Tužba osmého já


Básnění na okraj zápisu / Úterý, 13 srpna, 2013
Thalea, dítě hromovládce Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Thalea, jedna z devíti sester. Thalea, dcera Dia a Eurynomé. Thalea, jedna z charitek. „Kvetoucí“ doprovázená pastýřskou holí a maskou komika. Múza veselého básnictví, komedie a pastýřských zpěvů. „Hojná“ doprovázená Aglaiou a Eufrosyné s úsměvem na tváři a zahalená v průsvitný šat.
Chvilková malátnost způsobila, že se myšlenky pustily po nejisté dráze volného verše a různorodých výjevů spletených do lehké pavučiny. Pevně věřím, že pavučina je skutečně lehká a z tenkých vláken jemnocitu a nepůsobí jako stará, potrhaná rybářská síť.
Jedna z ctností, které si velmi cením, je sebeobětování se pro druhé. Jedna z vysokých cností, jež mne mnohdy přivádí k již dosti ohraným, přesto stále aktuálním, dilematům. Zapředli jste někdy nit tímto směrem? Kdy a za jakou cenu je vhodné sebeobětování a zda vůbec byste toho byli schopni.

Pohádko letní noci,
leť ku hvězdám
na drakovi.
Přišpendlena na ocase
odmotávám krepové mašle,
coby přání pošetilá
tonoucí v oceánu.
Luno, bárko stříbrná,
hledající
zemi zaslíbenou
zaryj kotvu hluboko
do nitra planety.
Nechť Zem se s nebem spojí
a to co jest nahoře,
budiž i shůry sneseno.
Já dám za to všanc sebe.
Nebeského Ahasvera.
Volným veršem pro Klub Snílků a Téma týdne.
Vaše Maglaiz
Autor obrázku zneužitého pro erb: theperian
Z Básnění na okraj zápisu:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *