě se porozhlédnu!