Šum netrpělivého obecenstva poposedávajícího po sametové ploše pohodlných křesel se linul celým divadlem. Už měli začít a opona je stále zatažená. Co se děje? Nervozita houstne a zaplňuje sál. Hercům za oponou začíná být horko. Bez principála a zároveň představitele hlavní role se nedá hrát. To dá rozum.
Umělci se srocovali kolem staříka s čapkou s vyšitými písmeny V-R-Á-T-N-Ý. V rukou třímal hrst dřívek. Členové zrcadla společnosti si jeden po druhém vytahovali sirky z mužových rukou. Zatím všechny s hlavičkou. Zůstaly dvě. Ten, který bude mít bez hlavičky, má jistotu, že v příští chvíli bude obětí rozzuřeného davu. Náhle ruch za oponou utichl a jeviště umlklo s ním.
Na scénu přichází principál.
Nesmělá úklona s pádem slamáku do hlediště nesignalizovala nic dobrého.
„Velevlažné, totiž velevážené publikum, dovolte, abych vám představila náš soubor. Ve vedlejších rolích se vám přednastaví,
představí, trojjediná osobnost zedření, vzezření, neurčitého, leč povahy velice koketní, konkrétní, v podání Pepy, Kunhuty a Waltra, avšak od roku 2014 jsou na dovolené na dobu neurčitou.
Ehm, ehm. Mňmňmň. Té lípy se nevzdám!
Kromě nich vás v drobných rolích bude bavit zvířecí obsada ansánblu bíglí dáma Wendulka, tohoto času již přes rok svítí po boku jasné hvězdy mého dědečka, a strakáčí třeštiprdlo Nanynka. Občas se na jeviště přichomýtnou i rodičové, přátelé školní, pracovní i blogoví, jimž se jména mění dle potřeb hraného kusu.
Ovšem kvůli nim jste se do našeho divadélka nevydali. A proto vám představuji naše hvězdy. Pan Smutek, pan Vztek, slečna Radost, paní Elegance, naše malé Bláznovství, pan Šašek, paní Hloupost a její dvojče paní Chytrost s madame Moudrost a jako poslední, bez něhož by ničehož nemohlo se kdy státi a přestáti, lord Humor osobně.
Oh a samozřejmě, ovšem, naše primadona, tedy já.“
Neobratné pukrle nasadilo celému trapnému výstupu korunu. Máme se na co těšit.
Vaše Maglaiz
Jářku, mnoho přeživších zde není…
[1]:
já přežiju všechno, i maglaiz xD
Chtěli byste zvýšit návštěvnost na maglaiz.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks