U kávičky


Bláznův život / Pondělí, 12 září, 2011
Ráno. No, ráno už vskutku není, ale pro mne ano. Ne, že bych vstávala až nyní. Vstávala jsem už dříve, vlastně jsem vstávala na dvakrát. Poprvé ve třičtvrtě na osm, tento pokus skončil nezdarem. Podruhé se mi už povedlo se vykopat z postele ve třičtvrtě na devět. Už bych měla být oblečená a makat, ale opak je pravdou.

Jsem pořád ve spacím triku s Blindem a konečně si užívám pravou ranní siestu. Pouštím si na DVD přehrávači mp3 mix XIII. Století, který jsem si vytvořila. Hmm, právě mě napadá, že Romance noci je zatraceně dobrá písnička a přitom je to jejich úplná prvotina.
K tomu popíjím kafe. Cukr, mlíko nesmí chybět. Mám ráda sladké, to nepopírám. Ostatně lidi by neměli začínat den hořkostí. Pak se diví, že jsou celý den kyselí.
Měli byste cítit tu úžasnou vůni. Když zavřete oči a začnete inhalovat, tak se vám určitě vybaví ty staré reklamy na Tchibo. Nádherné záběry na dlouhé zelené lány kávovníků, které očesávají brazilští domorodci, střih a pohled na pražení již hnědých zrnek kávy. Mohu se pochlubit, že jsem poznala, jak chutná brazilská káva. Nyní ji piji. V duchu děkuji mámině dlouholeté kamarádce, kterou napadlo koupit tohle kafe. Škoda že mámě a otci tohle kafe nechutná. Co to tu plácám? Jaká škoda? To je dobře! Aspoň ho zbyde více na mne. Tak si říkám, že člověk si na luxus strašně rychle zvykne.
S NÍM jsem skončila. S tím, který mne tak vroucně miloval, když jsem udělala maturitu. Rozhodla jsem se mu neozývat, ať si mne vyhledá sám. Neučinil tak a mi je to jedno. Vroucnost asi nebyla tak vřelá, jak tvrdil. Jistě, vadí mi to, že si na mně honil své ego. Přísahám, že jestli znova přijde, jak ho nějaká jeho kamarádka kopne do zadku, tak ho nakopu a to nejen tam, kde ta kamarádka! Nebudu se ponižovat. Nejsem náplast, nejsem mast, nejsem lék a nikdy nebudu! Ať si najde jinou chudinku, hloupoučkou, jako jsem byla já.
Zdá se vám, že má změna je poněkud rychlá? Tyhle prázdniny mi daly lekci a to pořádnou. K nezaplacení. Ten obětavý tlustín zůstal za zdmi gymplu. Nechci se zase zpátky vrátit do role, kterou mi dali ostatní. Osud není mým pánem, ale já jsem pánem osudu! Ten, kdo se otáčí zády, budu nyní já. Vyzývám krutý život na souboj. Vím, že z boje nemohu vyjít jako úplný vítěz, ale mohu z něj vyjít jako ten, co vyhrál morálně, co měl hlavu vztyčenou a ještě před posledním výdechem na památku plivl tomu hajzlovi do xichtu.
Vaše Maglaiz, paní svého osudu.

One Reply to “U kávičky”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *