Měla bych založit novou rubriku na téma: NECHÁPU. Ale zdá se mi, že už mám přerubrikováno.
Už si nemohu vzpomenout, která moudrá hlava řekla, že literatura rozvíjí lidskou fanatzii, jak u čtenáře, tak i u autora. Byl to moudrý výrok, ale asi bych k tomu ještě dodala kvalitní literatura, ovšem je to přece jen relativní pojem.
Nevím, jak je to už dlouho, ale setkala jsem se s jednou osobou a jejím blogem (nebudu jmenovat, daná osoba se určitě vyjádří v komentářích, jelikož potrefená husa se vždy ozve a mnohdy nevhodným způsobem). Blog vyhlížel sympaticky a když jsem zjistila, že majitel je téměř stejného věku jako já a má stejnou zálibu v literární tvorbě, říkala jsem si, že je to fajn. Konečně člověk, který i napíše konstruktivní kritku a sám bude vyžadovat totéž. Jenomže po pár komentářích (nebyly psány mou rukou) pod jeho povídkami se objevil článek, že nechce vidět na svém blogu kritiku. Nechápala jsem to. Dosud jsem se setkala s tím, že každý, kdo se chce věnovat psaní, chce i konstruktivní kritiku, která by ho posunula o příčku výš. Ovšem mýlila jsem se. Když si člověk dovolil cokoliv říci i ohledně toho, že nechápe jeho nezájem o posun s tím, že on tvrdí, že lze posunout pouze papír po stole, bylo to na mne moc. Na otázku, proč se nechce posunout, mi daná osoba řekla, že prostě nechce, že se mu líbí jeho styl psaní. Když jsem dané osobě vysvětlila, že princip deus ex machina umí používat ve své tvorbě i třináctiletá holka, tak došlo k vulgarismům. Možná to byla má chyba, ale já se neudržela a neodpustila si poznámku, že tam, kde se vyskytují vulgarismy, se už nenalézá lidský rozum a že násilí následuje hned po vulgárním vystupováním. Tak trochu jsem čekala, že to danému člověku docvakne, že být hrubý umí každý, ale zachovat si dekorum už moc lidí neumí, opět jsem se mýlila. Bylo mi odpovězeno, cituji: „Děte se všichni posrat !“ A já začala uvažovat nad tím, jakou školu vůbec navštěvuje.
K tomu mohu dodat jen jedno velké WTF? Jsem asi divná, že se chci v psaní někam posunout a snažit se aspoň konečky prstů dotknout těch výšin, po kterých chodí spisovatelé. Podle mě bez rozvoje nemůže nikdy vzniknout něco kvalitního. Vývoj je přirozená lidská vlastnost. Vyvíjíme se z malého mimina v dospělého jedince, rozvíjíme své schopnosti, abychom mohli vykonávat určité povolání a vytvářet tak hodnoty. Copak literatura není také hodnota? Je a stejně jako židle potřebuje dobrého řezbáře, i literatura potřebuje dobrého spiosvatele, aby nebyla stejným zmetkem jako židle bez nohy. Nikdy bychom se nepustili do vyrábění židle, tak proč dobrovolně przníme literaturu?
Werich to řekl v jedné své Forbíně ve hře Těžká Barbora přesně: „Před několika málo sty lety málo lidí umělo psát, ale ti, co uměli psát, ti uměli psát, protože to se dá číst i dnes.“
Prostě by se mělo psát to, co by se mohlo považovat za kvalitní četbu i za několik let či století. Myslíte si, že za několik let někdo štěkne po Stmívání? Nikoliv! Ale lidi se budou stále vracet k Drákulovi. A teď by mě zajímalo, proč tomu tak je a proč tomu tak bude podle vás.
Ano, ano… na podobné téma jsem měl před pár měsíci článek. myslím, že mohu říct snad jen "pět hvězd a jeden palec nahoře za Sikara"
[1]: Článek si uvědomuji a velice děkuji, od tebe a od Temnářky pochvala více než hladí na duši, ale bacha na mé ego, velice rádo roste
Sikar mne zase předešel, ale vlastně tak trochu i navigoval…
Pocitu WTF na podobné reakce tě velice rychle zbaví pár měsíců na literárním serveru v pozici redaktora. Najednou uslyšíš, že není třeba psát gramaticky a stylisticky správně, protože "to přeci opravují redaktoři", případně "to nikoho nezajímá, čtenáře zajímá příběh", taky že jsi "zakomplexovaná stará rašple/ucho, co nic nedokázalo a radí (to podle věku dotyčného prskálka)", a také, že autoři nic nevykrádají, protože nečtou a tedy nemohou přeci vědět, že to nějaký cizí chlap (jako třeba Tolkien, Heilein, Sapkowski, Zajcev etc.) napsal už roky před nimi. 🙂
A stále se občas vyskytnou momenty, kdy si přes tohle všechno opět řekneš: WTF?!
Lidská blbost je nekonečná. 🙂 Blbost autorova pak navíc ještě do očí bijící.
[3]: …a od Ekyelky jakákoliv chvála nehladí… ta háže cukrátka.
Vzpomínám si matně na důležitou, vyrýsovanou Kunderovu myšlenku v Žertu; a totiž že všechno jednou zanese čas prachem. A že je to hrozné. A jak jsem to tak četlo, uvědomilo jsem si, že to JE hrozné.
Nejhroznější.
Za tři tisíce let možná nikdo nebude vědět, kdo to byl Kundera. Je důležité se nad tím zamyslet – a zamýšlet se taky nad tím jak dobře napsané oddělit od špatně napsaného a pak se starat o oprašování a neztrácení se.
Je úžasné že si můžeme i dneska přečíst Illiadu, ale jak můžeme vůbec odhadovat budoucnost knih dneška? Jakože 2012 – fajn, já nevím ani které dobré knihy vyšly v roce 2011, protože je skutečně těžké takové objevovat… A jestliže se zahlcujeme a hltáme a hltáme, co zbude?
Hovna?
[4]: Myslíš cukrátka typu bojové koláčky? Tuhle v pátek jsme je s Tinne pekly takovým způsobem, že netrefit se při hodu, zaseknou se do omítky a zůstanou v ní trčet… O
[6]: Tak od vás bych vánoční cukroví nechtěla zkoušet
Negativní postavení ke kritice může mít opravdu jen někdo, kdo má moc vysoké ego a je si příliš jistý. Není to moc dorbý nápad, pokud chce člověk psát, je pro něj kritika ideální. Rozhodně je to rychlejší, než když bude po letech hledat chyby sám.
Kdo ví, které knihy z dnešní doby se budou číst ještě za pár desítek let. Na to v dnešní době vychází knížek až moc a je snadné se ztratit v davu.
[8]: To také říkal Werich: "Je toho moc napsaný."
Jo to znám, sama jsem za kritiku a upozornění na chyby vděčná, protože čtenář si mnohdy všimne toho, co unikne pisálkovi, jenže takových komentářů je málo. Proto nedokážu pochopit ty jedince, kterým tohle vadí, obzvlášť pokud je kritika psaná slušně.
Nervuje mě, když mi třináctiletá holka dokáže napsat na blog komentář: "Ty jsi taková kráva, tam má být z a ne s!"
Tohle se mi stalo jednou a opravdu jsem měla chuť zabít ji. Ale když někdo napíše normálně, že mám někde chybu, tak ok, uznávám, překlep se může stát každému a já nejsem výjimka. To samé o tom, co bych mohla zlepšit. Ale musí se na mě jemně, s citem a hlavně slušně 🙂
[11]: Však danou osobu také nikdo neurážel, pouze poukázal na to, že tohle by se dalo lépe napsat… to, co tam píši už já, to jsem již vypěnila.
[12]: Ano, k tomu se vztahuje ta druhá část, že když to někdo slušně napíše, co zlepšit, tak to uznávám.. a tak by to být mělo 🙂 To když se někdo naštve, že on je nejdokonalejší a lepší být nemůže, když mu laskavý člověk řekne v touze pomoct, to je prostě debilita toho jedince a takovým se raději vyhýbat, lepší radu nemám no..
To je tedy zajímavé… zarazilo mě to. Vždyť konstruktivní kritika je pro spisovatele tím nejdůležitějším. Jak jsi napsala, to je to, co ho posouvá dál… Ale jak je vidět, každý jsme jiný a každý máme jiná přesvědčení. Nechme tedy zmíněného v tom jeho. Třeba jednou trochu procitne 😉
[14]: Doufejme, ale vzhledem k tomu, že je daná osoba jen o rok mladší, tak nevím, no
Lepší je nechat na pokoji a máš klid. Taky jsem dnes píchl do vosího hnízda. Ta fotka nahoře to jsi ty?
[16]: Líbíš se mi, já si tě jinak pořád pamatuji z té fotky kde jsi bílá jako mim.
Jéééééjda
kdyby se nikdo nikam v životě neposunul, tak by tady toho mnoho nebylo 
Některé osoby radši nekomentovat 
Kritika je důležitá. Člověk si to někdy nechce přiznat, nejdřív se zlobí, pak ale nad slovy začne přemýšlet a třeba se mu i rozsvítí
Máš tu zajímavé články, ještě se tu časem porozhlédnu..